Letní přípravu před začátkem sezóny jste kromě tradičních míst, absolvovali i ve sportovním areálu v Kozlovicích. Splnilo třídenní soustředění svůj účel?
Byl to takový pilotní projekt, ve kterém jsme si příměstské soustředění chtěli vyzkoušet. Kozlovice skýtají neskutečné množství míst pro sportování. Ať už je to dráha až do Oseku nad Bečvou, kterou lze projet na kolečkových bruslích i na kole, tak hlavně samotný sportovní areál. Tam jsme využili tenisové kurty, fotbalové hřiště, sociální i stravovací zařízení a všichni nám vyšli nádherně vstříc. Navíc tam jsou i terény, kopce dobré pro výběhy a místa pro regeneraci, takže v přípravném období před sezónou se v těchto místech dá velmi dobře pracovat. Moc se nám tam líbilo a celé soustředění splnilo svůj účel. Všem klukům se do sezóny vstupovalo určitě lehčeji.

Říkáte, že letní příprava proběhla dobře, co ale příprava na ledové ploše, když přerovský zimní stadion procházel rekonstrukcí a nebylo tady možné trénovat?
Příprava na ledě už byla kvůli tomu dojíždějí do Kroměříže trochu složitější. Nebylo to ale zase tak hrozné. Co se týče objemu tréninku na ledě, tak v Kroměříži jsme měli dobré podmínky a vyhovovaly nám i jejich časy. Navíc jsme v Kroměříži odehráli i přípravný turnaj, který byl na dobré úrovni a rozhodně splnil naše představy. I když tedy příprava na ledě proběhla v takové specifické situaci, tak jsme ji podle mě měli velmi kvalitní a moc se nelišila od těch ostatních.

Hlavní cíl v ligové soutěži byl postup do finálové osmičky nebo jste měli ještě nějaké vyšší cíle?
Oproti tomu šestému místu, které jsme nakonec v lize obsadili, jsme měli cíle maličko vyšší. Rozhodně ale nebyly postupové, protože jsme dobře věděli, že do ligy spadla silná trojka ve složení Třebíč, Vsetín a Šumperk. Tyto kluby mají extraligové soutěže jak v mladším, tak kromě Šumperku i ve starším dorostu a mají možnost svůj juniorský tým dobře doplňovat. Už dlouhá léta je v lize také Havlíčkův Brod, který se vždy drží v tabulce nahoře a hraje velmi dobře. My jsme se chtěli k této čtveřici nějakým způsobem připojit, trochu se do ní zamotat a hrát tam nějakou důležitější roli. Šesté místo určitě není neúspěch, ale chtěli jsme v tabulce skončit ještě o něco málo výše.

Na začátku sezóny jste posbírali poměrně dost bodů, pak jste ale některé zápasy zbytečně prohráli, mám pravdu?
Máte pravdu, některé špatné zápasy jsme prohráli zbytečně. Nedávno říkal v televizi tenista Tomáš Berdych, že nemůže prohrávat zápasy s těmi papírově slabšími soupeři, aby se udržel v dobré pohodě a kondici. My jsme třeba nedokázali ani jednou uspět v Hodoníně, zase jsme doma pustili body Kroměříži a nevyhráli jsme doma třeba i dobře rozehraný zápas s Uherským Hradištěm. K tomu se přidaly i domácí zápasy s těmi silnějšími týmy, ve kterých jsme na soupeře měli. Například Havlíčkův Brod a Šumperk jsme u nás hodně potrápili, ale na body jsme nedosáhli. Takže k tomu třetímu nebo čtvrtém místu nám pak pár bodíků chybělo. Jinak si ale myslím, že ta sezóna byla slušná. Připravili jsme asi šest hráčů, kteří si zahráli i za áčko, takže to, co se očekávalo, jsme nějakým způsobem splnili.

Dá se říct, že vaše zápasy v Hodoníně se trochu shodují s A-týmem. Čím to, že se Vám v Hodoníně, který nakonec postoupil do finálové osmičky hodně těsně, vůbec nedařilo?
Ono je to dané tím, že Hodonín je doma takový trochu specifický. Nechci moc vzpomínat na věci, které k tomu hokeji patří, ale když jsme tam jeli na přípravný zápas, tak ho pískal domácí rozhodčí a úplně zbytečně nám tam na obyčejném přípravném utkání vyloučil čtyři hráče až do kabiny. Toto se v přípravě prostě nedělá. Když jsme tam hráli první ligový zápas, tak jsme znovu narazili na takovou těžkou bariéru. V dalším utkání v Hodoníně jsme se už snažili hrát v pohodě, ale zase jsme z obrovského tlaku nedokázali překonat soupeřova brankáře. Takže jsme tam všechny zápasy prohráli. V Hodoníně se ale vždy vyhrávalo hodně těžko, to pamatuji i já, když jsem byl ještě hráč.

Když se ještě vrátím k té silné trojici, tak Třebíč, která procházela soutěží suverénně, jste měli v říjnovém utkání doma jak se říká na lopatě, ale nakonec jste v krásném a bojovném utkání remizovali 3:3.
Třebíč byla rozhodně nejtěžším soupeřem a nakonec si v baráži pak vybojovala postup do extraligy juniorů. Toho zápasu na domácím ledě byla velká škoda, protože jsme se celkem dlouho drželi ve vedení. I ten poslední domácí zápas s Třebíčí jsme měli jednoznačně vyhrát, ale štěstíčko se bohužel obrátilo na druhou stranu. Byla by to taková pěkná třešnička za celou sezónou. Zápasy v Třebíči už pak byly horší. Nechci říct, že by se nám tam nedařilo, ale nikdy jsme tam nehráli v tak silném složení, jak bychom si představovali. Třebíč naopak využívala svého hodně širokého kádru a nasadila do hry i několik hráčů, kteří si už vyzkoušeli i první ligu seniorského hokeje.

Během sezóny jste pustili na hostování do Zlína Petra Vaňka a Matěje Blinku a Petr Dočkal s Matějem Málkem zase krátce nastupovali v Třinci. Měly tyto hráčské změny nějaký vliv na průběh celé sezóny?
Nějakým způsobem se samozřejmě tyto změny na sezóně podepsaly, ale rozhodně neříkám, že zásadním, protože jsme měli náš kádr dostatečně široký. Spíš to bylo ovlivněno tím, že jsme trpělivě čekali na starší dorost, až bude mít definitivně jistý postup do finálové osmičky. To byla součást našeho plánu. Věděli jsme, že na nejvyšší příčky už mít nebudeme, tak jsme chtěli náš tým doplnit několika hráči ze staršího dorostu a postupně si je vyzkoušet. Na to jsme ale museli chvíli čekat a proto se nám stávaly takové věci, že třeba ze čtyř hráčů na střídavé starty, mohli nastoupit jen tři. Do zápasu s Kroměříží třeba nemohl nastoupit Matěj Málek, což možná byla citelná ztráta. Petr Vaněk s Matějem Blinkou už pak od ledna kvůli svazovým řádům za nás nemohli nastoupit ani na střídavý start a to byla taky škoda. To je vetší část jednoho z útoků, který by byl soupeřům určitě schopný mnohem víc vzdorovat, protože oba jsou to hodně zkušení hráči a byli ve slušné formě.

Řadu hráčů ze staršího dorostu jste si vyzkoušeli v zápasech finálové osmičky, jak ti se osvědčili?
Všichni se osvědčili velmi dobře. Podařila se vytvořit celkem slušná parta a i starší dorost se do té osmičky bez vážnějších problémů dostal. Tam to trochu ovlivnil fakt, že mladší dorost měl ambice na postup do extraligy, takže z něj se zase moc hráčů nahoru nepotahovalo. Jak se ukazuje, je velmi slušné být v extralize alespoň s jedním týmem. Chtělo by to příští rok, podle vývoje soutěže tam třeba dostat ještě jedno mládežnické mužstvo. Nám se v zápasech velmi dobře jevili obránci jako Robert Bachánek, Martin Vávra nebo Petr Hlídek. Dobře se nám odsvědčila také lajna Hradil, Kocan, Loupal. Petr Hradil už je sice junior, ale po doplnění Danielem Kocanem a Janem Loupalem, hrál tento útok velmi dobrý hokej a kluci dokázali dávat góly i v těžkých zápasech. Uvidíme, kde nakonec zůstane František Žůrek, který se také ukázal velmi dobře a chtěli bychom tady zapracovat i Robina Vodáka a Ondřeje Chovance. Kteří hráči se nám dostanou do letní přípravy a jak to bude v příští sezóně vypadat, to teprve uvidíme.

Hodně nejasná situace je teď u brankářů, protože Petr Okáč i Radim Ginter jsou ročník 1990. Za nimi má pak přerovský hokej poměrně velkou věkovou mezeru Jak to bude s nimi pro příští sezónu?
Jaká bude u brankářů situace, na to právě teď čekáme. Uvidíme, kolik svaz povolí výjimek, aby hráči ročníků 1990 mohli ještě chytat za juniory. Pokud jich bude pět, jak bylo letos u ročníků 1989, tak si myslím, že nebude problém do juniorského mužstva zabudovat gólmana a čtyři hráče do pole. Po Okáčovi a Ginterovi však máme docela obrovskou propast. Nejblíže je Jiří Sklenář (ročník 1992), který je však ale v Třinci a všichni brankáři narození v roce 1991 nám bohužel skončili. Buď bychom museli nějakým způsobem hledat brankáře, který by se nedostal do týmu v okolí, jako je třeba Olomouc nebo Zlín a nebo bychom se museli přizpůsobit tomu, že by se Radim Ginter a Petr Okáč v juniorce střídali stejně jako letos.

Jaký je tady výhled juniorského týmu na příští sezónu?
Výhled na příští sezónu je určitě slušný. Minimálně 12 až 15 hráčů je podle mého názoru připraveno a ti by mohli tvořit základ toho týmu. Je otázkou, kolik povolí svaz hráčů ročníku 1990. Jestli to bude tři nebo pět, to ještě nevíme. Do juniorky by mělo přejít osm hráčů ročníku 1992 a navíc v Přerově hrálo poměrně dost kluků ze Zlína, kteří mají zájem zde pokračovat. Na doplnění týmu tedy materiál určitě bude. Podobnou situaci budou podle mě zažívat i jiné týmy. Když všichni kluci tu práci vezmou poctivě a podaří se nám tady po těch všech přípravných trénincích a zápasech vytvořit dobrou partu hráčů, tak bychom neměli mít problém se znovu dostat do finálové osmičky. Samozřejmě, že cílem zase bude hrát do nějakého třetího nebo čtvrtého místa, aby byl i nějaký výstup hráčů do áčka a všichni byli na to připravení.