Na pátečním dopoledním tréninku A-týmu Zubrů upoutal černou přilbou s košíkem a zelenožlutými kalhotami. Přivezl si je z Tampere, kam z Přerova zamířil minulý rok. „Bylo to úžasné, moc rád jsem se vrátil domů. Dorazil jsem hlavně kvůli tomu, abych byl před akcí s nároďákem na ledě,“ prozradil Svozil na střídačce těsně před tím, než led přerovského stadionu začala upravovat rolba.
„Trenéři mi hned řekli, že mě rádi uvidí. Potěšilo mě to, aspoň jsem mohl všechny na zimáku pozdravit,“ hlásil, že mu Zubři vyšli vstříc. Jejich dres oblékal do dorostu, tentokrát ale okusil přípravu na zápas v seniorské kategorii. Problém mu to nedělalo. „Nebyla to pro mě žádná novinka. Také mě čekají zápasy, i když mezi mladšími kluky,“ reagoval.
Do Česka přiletěl z dalekého severu jen na chvíli. „S osmnáctkou budeme hrát v Hämeenlinně, která je hodinu od mého města. Musel jsem ale letět domů, trenéři reprezentace mě chtěli vidět. Potom poletím zpátky do Finska,“ objasnil sedmnáctiletý obránce. Dlouhé cesty mezi domovem a Tampere už zvládá. „Trvají osm až deset hodin. Většinou vás docela unaví, ale v letadle i autě se prospím, takže jsem pak připravený.“
Premiéra v Lize mistrů i česká pomoc
Trénink ve finské juniorce je sice podle Svozila jednodušší než ten s přerovským áčkem, podobnou zkušenost však má i z Ilves. Za něj si nedávno zahrál v hokejové Lize mistrů. „Dostal jsem dost prostoru, na ledě jsem strávil kolem deseti minut. Mohl jsem udělat i nějaké body, ale nakonec to nevyšlo. Snad se zadaří příště,“ ohlíží se za zápasem proti francouzskému Rouenu.
Když loni do Finska přišel, hodně mu pomohli čeští spoluhráči. „Kuba Kos, Kuba Málek a Ondra Bizoň nás s Ondrou Kosem vzali do party. Díky nim jsem se ve Finsku naučil žít, teď už si to tam užívám,“ svěřil se. V zemi tisíců jezer by ale celý život strávit nechtěl. „Finsko není špatné, ale tamní počasí není nic pro mě. Je tam dlouhá zima, krátké léto a brzy se stmívá,“ přiblížil.
Jeho denní rutina se skládá ze snídaně, jednoho či dvou tréninků, oběda nebo volnočasových aktivit. „Když nejdu po odpoledním tréninku domů, domluvíme se s klukama a něco podnikneme. Chodíme do města nebo si zaházet na basketbalový koš,“ komentoval mladší z bratrské dvojice Svozilů.
Na pátečním tréninku v Přerově zůstal jako jeden z posledních. Bez přemýšlení se pak sklonil k jedné z branek a do plastového barelu začal skládat puky. „Z Finska to dobře znám. Jsem tam nejmladší, takže také sbírám puky. Vůbec mi to nevadí, aspoň zůstávám poslední na ledě a vždycky si rád zastřílím,“ usmál se odchovanec Zubrů a reprezentant do osmnácti let David Svozil.
