ZÁPASY ONLINE ► MUŽI: Prostějov - Přerov 3:7 | JUNIOŘI: Šumperk - Přerov (ODLOŽENO) | DOROST: Šumperk - Přerov (čtvrtek 19:15)

Pokud bude o mě zájem, tak bych rád ještě v Přerově dál hrál, uvedl Zdeněk Sedlák

Pokud bude o mě zájem, tak bych rád ještě v Přerově dál hrál, uvedl Zdeněk Sedlák
P ř e r o v – Ve většině případů je hranice mezi úspěchem a neúspěchem velice tenká. Rozhodují maličkosti, někdy náhoda či jen kousek toho potřebného štěstí. Hokejisté Přerova šli úspěchu naproti a vybojovaný postup byl odměnou za dobře odvedenou práci. Cesta byla náročná, což potvrdil v rozhovoru i jeden z nejzkušenějších hráčů Zdeněk Sedlák.
„Sezona byla opravdu dlouhá. Navíc jsme poslední sérii play-off hráli na pět zápasů. Bylo to už jak fyzicky, tak psychicky náročné. Zatímco my jsme hráli do poslední chvíle, tak naši soupeři v kvalifikaci měli už volno a byli tak na nás odpočatí. V tomhle měli určitě velkou výhodu,“ poznamenal.

A jak na Sedláka týmy z Čech zapůsobily? „Těžko posuzovat jen z těchto utkání. Všem celkům šlo o hodně, a proto se hrál spíše opatrný hokej. Nikdo nechtěl udělat chybu nebo faul. V porovnání byly zápasy s týmy z naší moravské skupiny vyhecovanější, hrálo se více do těla a mělo to větší jiskru.“

Samotný rozhodující zápas se Sokolovem byl pro přerovský tým těžkou zkouškou. „Trošku mě překvapilo, že i když měli mladý a dobře bruslící tým, tak se zatáhli do ulity a čekali, co bude. Podařilo se jim skórovat, a tím se ještě více stáhli do obrany. I proto se nám nedařilo dlouho prosadit. Naštěstí se Davidovi Šťastnému podařilo dát gól, a to nás potřebně nakoplo,“ zmínil Sedlák, který stále věřil, že jeho tým soka zlomí.

Stalo se tak až po nervy drásající loterii samostatných nájezdů. „Byl jsem přesvědčený, že penalty zvládneme. Loni jsme dokázali po nich postoupit do finále. Sokolov měl mladé hráče, věřil jsem, že to psychicky nezvládnou a vyšlo to,“ řekl s lehkým úsměvem.

Nejen pro celý tým a přerovské fanoušky byl postupový gól Davida Šebka andělským balzámem na už tak nervozitou přeplněnou duši. „Samozřejmě to byla velká úleva. Člověk si ale v ten moment neuvědomuje, že je konec. Najednou jsme na sebe všichni na ledě naskákali a až po pár sekundách v hlavě nám všem došlo, že jsme v první lize,“ doplnil.


Gólová radost v Břeclavi, druhé utkání čtvrtfinále play-off rozhodla Sedlákova trefa (Foto: Jiří Miklas)

Jednačtyřicetiletý harcovník už zažil ve své kariéře hodně, ale aktuálního úspěchu s Přerovem si cení. „Samozřejmě postup s Přerovem do první ligy řadím ve své kariéře hodně vysoko. Takovýto úspěch stojí každého hráče značné fyzické i psychické úsilí. Aby odvedl na ledě maximum, tak potřebuje i trošku svůj klid a rodinné zázemí, které ho podporuje. Když se zadaří, o to spíš to potěší,“ řekl.

Postupové oslavy si matador užil střídmě. „Slavili jsme s kluky v kabině, pak jsme si udělali pěkný večer s rodinou a manželkou. Kluci, hlavně ti mladší, to oslavili určitě víc než já. Sledoval jsem je tak trošku zpovzdálí,“ zasmál se.

Postup s Přerovem neunikl některým jeho bývalým spoluhráčům, hlavně těm ze Zlína. „Hned mi pak gratulovali Čája (Petr Čajánek) s Jirkou Marušákem. Ostatní kluci to až tak nesledovali, ale když jsme se potkali, tak na to přišla řeč. Jak se ale říká, život jde dál,“ poznamenal.

Pomyslným faktorem X byli fanoušci. „Už kdy mě zpět do Přerova lanařil bratr Pavel, tak jsem věděl, že tady jsou výborní hokejoví fanoušci a pěkný stadion. To, že jsem se vrátil, bylo určitě správné rozhodnutí. Je tady skvělá kulisa, diváci nám parádně celou sezonu fandili a hodně nám to pomáhalo. Za jejich podporu bych jim chtěl poděkovat.“

Jedním z cílů přerovského klubu bylo také zapracovat talentované mladíky do sestavy. Dá se říct, že tento plán vyšel, což potvrzují i Sedlákova slova. „Někteří mladí hráči jako Dosty (Vlastimil Dostálek) nebo Popel (Michal Popelka) ukázali, že do budoucna, pokud na sobě budou dál tvrdě pracovat, tak můžou být kvalitními hokejisty. Přál bych jim, aby se ještě podívali o ten stupínek výš do extraligy. Nesmí se však nechat uspokojit aktuálním stavem, musí na sebe vzít roli hráčů, kteří budou rozhodovat zápasy a táhnout tým,“ zdůraznil útočník, jež zároveň ve Zlíně trénuje mladé hokejisty.

První liga je přesunem do nového a už profesionálního levelu. „Určitě to bude hodně náročné po finanční stránce. Klub se stává profesionálním. Hodně se zvýší náklady na cestování. Na to musí být Přerov připravený. Věřím, že pomůže i město, přece jen klub bude více medializovaný a bude to dobrá reklama i v tom, že Přerov nemá jen dobré pivo, ale také už prvoligový hokej,“ konstatoval.


Útočník Zdeněk Sedlák patřil mezi nejzkušenější hráče druhé ligy. Zahraje si ještě o stupínek výše? (Foto: Jiří Miklas)

Sedlák i přes pokročilejší hokejový věk na ledě potvrzoval, že zdaleka nepatří do starého železa a o to spíše byla otázka na jeho další hráčskou kariéru aktuální. Původně už chtěl pověsit brusle na hřebík, ale své plány ještě přehodnotil. „Měl jsem předtím nějaké zdravotní problémy, takže už jsem si říkal, že to asi už nezvládnu. Jak si ale člověk odpočine, tak dostává znovu novou chuť hrát. Jak ale říkám, je potřeba být pro mančaft přínosem, jinak už to nemá cenu,“ pověděl obecně. Ale na přímou otázku, zdali bude pokračovat, už odpověděl jasně. „Pokud bude ze strany přerovského klubu zájem, tak bych se určitě tomu nebránil.“

S přípravou na sezonu si hlavu lámat nebude, neboť už má léta zažitý svůj program. „Už jsem starší, takže nepotřebuji až tak moc trénovat. V mladí jsem trénoval dvě hodiny ráno a dvě odpoledne, takže za ty roky už mám natrénováno, ale samozřejmě se průběžně udržuji. Trénink mám založený na běhání, spinningu, kolu a chodím také do posilovny,“ přiblížil svůj harmonogram.

Nyní bude muž, který má za sebou kromě extraligových angažmá i štace ve Finsku, Švédsku, Bělorusku, Rakousku, Dánsku, Itálii či ve Švýcarsku, krátce regenerovat a hokejové dění bude nyní sledovat jako divák. Stejně jako většině příznivců mu neunikne počínání národního týmu na blížícím se domácím mistrovství světa

A jak vůbec vidí bývalý reprezentant a účastník světového šampionátu roku 2002 šance družiny trenéra Vladimíra Růžičky? „Tak šance jsou vždy otevřené. O úspěchu či neúspěchu rozhodne jediný zápas, ten čtvrtfinálový. Kdyby dal Sokolov v prodloužení nebo v nájezdech rozhodující gól, tak sezona pro nás nebyla úspěšnou a to samé bude platit i na mezinárodním poli. Je to všechno i o tom štěstí a náhodě. A jak dopadneme? Nevím, ale klukům budu samozřejmě fandit, ať dojdou co nejdál,“ zakončil povídání lídr přerovské ofenzivy.