Na první soutěžní start si však Mácha musel počkat do poloviny října. Předtím pouze trénoval v Olomouci, do zápasů Tipsport extraligy nenaskočil. „Nebylo to pro mě úplně nejlepší období. Nechci říct, že mě hokej přestal bavit, ale trochu jsem do něj ztratil chuť,“ přiznává s odstupem času.
Neobvyklá situace se pro něj změnila na ledě Zlína, kde poprvé oblékl přerovský dres. „Kvůli škole jsem chtěl něco blízko domovu. Přerov měl ale ze začátku sezony plný kádr, musel jsem chvíli počkat, až se uvolní místo,“ přibližuje přesun k Zubrům. „Byl jsem rád, že jsme se s Přerovem domluvili. Od té doby to pro mě byla super sezona.“
Cíl si splnil
Zápasové tempo křídelníkovi patřícímu mezi praváky chybělo, v premiéře za Přerov byl podle svých slov dost zadýchaný. Všechno se ale zlepšovalo a postupně si dokázal získat důvěru trenérů. Dokonce takovou, že jej do zápasů nasazovali na důležité situace jako přesilovky, oslabení nebo střídání těsně před koncem zápasů.
„Byl to můj cíl. Celou sezonu jsem chtěl hrát co nejvíc a v Přerově se mi to povedlo,“ hlásí a dodává, že tak důležitou roli v týmu zatím v profesionální kariéře neměl. Jenže ke konci roku se Zubrům přestalo dařit a odchovanec Mladých Draků z podhůří Jeseníků se ocitl mimo sestavu. Místo v ní si musel znovu vybojovat. „Přišel nový trenér a prvních pár zápasů pod ním nebylo z mé strany zrovna dobrých,“ netají se.
„Pak jsme si ale sedli. Pochopil jsem, co po nás pan Mikeska chce a zase jsem se dostával sestavou nahoru,“ přibližuje Mácha, jak se výkonnostně začal opět zvedat. Během klíčového ledna Přerovu pomohl hlavně při samostatných nájezdech. V této disciplíně skóroval ve dvou domácích duelech v řadě – do sítě Litoměřic a Jihlavy. Proti Dukle proměnil jak trestné střílení, z kterého ve třetí třetině zařídil remízu v základní hrací době, tak nájezd při hře o druhý bod.
Práce s rameny? Už odmala
Paradoxně právě nájezdy bývalému mládežnickému reprezentantovi v Přerově zpočátku příliš nešly. „Když jsem přišel a jezdili jsme je po tréninku, nedal jsem Postymu (Michalu Postavovi – pozn. red.) skoro žádný gól,“ vzpomíná. V ostrých zápasech ale se zakončeními, která zkouší, uspěl.
„Když nepočítám přípravu za Olomouc, byly to moje první nájezdy, na které jsem v seniorské kariéře šel. Jsem rád, že mi takhle vyšly,“ prozrazuje. Důležitou roli v jeho nájezdech hrálo naznačení rameny. „Dělám to už odmalička. Snažím se provést kličku a předtím naznačit, abych gólmana rozhodil,“ přikyvuje.
Ač je Máchovi teprve 22 let, Přerov se stal po Jihlavě, Třebíči a Šumperku už jeho čtvrtým angažmá v Chance lize. „Hlavně jsem rád, že jsem v podstatě celou sezonu strávil na jednom místě. Oproti předchozí sezoně to byl velký rozdíl, tam to pro mě bylo poměrně hektické. Jakmile jsem si na něco zvyknul, hned jsem se musel znovu stěhovat. V Přerově jsem měl stabilní místo, všechno se sešlo a dobře mi to tady sedlo,“ pochvaluje si.
Pomyslným bonusem se pro něj staly dva extraligové starty, které si za Olomouc – stejně jako spoluhráč z Přerova a další kmenový hráč kohoutů Daniel Ministr – připsal na konci ledna. „I když byla v Olomouci marodka, výkonnostně jsme to s Minim zvládli dobře. Beru to jako odměnu za výkony, které jsme v lednu předváděli v Přerově,“ komentuje Joshua James Mácha návrat do nejvyšší soutěže, v níž zatím v olomouckých barvách zasáhl celkově do 29 utkání s bilancí 1+1.
