Jak jste se znovu dostal do Přerova?
Posledních několik let jsem trénoval ve Zlíně. Loni se tam změnilo vedení a nevěděl jsem, co bude další sezonu. Potom jsem se dozvěděl, že z Přerova odchází Víťa Černohous do Pardubic. S Laďou Kočarou jsme se začali bavit o možnosti, že bych sem mohl jít. Pořád jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl vzít Laďovu nabídku a trénovat v Přerově. Vedle trénování ještě učím ve škole tělocvik. Je to zase něco jiného, co jsem si chtěl vyzkoušet.
U Zubrů jste dříve působil jako hráč…
Jasně, ještě ve druhé lize jsem tady hrál právě s Laďou Kočarou nebo s Pavlem Hanákem. Velice dobrý kamarád jsem i s Lukášem Menšíkem, dokonce spolu už roky jezdíme na dovolenou.
Hrálo to nějakou roli ve vašem rozhodování?
Rozhodně, a velkou. Věděl jsem, do jakého prostředí jdu a s kým budu spolupracovat. Kdyby to tak nebylo, možná bych zůstal ve Zlíně.
Jakým kategoriím se věnujete?
Působím u dětí do páté třídy, než přejdou do mladších žáků. Jako hlavní trenér vedu druhou a třetí třídu, na tréninky s námi chodí i několik čtvrťáků.
Na co se na trénincích zaměřujete?
Nejvíc se s dětmi snažím pilovat techniku bruslení, bruslení celkově, vedení puku nebo soubojová cvičení. Je důležité, aby kluci byli hladoví po puku a chtěli ho získat. Ne, aby jenom někde stáli, čekali a dívali se na soupeře. Hokej je ale musí především bavit. Na ledě proto vedle práce s hokejkou a kotoučem hrajeme různé honičky nebo i fotbal. Z velké části případů si nicméně dáváme tréninkové hokejové zápasy. Při těch se toho děti naučí nejvíc, co se týče dovedností. Snažíme se střídat malé a velké hřiště. Obě varianty mají pro děti jiný smysl.
Také se dětem snažím domlouvat hodně zápasů s jinými soupeři a turnajů. Hokejový tým však nejsou jenom tréninky a zápasy, patří sem i další aktivity. Právě proto jsme v létě uspořádali soustředění pro kluky z ročníku 2015. V těchto aktivitách bych chtěl pokračovat. Mám radost, když vidím, jaké dělají děti pokroky na ledě, ale i mimo led co se týče týmovosti, kamarádství nebo třeba jen dodržování pořádku v šatně.
Jak se vám spolupracuje s trenérskými kolegy?
Spolupráce nejen s trenéry, ale i s učiteli ze základní školy Želatovská, je výborná. Měl jsem to vlastně snadné, najel jsem do už dobře zaběhlých kolejí. Když je potřeba, třeba kvůli nemoci, vzájemně si pomůžeme. Na každém tréninku je nás dostatečný počet. Dětí máme na trénincích také dost. Radíme se, komunikujeme a vzájemně se obohacujeme. V tomto směru je to super.
