„Je to škoda, chtěli jsme pro Česko udělat další úspěch,“ posteskne si dvacetiletý Tarnoczy. Na univerziádu původně neměl letět. Zatímco jeho spoluhráč z A-týmu Zubrů Hanák pronikl do hlavní nominace, on se nacházel mezi náhradníky. Hráči, kteří měli čekat, jestli se pro ně ve výběru náhodou neuvolní místo.
Nakonec se dočkal. Hokejové plány mu změnil první den roku 2023. „Volal mi hlavní trenér, že jim někteří kluci vypadli. Ptal se mě, jestli můžu jet.“ Neváhal a s cestou za Atlantik souhlasil. Pomohl mu i přístup přerovského klubu, který s uvolněním obou svých mladíků neměl problém.
„Šel e-mail z univerzitního výboru a pak obvolávali hráče. Šli jsme s tím za trenéry a hned jsme se v pohodě domluvili. Vyšli nám vstříc, chtěli bychom jim poděkovat, že nás uvolnili. Byl to velký zážitek,“ svěřuje se Tarnoczy, jenž společně s Hanákem studuje na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Minutka pořádné slávy
Ohromující bylo podle něj hned zahájení her. Zaplněná Herb Brooks Arena v Lake Placid. Místo, kde při zimních olympijských hrách 1980 došlo k takzvanému zázraku na ledě – senzačnímu vítězství týmu USA bez zkušeností z NHL nad hvězdami nabitým Sovětským svazem. „Sešli jsme se všichni sportovci a podle abecedního pořadí zemí jsme šli v průvodu. Lidi nám tleskali, byla to taková minutka pořádné slávy,“ popisuje Tarnoczy ceremoniál, který zakončilo zapálení ohně jako na skutečné olympiádě.
Útočník MEO oblékl reprezentační dres poprvé v životě. „Je to skvělé. Jedete reprezentovat svoji zemi, univerzitu i klub.“ Příjemné pocity se mu ale mísí se zklamáním ze samotného turnaje. Český tým ve skupině nedosáhl na příčky zajišťující postup do semifinále – a tedy zápasy o medaile. Začátek měl přitom dobrý, Švédsku nastřílel sedm branek.
„Bavili jsme se s jejich asistentem trenéra. Říkal nám, že ve Švédsku si veškeré náklady ohledně her museli platit sami. Spousta klubů hráče nepustila, nejeli ti nejlepší, ale ti, kteří mohli jet,“ prozradil Tarnoczy, co mohlo zapříčinit jednoznačné české vítězství. Další přišlo proti Japonsku, pak ale studenti na nájezdy podlehli Lotyšsku.
Konečná ovlivnila i Zubry
„Přestříleli jsme je asi o dvacet střel, ale hráli jsme hrozně moc oslabení. Ve druhé třetině jsme měli snad dvanáct trestných minut, z toho polovinu oslabení tři na pět. Prohráli jsme si to vlastní nedisciplinovaností,“ lituje Tarnoczy. Duel s Lotyši navíc nedohrál Tomáš Hanák. Po odpískání jej soupeř atakoval u mantinelu a poranil mu kotník. Tím mu předčasně ukončil nejen účast na univerziádě, ale i celou aktuální sezonu.
Klopýtnutí mohli Češi napravit proti hlavnímu favoritovi her Kanadě. O překvapení se však na rozdíl od kolegů z dvacítky nepostarali. „Kanada měla v týmu i pár kluků, kteří jsou draftovaní do NHL nebo v minulých letech reprezentovali na mistrovství světa juniorů. Hráli tam TOP univerzitní hráči, kteří nastupují v nejvyšších soutěžích. Byl to velký rozdíl, i oproti Americe, která měla kluky z druhé nebo třetí nejvyšší ligy,“ nezastírá Tarnoczy. „Na ledě to bylo znát. Rozdíl nebyl ani tak v dovednostech, jako v rychlosti. Kanaďané všechno prováděli dvakrát rychleji než my,“ prozrazuje.
Postup ze skupiny byl přesto pořád reálný. Stačilo v posledním zápase porazit Ukrajinu. Jenže, papírové předpoklady Češi nenaplnili. „Přetlačili nás. Hráli tak, že už jim o nic nejde, úplně v klidu. My jsme museli vyhrát a to nás svazovalo. Uskakovaly nám kotouče, nikdo nechtěl udělat chybu, zároveň z toho ale plynuly špatné přihrávky,“ objasňuje Tarnoczy překvapivou porážku 1:3.
Přerovská sbírka medailí z mezinárodních akcí se tak nerozrostla. „Chtěli jsme navázat na kluky z dvacítky, v motivaci to určitě hrálo roli. Zároveň jsme věděli, že hokejisté medaili z univerziády už dlouho nedovezli. Chtěli jsme to změnit, aby to cinklo. S klukama jsme vytvořili výbornou partu, bohužel se to ale nepovedlo,“ řekne smířeně Patrik Tarnoczy. České mužstvo získalo poslední medaili na univerziádě v roce 2005, v rakouském Innsbrucku tehdy vybojovalo stříbro.
