„Na vojnu jsem narukoval do Dukly Litoměřice, kde se v tehdejší době hrála druhá liga. Nevydržel jsem tam ale dlouho a po krátké době jsem byl převelen do Dukly Příbram. Tam nám chytal brankář Radvanovský a v poli jsem hrál například s Kuchlerem nebo Brandou.
Po skončení vojenské služby jsem přešel do Nového města nad Metují. Ani tam jsem ale nevydržel příliš dlouho a dalším mým působištěm se stal nově vybudovaný tým Meochemy Přerov. Bylo to v roce 1972. V Přerově se hrál krajský přebor a já jsem nastupoval v útoku společně s Kubíčkem a Sedláčkem. Po vítězství v této soutěži jsme postoupili do divize. V roce 1974 jsem tady prožil další výbornou sezonu, když se nám přes Slovan Hodonín podařilo postoupit do druhé ligy.“
„Měli jsme v té době skvělý kolektiv hráčů a vedení družstva a já jsem poté v Přerově odehrál ještě dvě sezony ve druhé hokejové lize. Velmi rád vzpomínám na spoluhráče Řezáče, Dvořáka, Trnku, Koldu, Ovčáčka, Svozila, Šroma a na mnoho dalších kamarádů kolem hokeje.“
„Po velké obměně kádru jsem se společně s Kostritzou a později i s Hudcem a Koldou sešel v Tršicích, kde jsme pod vedením pana učitele Nováka hráli krajskou soutěž. Také jsem se v té době začal věnovat trénování mládeže společně s Vojtěchem Burianem. Později jsem pak se Stalčíkem, Habáňem a Foretem trénoval mladší a starší dorost. Trénoval jsem řadu později vynikajících hráčů, a to například brankáře Vojtka, dále pak Venkrbce, Ministra, Pláška, Václavíčka, Dočkala a další.“
S trénováním ledního hokeje jsem skončil po nedorozumění s tehdejším vedením klubu v roce 1992. Začal jsem se poté věnovat trénování kopané v přerovských Strojírnách.
Společně s Mirkem Gajdůškem jsem trénoval tým mladšího dorostu. Později jsme pak s Richardem Švehlíkem přešli do staršího dorostu. Naším největším úspěchem bylo barážové utkání s Prostějovem o postup do celostátní ligy. Kopanou jsem trénoval až do roku 2007.“
„Momentálně jsem na trenérském odpočinku, ale brzy bych chtěl znovu začít trénovat. I můj syn Roman Kostiha hrál v Přerově až do svých osmnácti let v mládežnických týmech, ale kvůli zdravotním problémům musel aktivní činnosti zanechat. Dnes mám obrovskou radost ze svých vnuků a vnučky. Dan a Denis Kostihové hrají lední hokej a vnučka Nikola se věnuje košíkové v Olomouci.“
„Hokeji v Přerově přeji, aby se zde v brzké budoucnosti hrála vyšší soutěž. Snad k tomu pomůže i rekonstrukce zimního stadionu. Zaslouží si to jak hráči, tak i fanoušci, kteří hráče povzbuzovali v dobách dobrých i zlých. Přeji si, aby těch dobrých bylo v budoucnosti co nejvíce.“
