"Po návratu z vojny jsem hrál dvě sezony za Spartak Přerovské strojírny. Mými spoluhráči byli například Zemánek, Rédl, Hradil, Masný a další. Po zrušení oddílu ve strojírnách jsem přestoupil do Meopty již na nový stadion (nynější Viktorka), kde byli mými spoluhráči Gereš, Palínek, Hudec, bratři Koldové, Baroš, Nakládal a další. Většinou jsem hrál jako útočník, buď v centru, nebo na křídle. Již na učilištních turnajích jsem patřil k nejlepším střelcům a na vojně jsme trénovali na zimním stadionu v Plzni. Tam jsem se hodně přiučil od ligových hráčů, jako byli Jonák, Šašek, Habr a další, kteří měli před námi trénink.“
"Po odchodu trenéra Meopty jsem byl požádán lídry družstva Gerešem a Hudcem, jestli bych nevzal funkci trenéra. Výbor klubu to schválil a poslal mě na týdenní trenérský kurz třetí třídy do Opavy. Byla to ještě sezona na přírodním kluzišti, ale další už se hrála na nové ledové ploše nynějšího zimního stadionu. Samozřejmě chtěli jsme postoupit, a proto bylo nutné tým posílit a zajistit aby trenér pracoval na plný úvazek, neboť já jsem to dělal při zaměstnání, a to nešlo. Proto přišel pan Urban jako vedoucí zimního stadionu a zároveň jako trenér mužů. Já jsem převzal dorostence a tím začala moje trenérská dráha převážně u mládežnických družstev. Bylo to od roku 1973.“
„Za největší úspěchy samozřejmě považuji postupy do nejvyšší dorostenecké a později i juniorské soutěže. S dorostenci to bylo třikrát. Poprvé v historické sezoně 1979/1980, kdy hlavními aktéry byli Roman Ryšánek, Jan Klimecký, Josef Málek a Luděk Chytil. Po nich přišli Radek Měsíček a Petr Gereš. Oba byli tehdy v reprezentaci ČSSR hráčů do šestnácti let. Mým asistentem byl Josef Habáň. Další postup dorostenců bez ztráty jediného bodu byl s družstvem složeným z talentovaných hráčů jako Kaděra, Plášek, Baďura, Vlk, Kostřica, Antl a další. Třetí postup do dorostenecké extraligy vybojovali například Hrabal, Sprušil, Zaťovič, Hrbáček a další. Tehdy byl mým asistentem Aleš Verlík.“
„S juniory jsem postupoval do tehdejší první ligy s hráči, jako byli Vojtek, Ministr, Plášek, Kudělka, Sýkora, Faltýnek, Kočara a další. Družstvo jsem trénoval sám bez asistenta. Po reorganizaci soutěží mládeže byla zavedena extraliga dorostu i juniorů. Hned v první sezoně 1995/1996 se nám podařilo postoupit přes velmi silné celky Vsetína a Jindřichova Hradce. Z hráčů byli hlavní aktéři Bureš, Svozil, Sýkora, Ryšavý, Kočara a Kohút. Do extraligy jsme byli pověřeni jako trenérská dvojice Řezáč - Chytil a jako nováček jsme si vedli velmi dobře a postoupili jsme společně se Zlínem, Plzní a Slavií Praha do finále. To se hrálo systémem play-off a nakonec jsme skončili na čtvrtém místě. Z hráčů byli nejlepší Lakosil, Holík, Ryšavý, Martinák, Řezáč, Kočara, Sýkora, ale i další byli výborní. Téměř všichni se uplatnili v seniorských soutěžích. Lakosil, Holík a Sýkora dokonce i v extralize. Samozřejmě nemohu opomenout ani účast na turnaji ČR 2001, kdy jsem byl pověřen vedením výběru kraje severní Moravy a získal jsem s hráči první místo. Byl to ročník 1986. Mnozí z nich hrají nejen v naší extralize, ale dokonce v NHL. Z přerovských odchovanců jsem vybral Jana Švrčka, který se dostal i do širšího výběru reprezentace do 20 let a nyní je hráčem Znojma.“
„Jak hráčská, tak i trenérská kariéra přinesla celou řadu kuriózních zážitků. Nejvíce mi utkvěla v paměti kuriozita z dávné minulosti, kdy ještě nebyly mobilní telefony a jezdili jsme na zápasy podnikovým autobusem Meopty, takzvanou „ponorkou“. Vraceli jsme se s dorostenci domů po utkání v Hodoníně a pár kilometrů před Hulínem autobusu vypověděl motor. Řidič se v něm chvíli hrabal, ale když zjistil, že to rychle opravit nepůjde, začal si balit věci a na můj dotaz, co bude s námi, odpověděl, že je to naše věc. V ruce držel visací zámek, a že bude autobus zamykat a půjde na vlak. Tak nám nezbývalo nic jiného, než jít také. Cestou si kluci zpívali různé budovatelské písničky. Přijeli jsme pozdě večer do Přerova a z nádraží jsme šli zase pěšky až na zimní stadion. Tenkrát náhradní autobus nebyl, zadřenou ponorku přitáhli do Přerova až druhý den. Na tuto příhodu dodnes s humorem vzpomínám.“
„Všechno se odvíjí od výsledku týmu mužů. Pokud se podaří stávající kádr zkvalitnit, ne jen doplnit, zabezpečit odpovídající podmínky především finanční, tak to bude dobré. Je to ale těžký úkol pro vedení klubu. Trenér Beck už v Přerově rok trénoval a jámu věřím, že družstvo připraví tak, abychom hráli hokej především pro lidi, kteří velmi dobře rozpoznají, jaký je duch týmu. Hráčům dovedou i ledacos odpustit, ale ta víra a nasazení, bez toho nelze dosáhnout dobrých výsledků. Přeji jim nejen postup do play-off, ale i ten poslední krok k postupu do kvalifikace o první ligu. Také všem mládežnickým družstvům, jejichž trenéři to nemají lehké. Chlapců, kteří by chtěli hrát hokej, ubývá. Ti nejlepší se snaží dostat do extraligových týmů a tím nás oslabují. O to víc úsilí musí trenéři vynaložit, aby udrželi krok nejen s ostatními týmy, ale také s vývojem výkonnosti jednotlivých hráčů."
foto: trenér Vladislav Chytil se synem Lubošem, extraligovým rozhodčím (archiv Vladislava Chytila)
V páté části seriálu bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Vojtěch Burian.
