Když Romana Pšurného požádáte o rozhovor, okamžitě na vás vyhrkne svou typicky vtipnou odpověď. „Chcete Paliče (Radomíra Palu)? Jasně, už jde!“ Samozřejmě ale chápe, že je to on, koho si novináři žádají nejčastěji k pozápasovému hodnocení. Ani po Slavii, kterou Zubři doma porazili 5:0, před diktafony neutekl.

Z kabiny před ně předstoupil s glancem sobě vlastním. Když náhodou z hlavy nevěděl přesnou odpověď, neváhal si vyžádat nápovědu. „Druhý gól jsme dali, tuším… Jak jsme dali druhý gól, připomeň mi ho,“ zeptal se sportovního redaktora Přerovského a hranického deníku Ivana Němečka. Ten mu vzápětí celou situaci osvětlil, načež centr druhého přerovského útoku upřímně reagoval: „Přiznám se, že to jsem zrovna neviděl…“

Při dotazu na své dva góly neopomněl vyzdvihnout spoluhráče Milana Procházku, který mu v obou případech perfektně přihrál. „Milda má obrovskou sílu. Říkal, že si někde dělal test, že je mu snad 16 let,“ vzpomněl si. Sice jsem ho opravil, že Procházkovi vyšel metabolický věk o deset roků vyšší, všichni jsme se ale pak shodli, že číslo 16 zní přece jen lépe.

Dvaatřicetiletý zlínský odchovanec navíc přidal perličku. „Milda má teď mladou atraktivní přítelkyni, takže ožil, úplně je v rozpuku. Na ledě je to vidět, i na tréninku má obrovskou chuť. Hrát s ním je radost, je schopný přebruslit dva hráče. S Márou (Sikorou) jsme jen čekali, až se uzdraví a budeme z toho těžit.“

Kromě Procházky Zubrům nějaký čas chyběl i sám Pšurný. „Proti Porubě jsem špatně najel do rýhy a snažil se rozkousnout mantinel jako datel. Zjistil jsem ale, že to nepůjde. Bob (Robert Holas – masér a fyzioterapeut Zubrů) mě dával dohromady v podstatě celý týden. V Jihlavě to ještě nebylo ono, ale proti Slavii už jsem se cítil stoprocentně zdravý,“ prozradil. Přiznám se, že při přirovnání k datlovi jsem si vzpomněl na slavný americký animovaný seriál Datel Woody. Že by v Rackové a okolí začala „frčet“ česká obdoba s názvem Datel Pšurný?

V závěru pondělního utkání mohl nejproduktivnější Zubr zkompletovat hattrick. „Bylo to v posledním střídání. Kdybych nebyl dřevák nebo tam byl nějaký střelec, skončilo by to gólem,“ usmál se. Dvě vstřelené branky každopádně pro Romana Pšurného představují velké povzbuzení.