Na ledě Komety sice Beranům k vítězství nepomohl, už jen start v nejvyšší soutěži však Mikuláše Zbořila potěšil. „Kanadský bod je jen pomyslnou třešničkou na dortu, trochu mi k němu pomohlo i štěstí,“ řekl skromně. Jeho přihrávce do gólové situace předcházelo dobré napadání. „Viděl jsem, že soupeřův obránce má puk na bekhend. Tušil jsem, že bude vyhazovat,“ prozradil čtyřiadvacetiletý přerovský odchovanec.
Měl pravdu – a co ještě lépe, jeden z útočníků Brna na vyhozený puk nedosáhl. „Tím, jak se po něm natahoval, mi udělal místo. Měl jsem před sebou dálnici k bráně a před gólmanem byli dva naši hráči. Hned z první jsem vystřelil a před brankou už se to jen dorazilo,“ okomentoval Zbořil svůj první extraligový bod.
Že by si mohl zahrát za Zlín, v jehož dresu dříve nastupoval coby junior, se dozvěděl v úterý na obědě. „Jím v galerii a najedou ke mně přilétl Hany (Pavel Hanák – sportovní manažer Zubrů). Začali jsme se bavit, že to ještě není jisté. Narychlo mi vyřídil střídavý start a ve středu ráno jsem šel na rozbruslení, přičemž jsem nevěděl, jestli nastoupím,“ uvedl s tím, že se čekalo, jestli do moravského derby bude moci zasáhnout kmenový hráč Valachů Dalibor Řezníček.
Toho do utkání nakonec nepustily problémy s nohou, jež si vyžádaly odpočinek. Naštěstí pro Mikuláše Zbořila. Momentálně nejproduktivnější zadák Zubrů stanul před novou výzvou. Přinesla mu zvláštní pocity – na obědě mu po slovech Pavla Hanáka zaskočilo, odpoledne přemýšlel nad svou dvacetiletou kariérou, ve které konečně přišla šance podívat se mezi českou elitu. „Další den ráno jsem se probudil v pět hodin a už jsem nemohl spát. V sedm jsem vstal, udělal si snídani a pomalu vyjel do Zlína,“ nastínil, co zažíval než vstoupil do zlínské kabiny.
Těsně před zápasem už si všechno jen užíval. Dokonce byl v lepším rozpoložení než někdy doma v Přerově. Ostatně, na Hané výpomocí extraligovému sousedovi podle svých slov unikl náročnějšímu tréninku. „Určitě byl více zaměřený na kondici, bruslení. Vlastně to pro mě byla tak trochu úleva,“ usmál se.
Na brněnském ledě se pohyboval do konce třetí třetiny, do prodloužení a nájezdů už nezasáhl. Varianta s žolíkem v dovednostní soutěži se sice nabízela, Zbořil ale přiznal, že s ní nepočítal. „I když jsme si s Paďákem (Martinem Padrnosem) dělali srandu, že mě brankáři v extralize ještě nemají přečteného a mohl bych překvapit,“ glosoval.
Ve zlínském dresu si zahrál proti dvěma přerovským odchovancům – Martinu Zaťovičovi a Karlu Pláškovi mladšímu. „Zaťa může hrát extraligu ještě dlouho, své kvality dokazuje každým zápasem, nám dal v nájezdech vítězný gól. U malého Káji jsem měl strach, že mě povodí, to bych poslouchal celý život. Proto jsem byl vždycky pozornější, když se objevil na ledě,“ svěřil se.
Známé tváře u Beranů mu naopak pomohly. Ve výběru trenérů Roberta Svobody a Martina Hamrlíka pravidelně nastupuje Jakub Ferenc – další z hráčů s přerovským hokejovým rodokmenem. Z MEO Arény se Mikuláš Zbořil znal také s Jakubem Šlahařem či Michalem Popelkou. „Když hrajete s kluky, které znáte, je to obrovská výhoda. Ze zlínské kabiny jsem znal skoro všechny, hrál jsem s nimi v Přerově, ve zlínské juniorce nebo mi byli blízcí od vidění. Borci jako Ferda, Šlahy, Popel, Paďák nebo Gazdič (Daniel Gazda) mi moc pomohli. Vůbec mi nepřišlo, že bych se dostal do nového týmu,“ netajil se přerovský obránce.
Úvodní foto: Jiří Zaňát, Zlín Press
