„Pocházím z Uherského Ostrohu, a tam jsem také udělal první hokejové krůčky. Pochází odtud také řada výborných hokejistů. V minulosti například Vaněk, Zajíček nebo bratři Koželové. Do svých patnácti let jsem hrával zde a potom jsem šel studovat do tehdejšího Gottwaldova. Hrál jsem v dorostu ligu Československa. V roce 1968 jsme skončili ve finále na druhém místě po porážce s Pardubicemi. Na vojnu jsem nastoupil do Dukly Hodonín a hrál zde druhou ligu. Mými spoluhráči byli například Číhal, Mikl, Leška a další. Po vojně jsem se vrátil zpět do Gottwaldova a hrál jsem čtyři sezony střídavě první a druhou ligu."

„Do Přerova jsem přišel v roce 1974, kdy Přerov postoupil do druhé ligy a nastala velká obměna kádru družstva. Podařilo se nám druhou ligu udržet a v sezoně 1976/1977 jsme postoupili do první ligy. Tehdy nás trénovali pánové Koníček a Mrlík. Vedoucím týmu byl pan Mück. Hrál jsem středního útočníka nejčastěji s Bohuslavem Koldou a Ladislavem Pavličíkem. Hned ve druhém roce svého působení v Přerově jsem byl vybrán jako kapitán družstva. Aktivní činnost na ledě jsem ukončil v první lize v roce 1978.“

„Začal jsem poté trénovat místní spádové třídy při ZŠ Jeremenkova (dnešní Želatovská). Vedl jsem také dorostence společně s Josefem Kostihou. V týmu hráli například Běhal, Václavíček, Kupka, Měsíček, Martin Málek a další. Byla to tehdy vynikající parta, která by určitě patřila ke špičce v dorostenecké lize. Později jsem byl povolán jako asistent k týmu mužů, a to v různých etapách. Nejčastěji s trenéry Gráblem a Podlahou. U družstva jsem zažil časy dobré i zlé. Mezi úspěchy patří například památná baráž se Slovanem Bratislava. V průběhu trénování jsem vystudoval první trenérskou třídu u profesora Kostky v Praze společně s Ivanem Hlinkou, Markem Sýkorou, Josefem Palečkem nebo Jiřím Holečkem. V polovině osmdesátých let jsem trénování ukončil a věnoval se pedagogickému povolání na učilišti Meopty v Přerově.“

„Co mi hokej vlastně dal? V hráčské rovině to byly úspěšné výsledky zejména v průběhu mé přerovské kariéry. V rovině trenérské to bylo uspokojení z práce s mládeží a dobré výsledky u týmu mužů. V lidské rovině jsem za svoji hokejovou kariéru potkal velké množství lidí jak na ledě, tak i mimo něj, kteří mě obohatili, a jsem jim všem za to vděčný.“

„Rád vzpomínám na naše utkání se Slovanem v Bratislavě, když ke střídačce přijel Jarda Dvořák, hráč, který dělal v družstvu i maséra, a pronesl k nám trenérům větu: „Dívejte se, deset tisíc Slováků se přišlo podívat, jak moravský masér umí hrát hokej.“

„Přerovský hokej stále z povzdálí sleduji. Zdá se mi, že po útlumu na konci devadesátých let má vzestupnou tendenci a přál bych mu, aby si vybojoval postup do první ligy, kterou si zaslouží nejen hráči, ale i fanoušci. V letošním roce se slaví 80. výročí založení ledního hokeje v Přerově. Potěšilo mě, že k tomuto výročí byla uspořádána velmi pěkná výstava. Za to patří velký dík všem, kteří se o to zasloužili,“ řekl na závěr rozhovoru čerstvý šedesátník Pavel Foret.

foto: TJ Meochema Přerov v roce 1976. Kapitán Pavel Foret sedící třetí zprava (archiv HC ZUBR Přerov)

Ve dvanácté části seriálu bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Stanislav Svozil.