ZÁPASY ONLINE ► MUŽI: Třebíč - Přerov 1:2 (PP) | JUNIOŘI: Přerov - Litvínov 1:3 | DOROST: Přerov - České Budějovice (sobota 15:15)

Na výběhy musí být dobrá snídaně, Černý radil i nováčkům. Kondičák je přísnější, hlásí

Na výběhy musí být dobrá snídaně, Černý radil i nováčkům. Kondičák je přísnější, hlásí
P ř e r o v – Aktuální dvouleté angažmá Roberta Černého v Přerově se přehouplo přes polovinu. Na nový ročník Chance ligy se kadaňský rodák připravuje na Hané, kam poprvé přišel v roce 2018, celkově popáté v kariéře. Už se tak řadí mezi mazáky, které nerozhodí ani zápřah s pneumatikou na zvedající se cestě u hvězdárny nebo pravidelné testování.

Sedmadvacetiletý obránce, jenž za Zubry dosud odehrál více než 200 zápasů, odpočíval po poslední sezoně na Středním Východě. V červenci se chystá s přítelkyní cestovat Evropou.

„Uvidíme, kam všude se dostaneme autem. Už máme domluvené Polsko, něco ještě vymyslíme,“ říká Černý, kterému se spoluhráči v pátek skončila první část přípravy. Na starost ji měla především nová tvář v přerovském mužstvu, kondiční trenér Michal Pěnička.

Po čtyřech letech máte nového kondičního trenéra. Jak změnil přípravu?
V podstatě se nezměnilo nic, letní příprava byla na stejné bázi. Michal s Kubou (Fryčem, bývalým kondičním trenérem Zubrů – pozn. red.) spolu několik let spolupracují a toho se odvíjely tréninky. Příprava se hodně podobala těm, které jsme měli předtím. Kromě pár nových cviků nás nic nepřekvapilo.

Jakých cviků?
Byly sice nové, ale na druhou stranu se jinak diametrálně nešily od těch, které jsme dělali s Fryčákem. Rychle jsme si na ně zvykli. Nebyla to žádná extra změna.

Michal Pěnička v úvodu přípravy řekl, že bude chtít navázat na práci svého předchůdce. Řešil s vámi kvůli tomu přípravy pod Jakubem Fryčem?
Ptal se nás, co jsme dělali, jakým stylem Fryčák vedl tréninky. I pro Michala je to něco nového. Doteď byl zvyklý na individuální tréninky a najednou musí ukočírovat bandu dvaceti kluků.

Předpokládám, že mu to moc neulehčujete.
Moc ne, no (úsměv). Ale zase jsme nechtěli, aby to měl s námi co nejtěžší. Kuba jej určitě taky připravoval na humor, co máme v kabině. Průběžně se zapracovává a už chápe naše vtípky, kterými se bavíme.

Myslíte návštěvu Jana Svobody u zubaře v Chomutově v době dopoledního tréninku?
Například, jako dneska (úsměv, rozhovor vznikal ve středu 28. června – pozn. red.)

A co vy?
Já jsem v šatně ten nejméně vtipný člověk, prakticky nevtipkuju (zasměje se). Ne, nechci kecat. Občas něco prohlásím, ale všechno je v mezích.

Například splněný trénink už jen za to, že na něj přijdete?
Počítám kola. Vždycky si chci dát navíc a Michal mi nevěří, že máme už šesté kolo. Jsou to spíš takové blbosti (úsměv).

Když jste v květnu začínali s přípravou, nebylo to pro některé jako kocovina po večírku?
(Zasměje se) Spíš někteří měli šok. Když je člověk každý den zvyklý na pohyb a najednou tři týdny nic nedělá, tělo vypne a rozjezd má pak náročnější. U nás ale stačí dva nebo tři dny a už jsme zpátky v tréninku.

Vypnul jste letos?
Tentokrát jo. Tři neděle jsem si užíval, válel jsem se u moře. Start byl pak znát.

Jak jste se cítil?
První týden přípravy jsem byl hodně bolavý. Nebylo to nic příjemného, musel jsem se dostat do tréninkového tempa. Stejné to měli i další kluci, s něčím takovým se počítá. Jak se říká, co bolí, to sílí. Člověk si aspoň připadá, že začne hned zostra a dělá to poctivě. Od druhého týdne už bylo všechno, jak má být.

Nepřišel další šok při výbězích s pneumatikou?
Na ty už jsem zvyklý. Spíš jsem radil nově příchozím, co mají posnídat a jak se k tomu mají postavit.

Nebo spíš, jak se nepozvracet, ne?
To taky. Na pneumatiky je základ právě dobrá snídaně.

Co je tedy dobré pojíst před sprinty na panelové cestě u hvězdárny?
Před pneumatikami platí, že čím míň toho sníte, tím líp. Zase tam ale nemůžete přijít úplně nalačno. Osobně si dávám jenom puding, nic těžkého. Hlavně snídám dřív, než před normálním tréninkem.

To pomáhá?
Mně jo. Je pravda, že výběhy s pneumatikami jsou jedním z nejtěžších tréninků, které máme. Řekl bych, že devadesát procent kluků by s tím souhlasilo. Pár „šťastlivců“ to občas po poslední sérii vrhne ven, ale většina je v pohodě. Stačí několik minut na vydýchání. Sejde se kopec k zimáku a je to zase dobré.

Jaké to bylo letos?
Vrhů na závěr bylo málo, zažil jsem horší roky (úsměv).

Vás ale musí trápit alergie.
S pár klukama si vždycky postěžujeme, že skoro nevidíme a pálí nás oči. Není to ale žádná hrůza. Vezmeme si prášky a jdeme na věc.

Největší zápřah je jasný. A co největší strašák přípravy, jsou to testy?
Spíš pro nové kluky, kteří ještě neví, jak to u nás chodí. My, co jsme tady déle, máme obrázek o tom, jak testy probíhají. Víme, že za určité věci nám tu hlavu neurvou, už nejsme tolik ve stresu. Michal je na nás ale přísnější.

Při testech?
Nejenom, celkově je oproti Fryčákovi přísnější. Kuba byl hodný kluk.... ne, dělám si srandu (úsměv). Michal se postupně seznamuje s celým týmem, se zázemím, se vším. Chopil se toho hodně dobře. Na závěr bylo vidět, že už je plnohodnotný člen týmu se vším všudy.

Nedávno jste měli v posledních letech tradiční teambuildingovou akci. Jak se lišila oproti těm předchozím?
U teambuildingů vlastně do poslední chvíle nevíme, do čeho jdeme, každý rok se to liší. Poslední dva roky to měli na starost Hanka (Plhalová, masérka – pozn. red.), Meňa (kustod Lukáš Menšík – pozn. red.) a Míša (Fedurcová, masérka – pozn. red.). Pokaždé nám nachystají překvapení, nové soutěže. Každý rok je to pro nás o něčem jiném.

Jaké překvapení na váš čekalo letos?
Z patnácti soutěží pro nás bylo deset nových. Oblékání a vysvlékání, co jsme pak museli dávat do provazu, nebo stavění pyramid na počty rukou a nohou. Tam jsme se občas dostávali do prekérních situací, ale vždycky to všichni zvládli. Taky jsme trénovali stavění hradů z písku. Kluky čeká dovolená, tak aby potom mohli zamachrovat před rodinami, měli takovou průpravu.

Ve vaší rodné Kadani hrad stojí, inspiroval jste se?
To mi přišlo jako nuda, kadaňský hrad má tvar čtverce. Jako kapitán jsem proto pro svůj tým zvolil složitější taktiku, než jenom postavit kostku (zasměje se).

Říkáte, že spoluhráče čeká dovolená. Vy se na ni nechystáte?
S přítelkyní jsem byl po konci sezony, před letní přípravou. Teď už chystáme spíš výlety, kam nás dostane auto po Evropě, budou to hlavně víkendy. Už máme objednané Polsko, dva dny v Zakopaném. Uvidíme, co ještě vymyslíme.

Kde jste byli po sezoně?
Letěli jsme do Ománu. Stálo to za to, všem to můžu doporučit, neměli jsme si tam na co stěžovat. Vzhledem k tomu, že jsem měl po sezoně, pojali jsme to jako týdenní válečku. Kdybychom měli letět znovu, určitě bychom si k tomu přihodili výletování.

Žraloci nikde?
Vůbec, maximálně velbloudi na cestách. Je to něco jako u nás srnky, můžou vám přeběhnout přes cestu, zavazet. Mají tam na ně i speciální dopravní značky „Pozor na velbloudy“. Takovou značku jsem viděl poprvé. Aspoň vím, na co si mám příště dávat bacha.

Pletli se vám velbloudi do cesty?
Jenom při cestě z letiště a na letiště (úsměv). Jinak nám na cestě nezavazeli. Naštěstí, protože jsme v podstatě všude chodili pěšky.