INFORMACE K PRODEJI PERMANENTNÍCH VSTUPENEK |  Aktuální počet prodaných permanentek: 336 (stav k 9.7.)

Pokračování kariéry? Nechám si pár týdnů na rozmyšlenou, poodkryl Tomáš Sýkora

Pokračování kariéry? Nechám si pár týdnů na rozmyšlenou, poodkryl Tomáš Sýkora
P ř e r o v – V průběhu uplynulé sezony oslavil čtyřicáté narozeniny. Na hřišti se ale jako čtyřicátník rozhodně nechoval. Pro přerovské mužstvo byl jeho kapitán Tomáš Sýkora nadmíru cennou oporou. Vyhrával buly, bavil samostatnými nájezdy, neztratil se ani v týmovém kanadském bodování. Z 56 zápasů základní části Chance ligy vynechal jediný, kdy dostal volno. Ve zbylých 55 si přišel na 17 branek a 18 asistencí, prosadil se v i play-off. V počtu bodů jej ze Zubrů předčil jen Roman Pšurný.

Nabízí se tak otázka. Má lídr MEO skončit, což by v jeho věku nebylo nic zvláštního, nebo má hrát dál, když je pro tým stále tolik platný? „Nechám to na pár týdnů, měsíc, „vyhnít“. Pak se uvidí,“ prozradil Sýkora, podle nějž bude záležet i na podobě druhé nejvyšší soutěže.

Sledoval jste domácí zápas Slavie proti Seville?
Sledoval jsem ho od druhého poločasu. Konec byl nádherný, Slavii nezbývá než pogratulovat. Postarala se o velký úspěch. Klobouk dolů. Sevilla patří mezi šest nejlepších týmů světa, ale Slavia ukázala srdíčko, bojovnost a po neskutečném obratu sklidila úspěch.

Ve fotbale se vyřazovací boje hrají na dva zápasy. Nemrzí vás, že v hokeji je to jiné?
To ne, hokej a fotbal jsou dva jiné sporty. V hokeji padá podstatně více gólů. Nastavené to máme dobře, systém je spravedlivý. Fotbal a hokej bych nemíchal.

Slavia ale Sevillu porazila divokým výsledkem 4:3. Nepřipomínalo vám to trochu hokej?
Fotbal je teď naštěstí hodně útočný, takže padá dost branek. Oba zápasy skončily po normální hrací době 2:2, což je atraktivní pro všechny. V prodloužení na Slavii ještě padly další tři góly, což bylo sice překvapující, na druhou stranu to ale vyplynulo ze situace. Sevilla dala gól, který se počítal za dva, a Slavia pak musela skórovat ještě alespoň dvakrát.

Humbuk kolem Jágra jsme neregistrovali, bylo to v klidu

Zápas vysílala Česká televize, stejně tak živě přenášela i druhé semifinále Jihlavy s Kladnem. Neukápla vám slza, že jste si před kamerami nezahráli vy?
(Smích.) Televize by byla dobrá pro klub. Jsme druhá nejvyšší soutěž a tak velká mediální pozornost na nás není. Nicméně kdybychom v televizi byli, byla by to velká reklama pro celý Přerov. Pro partnery, prostě pro nás pro všechny. Bylo by to fajn, ale musíme být realisté. Jsme první liga, která se v televizi příliš často nevysílá, a do semifinále jsme se nedostali.

Zvýšená pozornost médií ale doprovázela i čtvrtfinále s Kladnem. Vnímali jste ji?
Ani ne. Největší boom, co jsme zažili, byl loni v únoru. Jágr se vrátil z NHL, nastoupil proti nám. Tam jsme to cítili hodně. Momentálně, nechci říct, že už je Jágr okoukaný, ale série proběhla v klidu. Možná proto, že se s ním hrálo více zápasů. Na stadionech bylo plno, což bylo skvělé, ale žádný mediální humbuk jsme nepocítili.

Rozhovory? Před dvaceti lety nepublikovatelné, naučil mě čas

Někteří trenéři říkají hokejistům, aby raději nečetli noviny – kvůli tomu, co se tam píše. Jak to máte vy, otevíráte je, případně se podíváte na internet?
Podívám se na internet, papírové noviny už léta letoucí, co jsou mobily, nekupuji (úsměv). Člověk si na internetu přečte, co bylo, co říkají o zápase spoluhráči a soupeři. Pak si v kabině řešíme, co kdo řekl a neřekl. Osobně jsem nezažil, že by nám trenéři říkali „Nečtěte noviny.“ Když si vzpomenu na čtvrtfinále s Budějovicemi před čtyřmi lety, bylo to vyhrocené na ledě i potom v novinách. Teď proti Kladnu na žádná extempore nedošlo, takže i v médiích byl celkem klid. Škoda, že jsme více nekousali. Třeba by to dopadlo jinak.

Po čtvrtém zápase jste dával rozhovor České televizi. Vzpomněl jste si na působení v extralize, kde to bylo přece jen častější?
Každý, kdo mě zná, ví, že nejsem zrovna typ na rozhovory. Nepatřím mezi mluvky, kteří by se v tom vyžívali. Rozhovory pro mě vždycky byly stresující, o to víc, když u toho byly kamery. Že bych si u rozhovoru sám pro sebe říkal „Jo, paráda, zabírá mě šest kamer, teď si to užiju.“ – to ne. Rozhovory jsou součástí hokeje, ale když je dělám, nehořím při tom štěstím.

Jak si potom vysvětlovat, že při rozhovorech jde z vašeho hlasu cítit klid a promyšlenost odpovědí?
To jste mě měl vidět před deseti lety (úsměv). Člověk se věkem naučí pořádně odpovídat. Zkušenosti přijdou ve všem. Když jsem dělal první rozhovor ve dvaceti letech, nebylo to nic světoborného. Naopak bych řekl, že je dobře, že to není nikde dostupné. Co si vybavuji, ptali se mě v Havířově a snad zrovna i do kamery. Moc hezké na koukání to asi nebylo (zasměje se).

Jak to máte v kabině s pokutami za rozhovory?
Pokutami bych to ani nenazýval, spíše bych řekl poplatky. Něco platíme za rozhovory v klubovém zpravodaji, za fotky. Čím méně jste v novinách, o tím méně peněz přijdete (směje se).

Teď vám tuším dělal pokladníka Tomáš Doležal…
Je to tak. Nejprve byl pokladníkem Prochy (Milan Procházka – pozn. red.). Byl výborný, protože občas dokázal přivřít oči. Ale u Ďolíka musím říct, že jak nedá nikomu nic zadarmo v hokeji, tak nedá nikomu nic zadarmo ani jako pokladník. Máme nastavená pravidla, ze kterých se nikdo nevyvleče.

Rozhodnutí nechám měsíc „vyhnít“, pak se uvidí

Zpět k nedávnému dění. Jaromíru Jágrovi bylo v době čtvrtfinálové série s vámi už 47 let. Vám je o sedm méně, takže jste si říkal, že za sedm let budete hrát také tak – chodit hlavně na přesilovky?
(Smích.) Tomu se musím zasmát… Už několik let říkám, že je to můj poslední rok. Myslím si, že mohu s klidným srdcem říct, že dalších sedm let hokej stoprocentně hrát nebudu. Pokud jde o Jágra, všechna čest. Dokáže hrát i v tak pokročilém věku a dokazuje, že je Pan hokejista. Dokázal to i proti nám, i v 47 letech byl pro Kladno velice platný.

„Už několik let říkám, že je to můj poslední rok.“ Jak dlouho to ještě budete říkat?
Ještě se uvidí, kolik napočítáme sezon, které byly už poslední (úsměv). To nevím.

Ale teď končit nechcete, nebo se pletu?
Končit… Nevím, nevím. Ještě si nechávám pár týdnů na rozhodnutí. Rozmýšlím se.

A také asi ještě čekáte, s čím přijde klub. Nebo to neřešíte?
Uvidíme, s čím přijde klub. Uvidíme, čím s přijdu já ve své hlavě – jestli má smysl pokračovat, nebo ne. Svou roli bude pochopitelně hrát i zdravotní stránka. Tohle všechno se podle mě do měsíce vyřeší. Svou váhu pak bude mít ještě jedna okolnost – jak bude vypadat soutěž, jestli bude muset hrát hodně mladých, nebo ne. To bude také jeden z důvodů, abych nezabíral místo mladším.

Když ale vidíte pětačtyřicetiletého Karla Pláška, nedostáváte motivaci hrát aspoň tak dlouho jako on?
Ne, neberu to tak, že bych někoho honil. Když budu cítit, že jsem pro tým platný a trenéři mě budou chtít, třeba se rozhodnu, že ještě budu pokračovat. Ještě bych to ale opravdu nechal měsíc „vyhnít“ a pak se uvidí.

Druhý díl rozhovoru s Tomášem Sýkorou vám přineseme v neděli 24. března.