V říjnu jste po příchodu do Šumperka uvedl, že když vám něco začne vonět, nadchnete se pro to. Takže teď jste nadšený pro Přerov?
Přesně tak. Přerov je stabilní klub, který se mi líbí. Velmi mě potěšilo, když mě oslovil.
Jak probíhala jednání se Zubry?
Bylo to narychlo. Přišel telefonát, následovala schůzka a na druhý den vyrozumění. Další den už jsem pak byl tady.
Přece jen jste měl ale rozdělanou práci v Šumperku. Jak dlouho jste se rozmýšlel, jestli nabídku Přerova přijmout?
Znovu říkám, Přerov patří mezi štace, které se neodmítají. Věděl jsem, že když by přišla možnost sem jít, rád ji využiju.
Je to velká výzva i pro vás samotného, v Chance lize jste ještě netrénoval. Jaká máte očekávání?
Očekávám, že se budeme zlepšovat. Co si budeme povídat, na začátek nemáme úplně ideální los. Tak to ale prostě je, nedá se nic dělat. Chtěl bych, aby se mužstvo zlepšilo a na jednotlivých postech byl vidět progres. Ať už se bavíme o obráncích, o útočnících nebo o celkové souhře. Potřebujeme zjednodušit hru. Když si pomůžu tenisovou terminologií, viděl jsem v ní dost nevynucených chyb, které tam nepatří. Něco se budeme snažit zjednodušit, něco zase hodit do větší kombinace. Hlavně ale budeme chtít vyhrávat.
Los v prvních zápasech skutečně nemáte jednoduchý. Na druhou stranu, začnete hodně prestižně – domácím derby s Prostějovem…
Doma hrajeme s Prostějovem, pak se Vsetínem a na úplném konci roku máme ještě venku Porubu. Těším se, stát se může všechno. Budeme věřit, že se nastartujeme, třeba v derby jde výkon vždycky nahoru. Budeme se snažit uhrát dobré výsledky. Samozřejmě přijdou změny, například ve stylu hry.
Moc času na ně ale nemáte…
Jasně, hrajeme za pár dní. Každý trenér by chtěl mít na změny čas. My ho nemáme, ale s tím jsem počítal, nevadí. Budeme se co nejdřív snažit ukázat, že změny mohou fungovat.
Z působení v Pardubicích jste dobře znal přerovského rodáka Miloše Říhu…
(Podívá se reklamní plachtu s Říhovou podobiznou pod střechou stadionu.) O reklamně s Milošem dobře vím, visí tady už roky. Miloš Říha je pro mě trenér číslo jedna mojí kariéry i mého života. Byl to skvělý člověk, v Pardubicích jsem bydlel 200 metrů od něj. Chovám k němu velkou úctu.
Jak dlouho jste přemýšlel o svém asistentovi? Nakonec na této pozici zůstává klubová ikona Petr Dočkal…
Teď to nebylo téma. Jsem rád, že tady Dočky je, patří mezi přerovské legendy. Vůbec jsem neřešil, že by se asistent měnil.
Co tým? S některými tvářemi jste se musel potkat ještě během hráčské kariéry…
To je pravda. Znám se s Vlašákem (Romanem Vlachem – pozn. red.) a Kubou Svobodou. Pokud jde o seznámení se s týmem, dneska (rozhovor vznikal po čtvrtečním tréninku – pozn. red.) je pro mě všechno hektické. Určitě ale začnou pohovory. Napřed s nejstaršími kluky, pak ohledně přesilovek a tak dále. Skupinky hráčů i jednotlivci rozhodně nějakým seznámením se mnou projdou.
Do soboty 16. prosince budete v netypické roli trenéra dvou klubů, Šumperk totiž povedete ještě v domácím zápase proti Žďáru nad Sázavou. Jak to půjde skloubit?
(Zamyslí se.) Tý jo, to se mám, co? (smích) Ale teď vážněji. Řekl bych, že s panem Velčovským (Vladimírem Velčovským, ředitelem šumperského klubu – pozn. red.) a se Šumperkem mám dobrý vztah. Jsem rád, že se to takhle dohodlo a jde to. V Šumperku před sebou ještě máme důležitý zápas. Byl bych rád, kdybychom ho zakončili vítězně. Jak ale vidíte, Přerovu jsem plně k dispozici od rána do večera. Kromě toho, že si v pátek odjedu na jeden trénink a v sobotu na jeden zápas. Je to velmi netypické, ale jsem rád, že můžu oběma klubům vyjít takhle vstříc.
