Vladimír Kočara
Na kluky vzpomínám jenom v tom nejlepším, odmala byli skvělí. Biologicky byli odskočení, brali jsme je v podstatě jako ročník 2002. Jak potom rostli dál, neměli problém se vyrovnat i klukům z ročníku 2001. V Přerově se na jejich vývoji podílela celá řada trenérů a asistentů. Když byli malí, skvělou práci u nich odvedl Karel Kundrátek nebo Milan Ministr a Bob Tarnoczy jako asistenti. Začalo to už v přípravce. Nábor u kluků ročníku 2003 se nám celkově povedl, společně s klukama z ročníku 2002 potom vytvořili silný tým, který mohl konkurovat každému soupeři. V mladším dorostu se dostal až na mistrovství republiky, kde nám těsně unikla medaile. Suchoš tehdy kryl záda Míšovi Postavovi, který byl jednička. Svozka a Ryšavec také za mladší dorost neodehráli všechny zápasy, protože zároveň pomáhali staršímu dorostu k postupu do nové juniorské extraligy. Na závěrečný turnaj do Vítkovic přijeli až na druhý zápas proti Plzni. Škoda, že to tehdy necinklo, medaile byla blízko. Jsem šťastný, že si pak Martin se Svozkou zahráli v Přerově i za muže. Nejsilnější zážitek byl pro mě zápas v Prostějově, do kterého nastoupili společně. Svozka ještě k tomu dal gól a Ryšavec u něj měl asistenci. V tu chvíli mě jenom mrzelo, že s nimi nehraje i Suchoš. Stříbro kluků z mistrovství světa je také zásluhou všech přerovských trenérů, kterým prošli pod rukama. Strávili jsme s nimi jedenáct, s některými dokonce dvanáct let. Provázeli jsme je na jejich cestě, která teď nekončí, ale naopak začíná.
Pavel Neuman
Měl jsem to štěstí, že jsem kluky mohl trénovat hned po svém příchodu do Přerova. Asi největší hokejové zážitky jsem s nimi prožil na Mistrovství České republiky v roce 2017 v Hradci Králové, kde kluci s osmou třídou HC ZUBR Přerov vybojovali bronzové medaile. V závěru sezony jsem kluky měl ve výběru ročníku 2003, s týmem Olomouckého kraje se stali mistry České republiky. Další velký zážitek je z roku 2018. Dorostenecký tým s těmito kluky prošel play-off extraligy mladšího dorostu a na závěrečném finálovém turnaji skončil těsně pod medailovými stupni, na čtvrtém místě. Věřím, že pro kluky, kteří úspěchu dosáhli především díky své píli, podpoře rodiny a také práci všech trenérů v Přerově, bude medaile na mistrovství světa do 20 let tím nejlepším odrazovým můstkem do budoucí kariéry. Klukům přeji hodně zdraví a štěstí do nového roku a spoustu životních i sportovních úspěchů.
Jiří Sklenář
Když jsem začal trénovat, všichni tři kluci byli ve třetí třídě. Už v té době byli šikovní. Celá jejich třída byli sporťáci, chodil tam třeba i Paťa Tarnoczy nebo Dan Ministr. Byla radost je trénovat. Z konkrétních vzpomínek se mi vždycky nejvíc vybaví ta na mladší dorost. Tehdy jsme skončili čtvrtí v republice. Ryšavec se Svozkou to táhli, Suchoš se tam střídal s Postym. Měl jsem i možnost působit v kategoriích U16 a U17 let u nároďáku, kde kluci byli taky. Společný zážitek máme hlavně z World Hockey Challenge v Kanadě v roce 2019. Kluci udělali bronzovou medaili, bylo to hodně podobné jako nyní na dvacítkách. Řada kluků hrála oba turnaje. Jako trenér brankářů jsem strávil nejvíce času se Suchošem. Teď se potvrdilo, jak obrovský pokrok udělal. Pamatuji si jej od jeho osmi let, kdy to bylo děťátko. Když jsem se pak vracel do Přerova, chytal v mladším dorostu a byl to kluk ve správné pubertě. Některé tréninky s ním, potažmo s Postym, byly hodně náročné. Nejenom pro mě, ale kolikrát i pro ně. Když přišli na trénink o minutu později a já jsem na ně začal řvát, asi to pro ně nebylo příjemné. Jak jsem Suchoše viděl teď, tak dospěl, vyspěl a ví, co od hokeje chce. Hrozně se mi to na něm líbí.
Aleš Verlík
Kluci měli a mají neskutečnou podporu rodičů, to je základ všeho. Už od začátku hráli o kategorii výš. Startovali na třech mistrovstvích devítek, stejně jako na republikovém šampionátu dorostu. Svozka s Martinem nám také pomohli postoupit do extraligy juniorů. Všichni tři jsou hrozně fajn a velmi hraví. Není to jen o hokeji, Základní školu Želatovská jsme reprezentovali i ve florbale, fotbale nebo hokejbale. Kluci byli vždycky tahouny týmu, je radost se na ně koukat. Mohl jsem je vést i v reprezentaci Olomouckého kraje, další rok pak s Pavlem Neumanem vyhráli mistrovství krajů v Chomutově. Suchoš zářil v bráně, Svozka v obraně, Ryšavec v útoku. V jejich týmu byla vždycky strašně důležitá parta, ať to byl ročník 2002 nebo ročník 2003. Sešly se v nich samé vítězné typy. Byli jsme v kontaktu celé mistrovství. Všichni jsme na kluky obrovsky hrdí. Nejen pro český hokej, ale i pro náš klub a město Přerov odvedli fantastickou práci.
Tomáš Hanák
Na klucích bylo odmalička vidět, že jsou abnormálně talentovaní a šikovní. V Přerově pořád hráli se staršími spoluhráči v prvních dvou pětkách, takže jsme spolu celou mládež byli v jednom týmu. Nejvíc mi s nimi utkvěla v paměti sezona 2017/18 v mladším dorostu, tehdy jsme se dostali až na republiku, bylo to super. Suchoš, Svozka i Ryšavec jsou skvělí kluci. Na zápasy a sezony s nimi nemůžu vzpomínat jinak než moc rád. Zažili jsme spolu spoustu zábavy, většina z těch historek ale není publikovatelná (úsměv). Teď na mistrovství každopádně kluci ukázali, proč byli vždycky lepší, než další kluci v jejich ročníku. Vždycky, když přijedou do Přerova, bavíme se. Zůstáváme v kontaktu. Se Svozkou jsem v kontaktu asi nejvíc, skoro každý den.
Michal Postava
S každým z kluků jsem toho v mládeži zažil spoustu, jak v hokeji, tak mimo něj. Třeba se Suchošem jsme často jezdili do kina, to s námi tehdy jezdil i Daniel Šimonů. Nebo mám vzpomínku, jak jsme se Svozkou celý den jezdili po Přerově a chytali pokémony (smích). Určitě nezapomenu ani na mistrovství v inline hokeji v Barceloně, kde byl Ryšavec a Svozka. Na tyto chvíle budu vzpomínat a doufám, že další ještě někdy v budoucnu přidáme.
Přemysl Dvorský, ředitel ZŠ Želatovská
Kluky jsem učil v 6.B a 7.B dějepis. Martin Ryšavý a Standa Svozil byli nadprůměrní studenti, jedničkáři. Ne, že by jevili extrémní zájem o dějepis, ale vždycky měli všechno v pohodě, doplněné. Tomáš Suchánek byl také chytrý, ale byl takový jogín. Všechno mu bylo tak trochu jedno, dvojku ale vždycky udělal, s tím neměl problém. Za dva roky jsme se seznámili celkem dost, vytvořili jsme si perfektní vztahy. Pamatuji si, že když kluci končili devítku, vždycky mě přišli o velké přestávce pozdravit do ředitelny. Suchánek pokaždé přišel na „kokinko“, jestli nějaké nemám. V roce 2018 bylo zrovna výročí sta let republiky. S paní třídní učitelkou Hlobilovou jsme dostali nápad, že školní výlet by se mohl uskutečnit do Vídně – za císařem pánem. Jeli jsme a kluci měli na sobě takové růžové mikiny. Bylo to srandovní, celá akce proběhla parádně. Martin Ryšavý je navíc hodně komunikativní. Se spolužačkou z áčka moderoval vystoupení dětí před školou při vánočním jarmarku, stejně jako třeba loučení deváťáků.
Vlasta Hlobilová, třídní učitelka v deváté třídě
Otevřela jsem si starý klasifikační sešit a potvrdilo se mé tušení, že všichni tři kluci byli fakt dobří. V deváté třídě měli vyznamenání a opravdu se snažili. Měli obrovskou zátěž, několikrát týdně tréninky, zápasy, a do toho ještě zvládali školu na vyznamenání. Na vysvědčení měli jedničky, maximálně dvojky. Klobouk dolů před nimi. Osobně jsem je učila z matematiky a přírodopisu. Šikovní byli ve všem, i když je pravda, že víc pozornosti věnovali angličtině. Už tak nějak měli naplánované, že se jednou vydají do zámoří. Angličtina byla jednoznačně jejich „number one“. I v matematice ale byli šikovní a inteligentní. Nepotřebovali žádné extra doučování, zvládali to v provozu úplně v pohodě. Je to unikát, tři kluci z jedné třídy. Vždycky říkám, že jsou to moji zlatí hoši, i když teď mají stříbro (úsměv).
