Přerov a Olomouc se v jedné lize nestřetly více než dvacet let, teď si to spolu rozdaly alespoň v souboji O Vládce Hané. „Bylo to hezké zpestření přípravy. Člověk může zjistit, o kolik je extraliga výš a o kolik jsou tam kvalitnější hráči. Pro mladší kluky je to taky porovnání, na čem mají pracovat, aby si jednou extraligu mohli zahrát,“ ohlíží se za zápasem Číp.
Zubři se v hanácké metropoli dvě třetiny drželi, po 40 minutách ztráceli na kohouty jedinou branku. Ve třetí části už ale na ledě dominovali domácí. „Trochu jsme opustili naši hru, neplnili jsme si úplně přesně, co jsme si řekli. Tam se ukázala zkušenost extraligového týmu. Když jim dáte byť jen jednu dvě šance, umí to využít,“ komentuje Číp.
Posledních dvanáct minut duelu ovlivnilo také nepříjemné zranění přerovského brankáře Vojtěcha Mokreho. „Řešilo se, jestli se zápas vůbec bude dohrávat. Nakonec se dohrával a rozpadlo se nám to,“ přiznává havířovský rodák ve službách Zubrů. V čem vidí rozdíly mezi extraligou a první ligou? „Kluci z extraligy mají vypiplanější detaily, všechno řeší víc s chladnou hlavou a dělají o sekundu dřív. Možná mají i trochu větší sebevědomí. Hlavně ale řeší situace rychleji a lépe,“ uvádí.
Přerované si mohli pomoct přesilovkami, kterých hráli celkem pět. Jenže nejednou v nich měli problém vůbec dostat puk z vlastního obranného pásma. „Přesilovek jsme měli hodně a měli bychom si s nimi poradit daleko lépe. Reagovat na to, jak soupeř napadá, jak je aktivní. Měli bychom se na to zaměřit a zapracovat na tom, tolik přesilovek může rozhodnout zápas,“ zdůrazňuje Číp.
Na Olomouc vzpomínám jenom v nejlepším
Početní výhodu využili Zubři jen nedlouho po polovině utkání, brankáře Žukova prostřelil právě útočník se zkušenostmi z Rakouska, Dánska či Francie. „Toníček (Antonín Pechanec – pozn. red.) přetáhl puk za bránou na druhou stranu a hodil mi hezký kros, který prošel. Zpracoval jsem si ho a už jsem nic nevymýšlel. Snažil jsem se trefit bránu a spadlo to tam,“ popisuje, jak snižoval na průběžných 1:2 z pohledu hostujícího celku.
Olomouc Číp dobře zná. Mezi roky 2011 a 2013 za ni odehrál sedmdesát zápasů v juniorce a třináctkrát naskočil mezi profesionály. V té době sbíral premiérové starty v první lize. „Před zápasem jsem nad tím popravdě vůbec nepřemýšlel. V Olomouci jsem ale zažil krásné roky a vzpomínám na ni jenom v tom nejlepším. Jak na město, tak na klub,“ hlásí. V krajském městě hrál třeba se současným obráncem Mory Davidem Škůrkem. „Je to moc dobrý kluk, byla s ním obrovská sranda. Znám i Alexe Rašnera, taky je to super klučina. Bylo fajn si proti nim zahrát.“
S nynějšími olomouckými útočníky (a odchovanci Zubrů) Jakubem Navrátilem a Karlem Pláškem mladším zase před pár lety sdílel kabinu v Přerově. „Kubu Navrátila rád sleduju, je to strašně moc šikovný hráč. Jde vidět, jak vyrostl a věří si. S Karlem přes léto každý týden hrajeme fotbal, buď spolu, nebo proti sobě. Teď jsme přešli na hokej a ‚čutli‘ jsme si hokejově,“ prozrazuje s úsměvem Radek Číp.
