Na konci srpna hlásili Zubři čerstvý podpis. Třiadvacetiletý forvard Jan Štefka přesvědčil o svých schopnostech po čtyřech přátelácích, další zápasy už nemohl přidat vlivem zranění. Až do souboje se Slavií, který byl jeho soutěžní premiérou mezi muži. „Utkání bylo hodně těžké. Zvláště do první třetiny jsme nevstoupili vůbec dobře, takže jsme si v šatně museli říct pár věcí. Začali jsme si pak každý plnit to, co máme, a otočilo se to,“ hodnotil v úvodu pozápasového ohlasu.
První třetina v podání Přerova byla oproti zbytku zápasu velkým kontrastem. „Začátek jsme zaspali a asi jsme hlavou nebyli na ledě. To se nám nesmí stávat, jelikož se to může jindy vymstít,“ uvědomoval si Štefka, jenž nastoupil ve čtvrtém útoku s Kamilem Hajšmanem a Davidem Dobšou.
Oba jeho spoluhráči už dospělácký hokej na prvoligové úrovni okusili dříve. Na Štefku, který je z trojice nejstarší, došla řada až nyní. „Bylo to super, jen je škoda, že to nešlo před lidmi. I když platila omezení, byla tu skvělá atmosféra už na přátelácích," mrzelo jej. „Moc jsem nehrál, přišel jsem ze zranění. Proto jsem se hlavně snažil neudělat chybu a splnit si to, co mám,“ podělil se o své dojmy z předehrávky 24. kola.
Proti mladému hráči stáli v červenobílém dresu velezkušení veteráni, jako je třeba Petr Vampola nebo Jaroslav Bednář. „Pamatuju si, jak jsem Fildovi Královi, když jsme šli s Bedýnkou do šatny vedle sebe, říkal: ‚Ty jo, já jsem měl dřív jeho plakát v pokojíčku!‘,“ zasmál se. „Jsou to fakt borci, kteří mají něco za sebou, ale na ledě z nich zas nemůžeš být vystrašený,“ dodal směrem k bývalým reprezentantům.
Ve druhé třetině se slávisté dopustili chyby v rozehrávce, které mohl Štefka, najíždějící do pásma, náležitě využít. Před sebou neměl nikoho, pouze centra Hajšmana, jenž nakonec odvedl práci za brankáře Michajlova a spoluhráčovu střelu „zneškodnil“. „No, on mi tam zavazel, nechtěl, abych dal gól!“ zavtipkoval olomoucký odchovanec. „Ne… bylo to zrovna moje první střídání ve třetině a zbývaly nějaké čtyři minuty do sirény. Takže u mě totální panika a jenom jsem to zkusil dát na bránu,“ nešetřil humorem.
Na zápasové vytížení si Jan Štefka musel počkat dlouhých 37 dní. Po posledním přípravném utkání totiž zamířil na marodku. „Proti Šumperku jsem nějak špatně spadl na záda a natrhl si vaz v rameni. Už je to ale dobré,“ prozradil útočník s číslem 11. Na další start v Chance lize si však bude muset počkat. „Není to ideální, každopádně mám v plánu individuálně trénovat. Musíme to nějak zvládnout. Nemůžeme se rozhodně čtrnáct dní válet,“ zdůraznil.
Dlouhý čas, který nepůjde vyplnit přímo hokejem, bude Štefka trávit pod dohledem Jakuba Fryče. Kondičního trenéra, jenž má Zubry pod palcem už druhým rokem. „S Kubou dělám přípravu již šest let a určitě od něj budu mít nějaké tréninky,“ prozradil na závěr Jan Štefka.
