Jaroslav Luzar: Roky strávené v Přerově patří mezi nejkrásnější období mého života
„Hokej jsem začínal hrát v deseti letech v rodné Opavě, kde byl v té době jeden z mála zastřešených stadionů v republice. Oproti ostatním jsme měli tu výhodu, že jsme mohli trénovat i přes léto, i když to někdy bylo hodně brzy ráno. V Opavě jsem hrál až do ligového dorostu. Na vojně jsem potom hrál divizi za Slavii Kroměříž. Do Přerova jsem se dostal díky tomu, že jsme hráli proti Meoptě, kde si mě tehdy vyhlédl ing. Hanzlík. Do Přerova jsem se dostal v roce 1974 a od té chvíle jsem hrál na levém křídle s Koldou a Turkem ve třetím útoku. Po příchodu trenéra Koníčka v roce 1976 jsem začal hrát v prvním útoku společně s Řezáčem a Dvořákem. V této sezoně jsem se také stal v celé druhé lize nejlepším střelcem. Tak jsme se o tuto trofej dělili s mým spoluhráčem Řezáčem několik let.“„V roce 1977 jsme postoupili do první hokejové ligy a pro mě to znamenalo nejkrásnější okamžiky mé hokejové kariéry. Po zbytečných neshodách s vedením klubu v létě 1977 jsem však byl nucen odejít do Olomouce. Po zranění ruky jsem v Olomouci odehrál necelou polovinu soutěže. Po této nevydařené sezoně jsem se chtěl vrátit do Přerova, ale vedení olomouckého klubu mě tehdy nechtělo uvolnit. Do soutěže jsem se potom v Přerově zapojil až bez veškeré letní přípravy v pátém ligovém kole sezony 1980/1981. Mužstvo Meochemy bylo doplněno o nové hráče a já jsem tak nejčastěji hrál v útoku s Martinem Šaškem a Jaroslavem Stuchlíkem. Na tuto část mé hokejové kariéry také rád vzpomínám. V závěru jsme se přetahovali s olomouckou Morou o první místo a měli jsme při dvoubodovým systému jeden bod náskok. V domácím zápasu právě s Olomoucí se nám na konci druhé třetiny moc nedařilo a prohrávali jsme 2:4. V té chvíli však někdo z hostujícího kotle hodil na led skleněnou láhev a rozhodčí třetinu předčasně ukončil. Po návratu z šatny na led jsme však soupeře začali přehrávat a vyrovnali jsme na 4:4. Tento výsledek nám zaručoval, že udržíme vedení o ten jeden bod. Po dalších zápasech jsme vedení v tabulce dokázali udržet a o ten jeden bod jsme postoupili do kvalifikace o nejvyšší soutěž se Slovanem Bratislava. Po zápasech kvalifikace jsem měl několik nabídek jít hrát nejvyšší soutěž, ale kvůli studiu na vysoké škole a dobré hokejové partě jsem se rozhodl zůstat v Přerově.“
"Ještě si vzpomínám na první zápas kvalifikace, kdy jsme po druhé třetině vedli 4:2 a soupeř nám vyřadil ze hry dva klíčové hráče Šaška a Hampla. Tím se rozpadly dva naše útoky a hráči Slovanu vedeni Dušanem Paškem a Dáriusem Rusnákem rozhodli zápas pro Slovan v poměru 4:7. Celá kvalifikace se pak odvíjela od tohoto prvního zápasu. Je to velká škoda, protože jsme mohli alespoň v tomto dobře rozehraném utkání Slovan Bratislava porazit."
Foto: Jaroslav Luzar dává gól brankáři Ivanu Beňovi v utkání kvalifikace o nejvyšší soutěž se Slovanem Bratislava.
(archiv HC ZUBR Přerov)
"Poté jsem hrál ještě do roku 1985 první a druhou ligu, než jsem si přivodil nepříjemné zranění pravého kolene, které mě vyřadilo z vrcholového hokeje. Po ukončení kariéry jsem dokončil vysokoškolské studium a získal v roce 1988 titul inženýra. Hrál jsem ještě chvíli krajský přebor v Kroměříži a později v Kozlovicích také stejnou soutěž. I dnes si hokej chodím zahrát s bývalými hokejisty za tým Old Boys Přerov. Dále jsem se věnoval své dceři Dominice, která hrála tenis a mezi její největší úspěchy patří titul mistryně Evropy do 13 let."
"Roky strávené v Přerově patří mezi nejkrásnější období mého života. Poznal jsem zde hodně kamarádů, výborné trenéry a funkcionáře, ale hlavně vynikající fanoušky. Hokej sleduji stále a dnes již s větší radostí, protože po letech se v Přerově zase hraje dobrý hokej s velkým diváckým zázemím. Věřím, že se zde zase bude brzy hrát první liga. Město Přerov, hráči a hlavně fanoušci si ji zaslouží. Letos se slaví 80 let od založení ledního hokeje v Přerově. Rád se aktivně zúčastním slavnostního utkání proti Moře Olomouc, které se bude hrát 7. listopadu 2008 a na které zvu také všechny fanoušky."
Ve čtrnácté části seriálu bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Petr Ovčáček.
