Hokejoví fanoušci na východě hanáckého regionu se dočkali „svého“ k(K)rále. Nejde však o krále Ječmínka známého z lidových pověstí. Tahle „korunovaná hlava“ je skutečná. Filip Král. Od 20. října jednadvacetiletý talent, jenž má podepsáno v zámoří.
Ještě nikdy se nestalo, aby v Přerově hostoval hráč s platným kontraktem v klubu z NHL. Rodákovi z Blanska v tomto patří historické prvenství. „Zpětně můžu jen zopakovat, že Přerov pro mě byla ta nejlepší volba. Kdybych šel do Komety, mateřského klubu, nic moc bych před nucenou pauzou neodehrál ani neodtrénoval. V Přerově mi všichni vycházejí vstříc – pomáhají mi, abych se připravil na odlet do Kanady,“ chválí Zubry kmenový hráč Maple Leafs z Toronta.
„Nemůžu si stěžovat, trenéři mě hodně využívají. Snad se mi daří jejich důvěru splácet. Snažím se pomáhat týmu, doufám, že jsou všichni spokojení,“ doplnil.
V kontaktu zůstává s trenérem, který v nejlidnatějším kanadském městě připravuje mladé obránce. „Dával jsem mu i kontakt na Kubu Grofa, volali si. Taky dostal nějaká videa ze zápasů, co jsem odehrál, zpětná vazba tam je,“ zmínil, že jej v Torontu pořád sledují.
Doma v Česku vede spolu s Jakubem Husou z Kolína bodování obránců Chance ligy. V sedmi zápasech, které Přerov odehrál, zaznamenal dvě branky a osm asistencí. „Doufal jsem, že se mi bude takhle dařit. Kvůli tomu jsem do Přerova šel, chtěli to po mně i trenéři. Odjakživa jsem byl útočný typ beka a věřil jsem, že bych jím mohl být také mezi chlapy,“ svěřil se Král, který je rád, že očekávání splňuje.
Na ledě tráví v průměru přes dvacet pět minut. Není to pro něj nic nového. Na podobné vytížení je zvyklý už z juniorky. „Tam jsem také hodně hrál přesilovky, oslabení i při hře v pěti. Je to pro mě lepší, než kdybych hrál jenom nějakých patnáct minut. To bych se vůbec nedokázal dostat do tempa,“ vysvětlil bývalý mládežnický reprezentant do šestnácti, sedmnácti, osmnácti i dvaceti let.
V týmu Zubrů se zařadil mezi lídry. Modrožluté tak stejně jako loni netáhnou jen zkušení hráči, ale i mladíci. Filip Král v podstatě navázal na Jakuba Navrátila, oba jsou ročník narození 1999. „Být lídrem je pro mě výzva. Hraju i o to, abych si udělal jméno. Když se pak do Česka vrátím – doufám, že to bude až na konci kariéry (úsměv) – už mě tu budou znát. Beru to jako motivaci,“ prozradil.
Odpovědností, kterou mezi mantinely má, se svázat nenechává. „Tlak si na ledě nepřipouštím, vlastně na to ani není čas. Snažím se hrát, jak nejlépe to jde. V kabině jsou od toho jiní kluci, jako je Pepa Hrabal nebo Pšurka,“ namítl.
V prvním obranném páru si náramně sedl právě s Josefem Hrabalem. Stali se z nich dobří kamarádi. Vzájemně se doplňují a pomáhají si. Když jeden vyjede dopředu, druhý zůstává vzadu. „Pepa nehraje na to, že jsem mladší. Hodně se spolu bavíme, kolikrát si večer napíšeme: ‚Jdeme spát a zítra se pobavíme.‘ Že se budeme bavit hokejem, si říkáme i před zápasem,“ popsal přátelství s ostříleným přerovských odchovancem Král.
Od zápasu s Vrchlabím musel se spoluhráči skousnout prázdné tribuny stadionů. „Fanoušci jsou pro nás zásadní. Ve všech zápasech, co jsem zažil, nás hrozně táhli dopředu. A to jsem ještě nezažil plný stadion! Jejich absence byla znát, proti Vrchlabí jsme se s tím pořádně vypořádali až ve třetí třetině,“ nezastíral.
Když nemůže hrát ani trénovat na ledě, chtěl jít Filip Král v prvním týdnu pauzy běhat. „Jenže po celém Česku byly pomalu povodně, takže z toho sešlo. Doma tak trénuji s činkami a na rotopedu. Jednu podle plánu,“ poznamenalo „Jeho veličenstvo“ kanadského bodování obránců Chance ligy.
