P ř e r o v – Druholigová soutěž měla letos ve své východní skupině hodně velkou rychlost a skončila už prvních březnových dnech. To bohužel ale neplatilo pro přerovské Zubry, kteří se s ní rozloučili ještě dříve, na konci února, kdy v semifinálové sérii nedokázali zdolat výrazně posílené Olejáře. Během celé sezóny se tradičně odehrála obrovská spousta událostí. Některé z nich si fanoušci mohli spokojeně užít, jiné jim zase přinesly pocity zklamání. O ligovém ročníku 2010/2011 jsme si povídali s hlavním koučem týmu Zubrů Lubomírem Oslizlem, který v Přerově zakončil třetí rok svého působení, ale kvůli velmi zajímavé a lukrativní nabídce z vyšší soutěže už další nepřidá.
Po sezóně 2009/2010 se hokejová veřejnost poměrně rychle dozvěděla, že budete v Přerově i nadále pokračovat. Rozhodování tedy bylo jednoduché?
Vedení klubu hned po skončení sezóny naznačilo, že má velký zájem o další spolupráci. Já jsem sice měl dvě nabídky odjinud, ale pro Přerov rozhodlo to, že se tady velmi dobře pracovalo. Kolektiv v kabině byl výborný, kluci makali a vedení klubu se o všechno velmi zajímalo. Tyto věci ty dvě jiné nabídky jasně převážily.
Jak jste byl spokojen s letní přípravou? Ta se v Přerově moc nemění a je tradičně hodně pestrá …
Tady v té druhé lize je letní příprava oproti prvoligovým klubům taková poloviční. Kluci chodí navíc do práce a někteří ještě do školy. Proto jsme se dohodli, že budeme trénovat třikrát týdně. Tentokrát jsme sice nejeli na Dračích lodích, ale fotbalové zápasy nechyběly a k nim se přidala celá řada dalších aktivit, aby všichni hráči byli na soutěž dobře nachystaní. S jejich přístupem k letní přípravě jsem byl spokojený.
Po osmi přípravných zápasech pak přišel dlouho očekávaný začátek ligy. Doma ve výborné hokejové atmosféře se týmu tradičně dařilo, ale co říct k zápasům venku? Tam jste zbytečně ztratili hodně bodů …
Začátek soutěže nám rozhodně nevyšel podle představ. Máte pravdu, že doma to šlapalo a vyhrávali jsme několikrát i vyšším rozdílem. Jenže ty výborné domácí výkony jsme nedokázali přenést do zápasů venku. Často jsme těsně prohráli a nasazení nebylo takové, jaké jsme předváděli v domácím prostředí. Také jsme se kvůli tomu v polovině října pohybovali na nějakém devátém místě v tabulce.
Souhlasíte, že na začátku soutěže jednoznačně nejvíce mrzel zápas v Novém Jičíně, kde jste dvakrát vedli, ale nakonec prohráli 2:3?
Je to tak. Co jsem do Přerova před třemi lety přišel, tak vždycky jsme se s Novým Jičínem trápili. On hraje takový hodně nepříjemný hokej. Dokázal to pak ve čtvrtfinále play off, kdy porazil silný Havířov.
V průběhu soutěže už se pak výsledky zlepšily a hlavně jste začali vozit body i z venku …
Museli jsme zabrat, přišlo zlepšení a tabulkou jsme pomalu stoupali nahoru. Zlomili jsme to v Rosicích s Technikou a pak se nám podařilo kromě domácích zápasů už získávat body i venku. Cílem bylo samozřejmě mít co nejdříve jistotu té první šestky a pak se pokusit vystoupat až na čtvrté místo, které zajišťuje začátek play off doma. To se nám nakonec podařilo, takže si myslím, že až na ten slabší začátek nebyla dlouhodobá část špatná.
Před koncem přestupního termínu samozřejmě nechyběly posily do týmu, které si fanoušci tentokrát hodně pochvalovali. Jak jste to viděl vy?
Podle mě posily pro závěr sezóny byly šťastnou volbou a co se jich týče, patří velký dík sportovnímu manažerovi Pavlovi Sedlákovi. Se začátkem nadstavbové části se nám moc nedařilo, měli jsme tam tuším čtyři porážky v řadě, ale pak přišel Honza Kolařík s Robinem Ševčíkem a celé se to zase zvedlo. Ti dva v Přerově odvedli velmi dobrou práci. Kromě nich nám ale hodně pomohli i mladí hráči. Byl tady Jakub Herman s Matějem Blinkou, kteří také naši hru ještě více oživili.
Jak se Vám osobně líbil model čtvrtfinále a semifinále jen na dva vítězné zápasy? Od spousty jiných trenérů z naší soutěže směrem k tomu nezněla moc pěkná slova …
To byly prostě takové minisérie. Hrát play off jen na dva vítězné zápasy je podle mě velice špatně a pro další sezóny by se to rozhodně mělo změnit. Hráči i fanoušci se na takové zápasy vždycky těší a díky těmto nesmyslům byli všichni ochuzeni. Je to vlastně vyvrcholení celé soutěže, takže by to podle toho taky mělo vypadat. Řeknu to jednoznačně – série v play off by se měly vždycky hrát minimálně na tři vítězství.
O to víc musel celý tým i fanoušky ten špatný model play off mrzet ve čtvrtfinále. Hrát proti Prostějovu byl velký zážitek, souhlasíte?
Samozřejmě. Prostějov si všichni přáli, protože je to opravdu velký rival. Bylo to prestižní čtvrtfinále nejen pro hráče, ale i pro všechny fanoušky. My jsme byli hodně rádi, že se nám podařilo postoupit hned po dvou zápasech, protože Prostějov měl letos úplně jiný tým a podával velice dobré výkony. V tom druhém utkání jsme to sice urvali až na nájezdy, ale to se počítá.
Už jste nakousl druhé utkání čtvrtfinále. To přineslo krásnou dramatickou zápletku s hodně šťastným koncem pro vás …
Já jsem od začátku celé série věřil, že přes Prostějov postoupíme dál. V tom druhém utkání byli domácí velice nepříjemní, ale nám se ten nepříznivý stav podařilo těsně před koncem vyrovnat. A pak rozhodly nájezdy, které nám předtím v jiných zápasech moc nešly. Klukům jsem na střídačce před jejich začátkem říkal, že teď to konečně už zlomíme. No a podařilo se to. Kvůli té prestiži a výborným výkonům Prostějova v celé sezóně jsme moc chtěli postoupit dál.
Na týmu bylo hodně vidět, že se chce prokousat až do finále, ale cestu do něj nakonec pokazila osobnostmi našlapaná Orlová. Proč to tedy nevyšlo?
Série s Orlovou byla také hodně kvalitní a my jsme s ní sehráli dobré zápasy. Bohužel nás ale zlomilo to, že jsme díky horšímu postavení v tabulce po dlouhodobé části hráli dvakrát venku a tam se nám nedařilo proměňovat šance. Orlová je doma velice silná, o tom jsme se přesvědčili už předchozích zápasech. Kdyby se nám tam podařilo vstřelit více gólů, tak jsme se třeba do toho finále dostali. Byla to škoda.
Přerov se mohl letos pochlubit velmi údernou druhou lajnou Hanák – Kotásek – Kočara, která byla ozdobou celé soutěže a posbírala spoustu kanadských bodů …
Druhá lajna hrála opravdu výborně, snad ještě lépe než vloni. Všichni tři získali hodně bodů, Pavel Hanák s Martinem Kotáskem navíc dlouho vedli tabulku produktivity celé východní skupiny soutěže. Nechtěl bych ale zmiňovat jen tyto jména. Třeba Honza Kolář odehrál podle mě taky velice dobrou sezónu a hodně mu to tam padalo. K tomu samozřejmě musím přidat i další hráče, kteří se podíleli na dobrých výsledcích.
Teď jedna trochu odlehčená otázka. Sezóna 2010/2011 přinesla hodně událostí a okamžiků, na který budete nejvíce vzpomínat?
(Na chvíli se zamyslí) Určitě dlouho budu vzpomínat na závěr druhého utkání čtvrtfinále v Prostějově, kdy jel nájezd Marek Ditrich. Pěkně to trefil nahoru a my jsme díky tomu postoupili dál.
V příští sezóně už Vás na střídačce Zubrů neuvidíme, s jakými pocity se s Přerovem po více než stovce odkoučovaných zápasů loučíte?
Já budu na ty tři roky v Přerově vzpomínat jen v dobrém. Práce tady sice rozhodně nebyla jednoduchá, protože jsem musel na každý trénink a zápas dojíždět, ale kabina mě hodně držela. Vytvořila se v ní výborná parta a na tu jsem se vždycky těšil. V posledních dvou sezónách jsme se dostali do semifinále, což svědčí o tom, že jsme pracovali poctivě. I fanoušci tady byli skvělí. Na krásně opravený stadion, který může závidět i spousta prvoligových klubů, si jich našlo cestu hodně a hokejem se bavili. Povzbuzovali nás, dělali mexické vlny, tohle všechno bylo skutečně vynikající.
