„Po Novém roce jsme se odrazili ode dna, na každého soupeře už jsme se dívali z lepší pozice. Kluci si začali víc věřit a věřili tomu, že nad každým dokážeme vyhrát. V důležitých zápasech předvedli obrovskou touhu bojovat a nasazení, za což jim celý realizační tým moc děkujeme,“ říká Kudělka, který v roli hlavního kouče přerovských dorostenců působil třetí sezonu.

Opět boj o záchranu v extralize, opět úspěšný. Byla uplynulá sezona ještě náročnější než ta předchozí?
V minulé sezoně spadlo z extraligy šest týmů a zůstalo jich pouhých dvacet čtyři, tuhle sezonu měly spadnout minimálně další čtyři. Kvalita soutěže a konkurence se tím podstatně zvýšila. Nyní je extraligových týmů v dorostu jen dvacet, a my jsme jako malý klub stále mezi elitou. Před začátkem sezony jsme věděli, že máme tým poskládaný z poctivých a pracovitých kluků, chyběli nám ale rozdíloví hráči, kteří by rozhodovali zápasy v náš prospěch. Proto byla tato sezona ve srovnání s tou předchozí podstatně těžší.

Opravdu?
Ano, jednoznačně. V prosinci a začátkem ledna jsme byli na posledním místě (nadstavby O účast v play-off, z které se sestupovalo – pozn. red.). Sice jsme měli nějaké zápasy k dobru, ale ty body jsme si museli uhrát. Hodně jsem přemýšlel, čím kluky nakopnout. Žádný trenér nechce chodit v noci spát s myšlenkou na sestup. Psychicky to pro mě rozhodně byla nejtěžší sezona, co jsem kdy trénoval. Přinesla spoustu chmurných nálad, doma to se mnou neměli jednoduché. Naštěstí to ale kluci zvládli. Na začátku sezony jsme získali body ze zápasů, ve kterých se to od nás vůbec nečekalo. Bohužel jsme ale neposbírali cenné body ze zápasů, ve kterých jsme si mysleli, že uspějeme.

Oproti předešlému roku vám tedy chyběly individuality…
…a střelci. Věděli jsme, že máme bojovníky a fyzicky připravené hráče, kteří nám dodržují systém. Ale první dva, tři měsíce jsme v klucích nedokázali probudit střeleckou potenci, aby chtěli dávat góly a dávali góly. Měli jsme na to spoustu tréninkových cvičení. S Alešem Verlíkem a skills trenéry Kubou Grofem a Vítkem Černohousem, kteří nám chodili pomáhat, jsme kluky přesvědčovali, že to nemusí být rána, ale musí to být gól. Na tréninku s kužely také není vaším úkolem krásně objet kužel a vystřelit si na bránu, ale dát gól. Vštípit tohle hráčům byla těžká práce.

S rozdílovými hráči, kteří nám odešli – Kubou Galnorem, Matyášem Hanákem, Davidem Svozilem, jsme přišli o třicet gólů. To je hodně podstatný rozdíl. Skóre jsme sice prakticky celou sezonu měli aktivní, ale byli jsme snad nejhorší nebo druzí nejhorší v počtu vstřelených branek. Na druhou stranu, málo branek jsme také inkasovali. Pomohli nám brankáři, systém, defenzivní hra a obětavost kluků, kteří každý zápas hráli za Přerov a ne za jmenovku na zádech. Každý hráč pomohl, ale dopředu nám to vázlo. Od začátku to bylo kvůli nekvalitní přihrávce, zpracování a malému důrazu v zakončení.

Sezona se ale povedla. Zachránili jsme extraligu, v nadstavbě jsme skončili pátí a jenom o kousíček nám uteklo play-off. Doufám, že tak těžkou sezonu už mít nebudeme. Věřím, že nová extraligová sezona bude lepší než ta skončená.

Kdy se vám v hráčích podařilo, jak říkáte, probudit střeleckou potenci?
Bylo to začátkem letošního roku, v lednu a zkraje února. V prosinci nás trápily virózy, angíny, chřipkové epidemie a podobně. Kvůli nemocem našich hráčů nebo u soupeřů jsme museli několik zápasů odložit. V lednu jsme pak hráli šest domácích utkání, pět jsme vyhráli a ještě jeden zápas se odložil. Uhráli jsme body, které jsme potřebovali získat. Najednou jsme se odrazili ode dna, na každého soupeře už jsme se dívali z lepší pozice. Kluci si začali víc věřit a věřili tomu, že nad každým dokážeme vyhrát. V důležitých zápasech předvedli obrovskou touhu bojovat a nasazení, za což jim celý realizační tým moc děkujeme. Pro Přerov bylo hrozně důležité, aby se dorostenecká extraliga zachránila a hrála se tady i další rok.

Jak byly psychicky náročné zápasy znát na hráčích?
Jako rodič i trenér vidím, jak se dnes patnáctiletí a šestnáctiletí kluci chovají. Na jedné straně jsou kluci, kteří se z prohry nepodělají a chvíli po prohraném utkání se tím už netrápí. Mají splněno. Pak jsou ale zodpovědní kluci, kteří si to berou až příliš osobně a každá prohra je ještě více svazuje. Od každého hráče jsme potřebovali maximum, aby se gólově dokázal prosadit kdokoliv, ne jenom jeden, dva hráči. Jakmile to totiž semele střelce, že se mu nedaří a nedává góly, kdo ty góly potom bude dávat? Tíhu nedávání gólů jsme potřebovali sejmout ze všech hráčů, aby se tlak rozmělnil a přidali se i kluci, od kterých bychom to nečekali. Potom se najednou objevili střelci, kteří ty góly začali dávat. Schválně nebudu jmenovat jediného hráče, který nám pomohl víc, protože pomohli všichni. Všem patří stejný dík. Nikdo nevyčníval ani nebyl pozadu.

Všechno se nakonec rozhodovalo v posledním zápase nadstavby doma proti Táboru. Výhra pro vás znamenala záchranu, prohra další boje o udržení extraligy.
Prohrávali jsme veledůležité utkání, ale poměrně rychle se nám povedlo vyrovnat. Do poslední třetiny se šlo za stavu 1:1 a my jsme potřebovali uhrát dva až tři body. Kdybychom získali dva, čekali bychom ještě na výsledky soupeřů, tři nás jasně zachraňovaly a posouvaly nejhůř na šesté místo. Zápas byl nesmírně náročný, ale s trenéry jsme na kluky nechtěli vůbec tlačit. Chtěli jsme, aby hráli náš hokej, který jsme celý rok trénovali. Aby prodali to, co se během sezony naučili. Samozřejmě, k tak důležitým zápasům patří i vyloučení a chyby, ale my jsme opravdu nutně potřebovali ty tři body. Ve třetí třetině jsme se dostali do vedení 2:1, ale stále bylo dost času na vyrovnání. Přišly chvíle, kdy si člověk říká ‚Ježišmaria, ještě nám to tam může spadnout, soustřeďme se na každý puk a nic nepodceňme.‘ Ale z trenéra na střídačce musí být cítit klid a důvěra ve vlastní hráče. Kluci jsou totiž tak svázaní a nervózní, že kdyby viděli trenéra, který rozhazuje rukama, vzteká se a rozčiluje se, nepomohlo by jim to. Naopak je musíte povzbuzovat, aby do toho dali všechno. V posledním zápase už trenér má hráče přečtené a ví, co si ke komu může dovolit. Radši spolkne výtku, kousne se do rtu a nechá to být, protože hráč by se mohl sesypat. Stejně ten hráč sám dobře ví, že udělal chybu, že se mu něco nepovedlo. V takovém utkání je na něj zbytečné tlačit ve stylu ‚Cos to tam udělal!? Takhle nemůžeš!’

Musím poděkovat také všem školám a učitelům, kteří uvolňovali hráče na tréninky či utkání, a celému realizačnímu týmu za podporu. Kurimu, Romanu Valáškovi, Kundrcovi, asistentu Aleši Verlíkovi i Kubovi Grofovi s Víťou Černohousem, představenstvu a manažerovi mládeže panu Kočarovi. U nás v klubu je to práce všech, celého kolektivu, ne pouze jednotlivce.

Jak bude vypadat tým dorostu na příští sezonu?
Odchází nám hodně hráčů ročníku 2006 do juniorky, v týmu jsme měli jenom pět hráčů ročníku 2007. Někteří hráči byli na hostováních a střídavých startech v jiných klubech a teď se nám vrací do přípravy. Určitě nastane obměna. Zase ale chceme pracovat v první řadě na přerovských hráčích. Když nebudou mít odpovídající kvalitu, budeme muset tým doplnit o kvalitní hráče odjinud. Už teď máme vytipovaných pár jmen a zkoušíme je připravovat v rámci suché letní přípravy. V srpnu ale budou mít všichni startovní čáru stejnou. Kdo bude mít kvalitu na extraligu, bude v kádru na příští sezonu. Momentálně máme v přípravě 31 hráčů a někteří hráči se ještě přijedou ukázat, ale v týmu jich zůstane jen 22.

Už by to nemusely být takové nervy jako v uplynulém ročníku, ne?
Nervy to určitě budou. Ten, kdo tuhle práci zná, dobře ví, jaké to je. Náš cíl je nebýt poslední. S realizačním týmem chceme vytvořit dorostenecký tým, který bude hrát o vyšší příčky, než je sestupové místo. Pokud by se nám podařilo hrát play-off, budu nesmírně šťastný a spokojený. Pokud se nám nepodaří postoupit do play-off, ale budeme hrát dobrý hokej a vychovávat kvalitní hráče, také budu spokojený. Nechceme ale být mezi posledními dvěma. I samotní hráči, kteří se už připravují na suchu, se vidí spíš v play-off části než v zápasech o záchranu. Proto zatím v letní přípravě vidím nasazení, chuť a soustředění. Někteří mají před sebou ještě hodně práce, ale na všech je vidět, že si za něčím jdou. Je velmi důležité, že na sobě chtějí pracovat a zdokonalovat se. Už se moc těším na spolupráci s hráči a věřím, že nadcházející sezona bude ještě úspěšnější než ta minulá.