„Trénoval jsem tady a čekal jsem, jaké budu mít nabídky. Nebránil jsem se ale ani zájmu Přerova, že bychom se domluvili a naskočil jsem. Kluky znám, trenéra Mikesku taky. Díky tréninkům jsem navíc zhruba věděl, do čeho bych šel,“ přibližuje Kratochvil, že se jeho návrat k Zubrům neudál ze dne na den. „Řešili jsme to průběžně, až se to teďka dalo dohromady.“

S koučem Mikeskou se setkal už v sezoně 2020/21 v Pardubicích. Mikeska tehdy do listopadu působil jako asistent Milana Razýma, Kratochvil pendloval mezi Dynamem a farmou ve Vrchlabí. Teď bude minimálně následující tři měsíce doma v Přerově. Hodně času tak může trávit s rodinou, kam patří i čerstvě školkou povinný syn Tobiáš. „Nemusím nikam cestovat a mám klidnou hlavu,“ pochvaluje si.

Současný herní styl Hanáků pro něj není novinkou. „Je jasně daný – hrát bruslivý, urputný hokej. Podle mě to už teď vyžadují všechny týmy, určitě tam není něco nového, co bych neznal. Jde o pár detailů, kterým se přizpůsobím, nic závažného,“ komentuje. Do přípravných zápasů sice nenastoupil, za nevýhodu to ale nepovažuje. „Na kluky jsem se chodil dívat. Půlku z nich jsem znal a vím, jak hrají,“ reaguje devětadvacetiletý útočník, který v dubnu zažil prvoligové mistrovské oslavy.

„S minulou sezonou jsem spokojený. Vsetín si titul zasloužil, už kvůli fanouškům. Pro město i pro nás hráče je to obrovský úspěch. Užil jsem si to na maximum, hodně se vyhrávalo, což chce každý,“ hlásí Matouš Kratochvil. Nyní má jednoduchý cíl: „Maximálně pomoct celému týmu po dobu, co tady budu. I kdybych pak skončil, chci si říct, že jsem pro něj udělal všechno.“