Zajímavé byly tehdejší tréninky. Protože v Přerově nebyl zimní stadion, tak jsme museli jezdit trénovat například do Prostějova. Trénovalo se i o půlnoci a na šest ráno se chodilo do práce. Neměli jsme ani takové podmínky jako bývaly v Tršicích, kde byl přírodní led od listopadu do března. Tenkrát jsme se hokejem bavili bez jakékoliv odměny. Tou největší bylo 600 korun za postup do 2.ligy. Po skončení kariéry v Přerově jsem ještě pomáhal dalším hráčům bývalé Meopty a Sokolu Tršice. S aktivní činností jsme končil ve svých 45 letech. V Přerově jsem působil dlouhých 14 sezón,“ uzavírá povídání o hokejové kariéře jedna z velkých legend přerovského hokeje Bohumil Hudec.
foto: Bohumil Hudec v dresu TJ Meochema Přerov (archiv HC ZUBR Přerov)
Ve třetí části bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Josef Gereš.
Přerovské hokejové legendy, 2. část - Bohumil Hudec
P ř e r o v – Druhou částí dnes pokračuje seriál „Přerovské hokejové legendy“ ve kterém nejslavnější hráči přerovské hokejové historie vzpomínají na svoji kariéru. V dnešní části se do historie vypravíme s panem Bohumilem Hudcem, který se narodil v roce 1938 v Tršicích. Tam také začínal s hokejem, ale největší část své kariéry prožil v Přerově. Dres Meopty oblékal dlouhých čtrnáct sezón.
„S hokejem jsem začínal v Sokolu Tršice v roce 1951. Tenkrát se v týmu sešli dva ročníky 1938 a 1939. Toto mužstvo drželo primát Olomouckého kraje počínaje mladším dorostem až po starší dorost v roce 1958. V roce 1956 jsme dokonce vyhráli přeborníka České republiky a na základě toho jedna pětka reprezentovala TSO Sokol v tehdejším tvořícím se národním mužstvu pod vedením trenérů Gustava Bubníka a Kobranova. Bohužel po roce byla organizace TSO Sokol zrušena. V roce 1958 jsem nastoupil na vojnu a hrál jsem za Duklu Olomouc, kde nás z počátku trénoval i Jaroslav Pitner, pozdější úspěšný trenér Dukly Jihlava a národního mužstva. Během vojny nás kontaktovalo vedení Meopty Přerov. Po vojně jsem nastoupil a hrál za TJ Meopta Přerov. Dva roky jsme hráli divizi a po odchodu starších hráčů jako, byli bratři Polívkové, Pavlíček, Skácel, Němec, Novák a Kellnar jsme několik let hráli krajský a později i okresní přebor. Tehdy podmínky nebyly dobré, protože v Přerově nebyl zimní stadion a my jsme hráli s torzem mužstva, které bylo doplněno o nezkušené hokejisty. Po postavení zimního stadionu se začalo mužstvo posilovat zkušenými hráči, jako byli Grábl, Neplech, Podlaha, Pávek, Brückner a další. Od roku 1970 jsme pak každým rokem postupovali do vyšší soutěže. Vrcholem byl postup v kvalifikaci s Hodonínem do 2.ligy v sezóně 1973/1974. V té době jsem v Přerově ukončil činnost.
