ZÁPASY ONLINE ► MUŽI: Přerov - Prostějov 0:3 | JUNIOŘI: Chrudim - Přerov (pátek 20:00) | DOROST: Šumperk - Přerov (pátek 17:30)

Jsem maximalista. Kouč dorostu David Kudělka o Damoklově meči i pěně u huby

Jsem maximalista. Kouč dorostu David Kudělka o Damoklově meči i pěně u huby
P ř e r o v – Jako jediní z přerovských kategorií hrají extraligu. Stále. Dorostenci ji pro klub ctící modrožlutou kombinaci udrželi i pro příští sezonu. Pod vedením Davida Kudělky a Aleše Verlíka dokonce sahali po účasti v play-off, do kterého nakonec těsně nepronikli. Sedmačtyřicetiletý Kudělka, bývalý obránce a kapitán Zubrů z postupové sezony 2014/15, zažil na lavičce dorostu premiérový ročník jako hlavní trenér.

„Museli jsme rozpoznat, kdy přitlačit a kdy naopak povolit. Kluci byli fantastičtí. Jak byl kádr úzký, všichni dělali maximum, abychom se zachránili,“ říká na adresu loňského týmu. Hráči podle něj odváděli nadstandardní dlouhodobé výkony. „Nejdůležitější je týmová zodpovědnost. U nás byla ne stoprocentní, ale stodesetiprocentní.“

Odvedli jste náročnou práci, extraliga dorostu zeštíhlila o šest týmů. Jaké máte z minulé sezony pocity?
Byla to první pocovidová sezona. První sezona po době, kdy jsme nemohli pořádně trénovat. Svaz se rozhodl, jak se rozhodl. Kvituji to, zúžení soutěže muselo nastat. Možná bylo trochu… netaktické, ale nevyhnutelné. Kluci na takovou situaci nebyli připravení. Rok nic nedělat a potom skočit do sezony, ve které padá šest týmů, pro ně bylo těžké.

Na druhou stranu, celý tým musím strašně moc ocenit. Všechny kluky, prvního až posledního. Je jedno, jestli někdo odehrál jeden zápas, třicet zápasů nebo celou sezonu. Všichni kluci se vydali na maximum. Patří jim za to veliký dík. Extraligu se nám podařilo udržet.

Byla sezona specifická ještě v něčem?
Utekla nám jistá účast v play-off. V domácím zápase s Olomoucí jsme to měli ve svých rukou, ale prohráli jsme a do první čtyřky jsme se nedostali.

Ve druhé půlce sezony jsem však do kabiny pokaždé přicházel s tím, že play-off hrajeme. I kluci k tomu tak přistoupili. Byli nesmírně ochotní podřídit se taktice, navíc jsme měli perfektní partu. Kluci odehráli 28 zápasů v play-off režimu, což je hokejově posunulo dál. Hokej nevzali z žákovského pohledu. Už směřovali k profesionálnímu hokeji, dejme tomu, chlapskému. Museli se vypořádat s mnohem větší zodpovědností za výsledek, přísnější nároky jsme na ně kladli prakticky každý zápas.

Všechno se odvíjelo od tréninku. Tréninková morálka byla na většině tréninků skvělá. Kluci věděli, co chtějí, a šli si za tím. Můžu jim za to jenom obrovsky poděkovat.

Charakterově to tedy zvládli dobře…
Ukázali jednak charakter, jednak týmového ducha. Opravdu se jim nedá cokoliv vytknout. Kádr jsme měli dost zeštíhlený, přibližně na osmnáct hráčů. Různě jsme je rotovali, pak jsme do toho přidávali i mladší kluky z ročníku 2007. Ani jeden hráč vyloženě nevyhořel. Malinko, ale skutečně malinko mě mrzí, že se nám nepodařilo postoupit do play-off. Postup jsme si mohli zajistit ještě v nadstavbě proti Porubě, nakonec to byl náš poslední zápas v sezoně.

Na druhou stranu, tým jsme neměli poskládaný zrovna na to, abychom mohli bojovat o play-off. Měli jsme tam spoustu nových a mladších kluků. S takovým tempem a vůbec extraligou se předtím nepotkali. Tým na play-off měl, možná by v něm byl za pomyslnou štiku. Bohužel, vzhledem k úzkému kádru jsme nakonec byli rádi za záchranu.

I před sezonou jsme tvrdili, že play-off není naší prioritou. Naší prioritou bylo zachránit extraligu, což se bezezbytku potvrdilo. Kluci na to byli nachystaní a táhli za jeden provaz. Prakticky každý zápas hráli naplno. Za celou sezonu bych našel tři utkání, kdy výkonnost nedokázali udržet nebo zvyšovat. Objevil se tam výkonností propad, rozhodně ale nemůžu říct, že bych byl zklamaný. Dlouhodobé výkony kluků byly nadstandardní.

Zmínil jste březnový domácí zápas s Porubou. Soupeře jste tehdy přestříleli 52:28, přesto jste prohráli 1:2. Dá se ale vůbec hráčům za toto utkání něco vytknout?
Vždycky říkám, že buď gól dát umíš, nebo neumíš. Na tyčky se nehraje, hraje se na góly. Nebyli jsme horším týmem, abychom prohráli. Byli jsme lepším týmem. Kluci možná spoléhali na někoho, že to vezme na sebe. A zrovna ten hráč třeba trefil tři tyčky. Nemůžeme se na to ale vymlouvat. Neberu to jako prohru, ale jako jeden z mnoha zápasů. Už před Porubou jsme věděli, že jsme zachránění. Moc dobře však vím, že kluci postoupit chtěli. Že se to nepovedlo, to už tak někdy ve sportu je.

Také jste řekl, že po třech letech šlo o první sezonu, kterou nezastavil koronavirus. Jak z této zvláštní doby vyšli hráči po kondiční stránce?
V době pandemie jsme se řídili tím, že ministerstvo zdravotnictví zakázalo hromadné tréninky. Abychom kluky neošidili o program, poctivě jsme trénovali v menších skupinách. Měli jsme dva, tři lidi v posilovně. S Alešem Verlíkem jsme tam strávili spoustu času. Kluky jsme potřebovali udržet v rytmu, aby pak zčista jasna neskočili do extraligy a nebyli z toho vyjevení. Bylo to složitější, ale kluci opravdu chtěli. To bylo nejskvělejší. Nepřišel týden, kdy by kluci neměli zájem. Naopak, někteří se vydali na maximum. Z některých kluků se stali super hráči, mají před sebou zajímavou budoucnost.

Covid hráče poškodil po fyzické stránce, to je jasné. Kondičně, silově a hlavně herně, protože hrát prostě nemohli. Mezi dobou před covidem a po covidu byl tak obrovský rozdíl. Nastavili jsme si ale jednoduchou hru a jasná pravidla. Buď je budeme dodržovat a podaří se nám extraligu zachránit. Nebo je dodržovat nebudeme a každý si bude dělat, co chce. V takovém případě bychom na záchranu absolutně neměli šanci. Kluci to pochopili a dělali, co měli. Bylo to postavené na tom, že chtěli. Když člověk chce, jako trenér mu můžu dát návod. Buď ho do detailu splní a posune se, nebo ho někde ošidí. Pak zůstane stát a výkonnostně nestačí.

Pro vás to byla i pořádná premiéra v pozici hlavního trenéra dorostu. Jakou jste si odnesl zkušenost?
Bylo to nesmírně obohacující. Když jsem jako hlavní trenér začínal, sezona kvůli covidu skončila už v říjnu. Pořádně vlastně ani nezačala. Celý ročník byl pro mě hrozně těžký psychicky. Damoklův meč v podobě sestupu hrozil každý zápas. Měli jsme sice určitý polštář bodů, ale pořád jsme se koukali pod sebe. Nikdy nevíte, kdo s kým vyhraje nebo prohraje. Museli jsme si uhrát svoje. Kluci tomu napomáhali, zápasy jsme odehráli velice dobře. Jak jsem řekl, třech utkání mi bylo líto, ale trenérsky mě to posunulo mnohem dál. Jsem člověk, který chce ze všeho vyždímat maximum. Výkony chci na sto deset procent. Když to nebylo, měl jsem takzvaně pěnu u huby. Klukům to ale neublížilo. Naopak se semkli a šlapali. Jsem hrozně rád, že extraliga dorostu bude v Přerově pokračovat. Uvidíme, jak se to povede další rok.

Cítil jste z hráčů, že si uvědomují výraznou hrobu sestupu?
S Alešem Verlíkem jsme to hodně probírali a dost jsme na kluky apelovali. Dokonce jsme jim vysvětlili návaznosti extraligy na klub, stejně jako dopad případného sestupu. Kluci to pochopili a také k tomu tak přistupovali. Že někdo nemá šťávu každý den, je úplně normální, jsou to děti. Potřebují si i hrát a trochu se uvolnit. Jako trenéři jsme museli rozpoznat, kdy přitlačit a kdy naopak povolit. Kluci byli fantastičtí. Jak byl kádr úzký, všichni dělali maximum, abychom se zachránili. Ne pro dorost, ale pro celý HC ZUBR Přerov. Tohle si tým uvědomoval ze všeho nejvíc.

Play-off už by bylo jen třešničkou. Kluci obrečeli, že se do něj nedostali. Nesli to těžce. I prohry je ale naučí, jsou to cenné zkušenosti. Pokud je někdo leklá ryba a má to u zadku, skvělý hráč z něj většinou nevyroste. Chyby se dělat můžou, hráči je nahradí něčím jiným. Nejdůležitější je týmová zodpovědnost. U nás byla ne stoprocentní, ale stodesetiprocentní.

Momentálně už se připravujete na novou sezonu. Jak moc se tým obmění?
Obměna bude výrazná. U Davči Svozila není vůbec diskuse, že musel jít někam jinam. Už by hrál čtvrtý rok extraligový dorost, potřeboval se posunout zase výš. S panem Verlíkem mu přejeme všechno nejlepší, ať se mu moc a moc daří. Na druhou stranu nás velmi mrzí, že někteří hráči odešli do jiných klubů za stejnou soutěží. Pro náš klub a dorostenecký tým je to velká ztráta. Musíme se s tím ale poprat. Všem hráčům, kteří odchází, přejeme hodně štěstí a ať na nás vzpomínají jenom v dobrém.

Tým se budeme snažit zase postavit na dobré partě, výkonnosti, ochotě pracovat. Pokud to jenom trošku půjde, budeme opět nedílnou součástí extraligového dorostu v České republice a nepříjemným soupeřem pro všechny týmy v soutěži. Nikdy jsme nic nevzdali a nevzdáme to ani teď. Z žákovské kategorie přijde nový ročník 2007, který měl také těžkou sezonu. Nebyla nepovedená, ale mohla být lepší. Nějaká síla tam je, hráči budou bojovat o místo v extraligovém kádru. Bude záležet jen na nich, jestli se tady udrží, nebo ne.