"Po absolvování vojny jsem se vrátil znovu do Brna, kde jsem hrál první ligu společně s hráči Dandou a Bubníkem. Z Brna jsem se poté vrátil zpět do Přerova. Hned první utkání jsme po mém návratu domů sehráli s Uničovem. Vyhráli jsme 9:1 a já jsem dal všechny branky našeho týmu. V Přerově jsem hrál až do roku 1969.“
„V šedesátých letech ještě nebylo mnoho stadionů s umělou ledovou plochou, takže jsme hráli na přírodních kluzištích. Velmi často jsme hrávali v dopoledních hodinách a před dalším střetnutím se kluziště změnilo na ledovou kaši, na které se nedalo hrát. V dnešní době tomu málokdo věří, v jakých podmínkách se tehdy hrávalo. Po skončení své hokejové kariéry jsem se věnoval motorismu. Po celých dvanáct let jsem dělal mechanika mistru Evropy v autokrosu panu Karlovi Havlovi.“
„Hokej v Přerově sleduji samozřejmě dále. Klukům fandím, ale na nás, starší hráče, kteří dříve hrávali, se už dnes velmi často zapomíná. Proto mě potěšilo, že si na mě vzpomněli organizátoři oslav 80 let od založení ledního hokeje v Přerově a na výstavu věnovanou tomuto výročí mě osobně pozvali. Doufám, že takových akcí bude v budoucnu více a já se znovu setkám s hráči, se kterými jsem hokej začínal hrát.“
foto: Hráči Spartaku Meopta v sezoně 1954 - 1955. Josef Polívka stojící vpravo nahoře (archiv HC ZUBR Přerov)
V deváté části seriálu si přečtete o kariéře hokejové rodiny Málků.