„Akce byla opravdu parádní, všichni jsme si ji užili, šlo o super stmelovačku. Trenéři to měli dobře vymyšlené,“ pochvaloval si útočník a jedna z letních posil Matouš Kratochvil. Hráči nevěděli, kam míří a jak dlouhá pěší trasa bude. Z města se přesunuli do lužního lesa Žebračka, kde museli obstát při prvních úkolech. „Ve skupinkách po čtyřech jsme jednoho museli nést, nebo jsme dostávali kvízové otázky týkající se Žebračky. Bylo to zajímavé pro nové kluky i pro nás Přerováky,“ konstatoval šestadvacetiletý Kratochvil s tím, že trenérský štáb své svěřence neochudil ani o přírodní krásy okolí Přerova a kvíz týkající se historie přerovského hokeje.
Po příchodu do rokle a krátkém občerstvení Zubři nastoupili na první fušku. U závodní dráhy se oháněli křovinořezem, jezdili s traktorem a odklízeli pneumatiky nebo trhali plot. „Hokejisté nám nabídli pomoc s přípravami rokle před závody. Vybrali jsme činnosti, kterými by nám ‚píchli‘ nejvíce – sečení trávy, úklid velkých kamionových pneumatik, převážení různých věcí, úklid areálu,“ objasnil Jaroslav Vrtělka z AUTO KLUB PŘEROV-město.
Do kabiny traktoru Zetor 8011 nastoupila posádka Matouš Kratochvil – Josef Hrabal. „Byl jsem ve svém živlu. Odmalička mě baví všechno, co má motor,“ nezastíral mladší z dvojice šoférů. Řídit už zkoušel ledacos, traktor ale ještě ne. Proto se na něj podle svých slov obrovsky těšil. Záludnosti jej u burácivého vozidla využívaného především v zemědělství nezaskočily.
„Princip je pořád stejný – spojka, plyn, brzda, nějaké řazení. Pak si jen hrajete s páčkami,“ přiblížil Kratochvil, který byl rád, že se spoluhráčem Hrabalem traktor „zabavili“.
Po obědě čekalo na modrožlutou partu překvapení. Přijeli za ní dobrovolní hasiči z JSDH Přerov I-Město. „S trenérem a paní Hruškovou jsme se domluvili, že se pokusíme zajistit automobil na rozstříhání, aby si hráči vyzkoušeli záběr náročné hasičské práce. Ve třívrstvých zásahových oblecích a s vyprošťovacím hydraulickým zařízením,“ prozradil Vrtělka, jenž vedle autoklubu působí také v jednotce sboru dobrovolných hasičů.
S kolegy si pro Hanáky nejprve přichystali malé školení. Vysvětlili jim základy, jak se mají chovat u dopravní nehody, kam mají volat či jak mají poskytnout první pomoc. Zubři si následně ve čtyřčlenných skupinkách rozdělili role. Jeden vždy usedl do auta jako zraněný, další byl zdravotníkem a dva členové týmu zraněného vyprošťovali. Hasiči jim při tom sekundovali a předávali pokyny, jak postupovat. „Kluci hasičskými kleštěmi auto rozstříhávali. Bylo zajímavé je sledovat, když jste hrál zraněného,“ podotkl téměř dvoumetrový Kratochvil.
Zápolením s kapotou auta, které poskytla společnost MODIT spol. s r.o. — zpracování kovových odpadů, likvidace strojních zařízení, zpracování kabelů a ekologická likvidace autovraků; ale fiktivní zásah MEO neskončil. Na prošlých hasicích přístrojích si vyzkoušelo hašení, na závěr pak pracovalo s vysokotlakou proudnicí hasičské cisterny. „Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Člověku se mohou vždycky hodit. Nikdy totiž nevíte, u čeho se můžete nachomýtnout,“ věděl Matouš Kratochvil.
„S kolegy jsme od většiny hokejistů zaregistrovali velmi pozitivní ohlasy. Viděli jsme propojení teorie s praxí: hráči si uvědomili určitá rizika dopravních nehod a zároveň si vyzkoušeli, jak mají při nehodě reagovat,“ popsal Jaroslav Vrtělka. „Na vlastní kůži pocítili, že práce dobrovolných nebo profesionálních hasičů opravdu není sranda. V zásahových oděvech manipulují se dvanácti, čtrnácti kily vyprošťovacího zařízení. Navíc v různě dlouhou dobu – od pěti, deseti minut třeba do půl hodiny,“ připomněl jeden z organizátorů zubří „bojovky“.
