Co bude dál, netuší ani dvaačtyřicetiletý Kočara. „Uvidíme, co přinese budoucnost. Jak se budou naše soutěže reorganizovat, zužovat, kde bude naše místo na slunci,“ pokrčil rameny.
Mistrovská sezona skončila. Otevřel jste si flašku červeného a řekl si: ‚Odvedli jsme dobrou práci.‘?
Kvůli tomu jsem si láhev červeného neotevřel. Byli jsme nachystaní na play-off. Že se nehrálo, bylo pro všechny velkým zklamáním.
To jste ale nemohli ovlivnit.
Jasně. Už v týdnech před ukončením soutěže jsem cítil, že situace není dobrá. Před zápasy se Slavií a Vsetínem jsme klukům řekli: ‚Můžou to být poslední dva zápasy sezony, pojďme je zvládnout!‘ Liga se musela ukončit, jiná možnost nebyla. Postup braly Budějovice, které si ho za výkony v celé sezoně zasloužily.
Věřil jste podobně jako sportovní manažer Pavel Hanák v koutku duše ve finále?
Řeknu to takhle: Chtěli jsme vyhrát úplně poslední zápas Chance ligy. Mohli jsme třeba vypadnout ve čtvrtfinále, to už se nikdo nedozví. Ale v kabině jsme měli nastavené ty nejvyšší cíle. Bez toho žádný sport nejde dělat.
Byla tohle nejlepší parta, kterou jste v Přerově na seniorské úrovni vedl?
Nepřemýšlím tak. Hlavní je, že se posunuli jak hráči, tak i my trenéři. Parta byla výborná, ale to u nás není nic neobvyklého. Přerov je dobrá adresa.
Bez kolektivu byste ale druhé místo po základní části nezískali. Byla to hlavní příčina úspěchu?
Byl to jeden z faktorů, bez kterého bychom neuspěli. Kluci však také museli uvěřit nastavené cestě. Povedlo se jim to a za to jsem rád. V každé části sezony jsme všichni plnili, co jsme si řekli. Rozhodně jsme ovšem neměli kvalitnější tým než Poruba, Chomutov nebo Vsetín. Dokázali jsme se vyhnout výsledkovým výkyvům a nakonec z toho vyšlo druhé místo. O dvě třídy lepší než ostatní jsme ale nebyli. Liga byla strašně vyrovnaná. Za druhé místo jsme rádi, nicméně ho nechci přeceňovat.
Z prvních osmi týmů jste celkově nastříleli druhý nejnižší počet branek, proč?
Útok baví diváky, ale obrana zvedá poháry. Navázali jsme na loňskou sezonu, kdy jsme pro postup do play-off museli vyhrávat 1:0, 2:1. Letos jsme se víc věnovali organizaci hry v útočném pásmu. Ve všech zápasech jsme se snažili hrát aktivně, ale asi nám chyběl nějaký TOP střelec. Pracujeme s týmem, který máme. To platilo a bude platit také v následující sezoně. Musíme vědět, kde jsou silné a slabé stránky týmu. A pak co nejvíc pracovat na slabinách a rozvíjet silné stránky.
Ziskem 109 bodů jste stanovili nový klubový rekord a předčili sezony 2018/19 a 2009/10. V každé z těchto úspěšných sezon přitom u týmu v nějaké roli figurovala dvojice Pavel Hanák – Vladimír Kočara. Náhoda, nebo něco jiného?
Věřím, že to náhoda není. Když se vrátím k letošní sezoně, nezajímalo mě, kolik jsme měli bodů. Nejde o počet bodů, ale o celkový výsledek sezony. Mohli jsme vypadnout ve čtvrtfinále a sezona by se hodnotila jako neúspěšná. Spoustě fanoušků se na tabulku dívá hezky, ale nám šlo hlavně o vyřazovací část. Místo sledování tabulky jsme si v sezoně dělali vlastní série play-off. Když nám teklo do bot, když se blížila klíčová utkání.
Jak se vám s Pavlem Hanákem jako se sportovním manažerem letos spolupracovalo?
Bezproblémově. A není to jen případ Hanyho a Jirky Sklenáře. Ale i Kuby Grofa, který mezi nás výborně zapadl a pro tým odvedl spoustu skvělé práce. Navíc jsme si s Kubou sedli i po všech dalších stránkách, neřešili jsme spolu jenom hokej. Když začala letní příprava, měli jsme na devadesát procent věcí stejný názor. Kde se názory rozcházely, přicházela širší komunikace nás čtyř. Víme, jaké hráče chceme a co chceme hrát. Naše myšlení je podobné. Letos i loni nám to klapalo.
Jak důležitá pro vás byla práce Jiřího Sklenáře, který byl asistentem, trenérem brankářů a současně videokoučem?
Sklinka byl svou činností spojovatelem všeho. Ještě nemá děti a má tolerantní manželku. Podporuje ho v tom, co dělá. Na Jirkovi nebyla tolik znát únava, konzultoval s námi poznatky z reprezentace. Měl co říct do přípravy na zápas, do cvičení. Platil za jeden z nejdůležitějších článků týmu. Dokonce se nebojím říct, že je pro nás pořád nedocenitelný. Spolupráce s ním, s Hanym, Kubou Grofem, ale i kustody Meňou (Lukášem Menšíkem) a Laďou (Vladimírem Kopečným), masérkou Hankou (Hanou Plhalovou), fyzioterapeutem Robertem Holasem a kondičním trenérem Kubou Fryčem pro mě byla obrovsky důležitá. Všichni jsme si lidsky sedli. Zapomenout nemůžu ani na trenéra Víťu Černohouse. Při trénincích s klukama piloval dovednosti, což jim hodně pomohlo. Snažili jsme se pro hráče vytvořit maximální servis a fungovalo to velmi dobře.
Bude tato úspěšná spolupráce pokračovat i příští sezonu?
Jednatel klubu pan Pluháček nám nabídl pokračování, ale k tomu došlo ještě před začátkem pandemie. Kdybych měl pokračovat jako trenér, nedokážu si to bez současného realizačního týmu představit. Uvidíme, jak moc současná situace zasáhne klub do dalších sezon.
Jak v uplynulém ročníku zasáhl mužstvo hráčský konec Tomáše Sýkory?
Sejk musel na operaci. Věděli jsme, že jeho návrat do sestavy je nereálný. Domluvili jsme se ale na další spolupráci a Tomáš z kabiny nezmizel. Po operaci se hodně rychle dostal na led, byl klukům k dispozici na buly, přesilové hry, při domácích zápasech chodil do šatny. Sejka jsme neztratili, jen nehrál. Bylo to dobře, kabina jej potřebovala.
Bylo však potřeba určit nového kapitána. Jak se s touto rolí popasoval Jiří Krisl?
Jirka je osobnost nejen našeho týmu, ale celé ligy. Kapitána dělal už v Havířově, rozhodčí ho znají. Pro nás trenéry šlo o jasnou volbu. Jirka jde příkladem nejen v kabině, ale i na ledě. Díky němu jsme měli druhého gólmana, co zblokoval… Má to nastavené stejně, jako my trenéři – chce vyhrát každý zápas. Kabina jeho volbu kapitánem přijala naprosto v pohodě.
Jak moc týmu pomohl příchod tak enormně zkušeného hráče, jako byl Josef Hrabal?
Pepa nám pomohl strašně moc. Přišel v době, kdy nemohl hrát Tomáš Sýkora. Ukázal klid, přehled, hrál v útoku, v obraně. Možná si ani nikdo nevšiml, že jsme jednu dobu měli zraněných až šest hráčů. Někteří trenéři by brečeli, my jsme ale věděli, že díky dobré organizaci hry můžeme zapojit naše juniory. Když se vrátím k Pepovi, uvidíme, jestli se naše cesty ještě někdy potkají.
Hrabal sám přišel s tím, že chce nastupovat v útoku?
Chtěl hrát jenom v útoku! (smích) První bylo, že už by chtěl hrát, ne jen trénovat. Hned jsem mu říkal, že bude hrát beka. Ale kvůli zranění několika útočníků jsme ho museli dát do útoku a byl šťastný. V kabině jsme měli fázi, kdy jsme nebyli úplně v TOPu, ale Pepa nás hrozně moc zvedl. Jednalo se o rozdílového hráče.
Počítali jsme s tím, že za nějakou dobu může odejít za zajímavou nabídkou?
Byli jsme tak domluvení. Stalo se nám to i u Roberta Černého. Jsme rádi, když je o naše hráče zájem ve vyšších soutěžích, jako byl třeba o Roberta v případě Vítkovic.
Robert Černý jen potvrzuje, že přerovské prostředí perspektivním hráčům svědčí…
Těší nás to, i když se to fanouškům asi nebude dobře poslouchat. Ale Robert odešel a stejně jsme skončili druzí. Měli jsme dobře poskládané mužstvo a nehroutili se, když nám někdo ze sestavy vypadl.
Zvažovali jste oproti loňsku změnu v prvním útoku Navrátil – Pšurný – Doležal?
Nebyl k tomu důvod, sedlo jim to. Nehráli spolu, jenom když byl někdo z nich zraněný. Snad jenom ve dvou zápasech jsme je rozhodili, aby tým dostal impuls. Kluci si náramně sedli, každý z nich znal svou roli.
Mohli jste se také opřít o vyrovnanou brankářskou dvojici. Plánovali jste gólmany v play-off střídat po jednotlivých zápasech?
Osobně jsem to tak v hlavě měl. O brankářích sice rozhodoval Jirka Sklenář, ovšem byla to jedna z možností. Chtěli jsme náročnost play-off rozhodit mezi Klímu a Petyho, oba dva chytali výborně. Byl to jeden z nejdůležitějších faktorů našeho konečného umístění v tabulce. Když jsme měli zápasy, ve kterých se nám nedařilo, gólmani to vzadu byli schopni zavřít.
Před sezonou jste deklarovali větší zapojování mladých hráčů. Jak jste spokojený s jejich přínosem?
V českém prostředí se pořád řeší, kdo je mladý hráč. Že jsou to kluci ročníku 2000 a mladší. Za mě jsou ale mladí i hráči do 23 let, tedy kluci jako Kuba Navrátil, Kuba Kubeš, Martin Weinhold, Rosťa Šnajnar, Martin Bodák, Filip Dvořák, Honza Süss, Jonáš Kočica. Tým jsme hodně omladili, aniž by u nás hráli tu nejklíčovější roli junioři. Ze všech hráčů, kteří letos nastoupili, nejen mladých, nás nikdo nezklamal – naopak. Každý měl horší i lepší momenty, ale celé mužstvo šlapalo dobře. Navíc třeba Danek Indrák hrál velkou část sezony v juniorce Komety a David Dobša zase v Třinci. Myslím si ale, že čtyři nebo šest minut za muže by je nikam neposunulo. Každý si také místo v sestavě musí zasloužit svou prací, úsilím. Zmínil bych Martina Ryšavého, věkem ještě pořád dorostence. Během sezony prodělal vážnou nemoc, ale dokázal se vrátit a v posledních dvou zápasech nám hodně pomohl. Každý hráč musí mít motivaci na sobě pracovat. Každý má možnost od Sklinky dostat sestřih svých střídání z daného utkání. Nikdo se nesmí spokojit s tím, že hraje v Přerově první ligu. Budeme si vybírat takové hráče, kteří mají motivaci hrát extraligu.
Dostali teď hráči tréninkové plány na doma?
Řešíme to. Kdo ví, co bude dál. Kluci vědí, jak se mají udržovat. Už v sezoně měli plány šité na míru od Jakuba Fryče z Andrle Sport. Teď záleží na nich, jak k tréninku přistoupí, aby byli nachystaní na další sezonu.
Řešíte už přípravu na další ročník?
Pracujeme s více variantami. Nikdo teď neví, co bude. Netýká se to jen mužů, ale obecně všech kategorií. Kdo nám zaručí, že v srpnu půjdeme na led? Kdo nám zaručí, že v září začne soutěž? Kdo postoupí z druhé ligy? Který tým vyberou? Otazníků je příliš mnoho. Každopádně zůstáváme obezřetní, vývoj situace stále sledujeme.
Máte nějaké informace, jak to bude s postupem z REDSTONE Extraligy juniorů?
Nějaké informace mám, ale v tuto chvíli je nemá smysl komentovat. Svaz musí pracovat s více variantami. Podle mě se netýkají jen juniorky, ale také dorostu. Osobně tuším, jak by to mohlo být, ale nic jistého není.
Hlavní cíl v mládeži byl zachránit dorost v extralize. To se povedlo už na konci listopadu, měl jste tak klidnější spaní?
Před sezonou jsem si dal tři cíle, protože zároveň pracuji jako trenér mužů a jako sportovní manažer mládeže. První cíl bylo udržení dorostu mezi elitou. Že se to povedlo po osmnácti zápasech, bylo super. Druhý cíl byl postup s juniorkou. Těžko říct, jak by to dopadlo, juniorka si vedla velice dobře. Realizační týmy obou kategorií odvedly skvělou práci. Třetím cílem byl postup do lepší osmičky s áčkem. Se sezonou jsem z tohoto pohledu spokojený. Jak by ale dopadla juniorka a muži, se už nikdy nedozvíme.
Během sezony odešli do Třince dorostenci Tomáš Suchánek a Jonáš Jobánek. Jde o důkaz, že se Přerovu stále daří vychovávat kvalitní mladé hráče?
Jsem rád, že nám Suchoš pomohl, jak pomohl. Jonáš Jobánek i přes nabídky před sezonou také zůstal. Třeba se s nimi ještě potkáme, jako jsme se potkali s Martinem Ryšavým. Výchova je však jen jedna věc. Na druhou stranu nám během posledního roku a půl odešlo z mládeže osm hráčů. Zacelit díry po nich není vůbec jednoduché. Uvidíme, co přinese budoucnost. Jak se budou naše soutěže reorganizovat, zužovat, kde bude naše pomyslné místo na slunci.
Klub vzhledem k nastalé situaci přistoupil k snižování platů za březen a duben. Týká se to i vás jako trenéra A-týmu, jak se na tento krok díváte?
Naprosto jednatele klubu Tomáše Pluháčka chápu a respektuji. Mluvil k nám i k týmu hned poté, co jsme se dozvěděli, že nebudeme hrát play-off, a garantoval všem, že se mzda až na prémie za postup do play-off krátit nebude. Během pár dní ale vláda vyhlásila stav nouze a situace u generálního partnera Pivovaru ZUBR se rapidně změnila. O chystaném snižování platů proběhla mezi námi trenéry i hráči e-mailová komunikace, po které jsme se jednoznačně shodli a souhlasili s krokem jednatele. Klukům bylo vždy všechno splněno a chápeme, že současná situace vyžaduje takové kroky.
A co fanoušci? Jak jste spokojený s jejich podporou?
Jejich podpora byla znovu fantastická. Čím víc fanoušků přišlo na domácí zápas, tím se nám hrálo lépe a soupeři hůře. Na spoustě venkovních utkání jsme díky nim měli domácí prostředí a i díky nim jsme nakonec v tabulce skončili na druhém místě. Za to jim moc děkujeme! V příští sezoně je budeme potřebovat ještě mnohem víc, možná nejvíc za dobu, co jsme v první lize.
