Před patnáctou sezonou v přerovském dresu odehrál Goiš za MEO dohromady 584 duelů. V uplynulém ročníku byl vidět především v osmifinálové sérii play-off proti Frýdku-Místku. V prvním zápase vstřelil dva góly, ve druhém pak do prázdné brány pečetil postup Zubrů do čtvrtfinále.

„Styl zápasů v play-off je mi určitě bližší než zápasy v dlouhodobé soutěži. Dostal jsem i víc prostoru, navíc mi tam spadlo pár branek. Hra mě hrozně bavila, v play-off je to vyhecované, dohrávají se souboje,“ popisuje Goiš.

Vedle hokeje pracuje jako obchodní manažer ve firmě s výživovými doplňky pro sportovce. Pokračování v Přerově mu to ale nekomplikovalo. „V klubu o tom vědí, trochu jsme upravili smlouvu. Ohledně domluvy na další sezonu ale nebyl problém,“ uvádí zlínský rodák a odchovanec. „Počkal jsem, jak se vyjádří Hany. Přerov měl zájem, abych zůstal, a v pohodě jsme se dohodli,“ hlásí.

Starty nepočítám, užívám si každý zápas

Velkou část zatím poslední prvoligové sezony, během které se mu narodil syn, odehrál Goiš po boku slovinského centra Roka Macuha. „Rok je také silový hráč, který dohrává souboje. Herně to nebylo špatné, chtělo to být produktivnější. Stoprocentně jsme mohli dát asi o dvacet gólů víc, šancí jsme na to měli dost,“ komentuje spolupráci s útočníkem, který bude příští rok nastupovat v extralize.

Proměňování šancí trápilo nejen Goiše s Macuhem, ale celý tým Zubrů. „Když jsme nedávali góly, snažili jsme se dobře bránit, abychom jich co nejmíň dostali. Šance na body byla vždycky, přestože nám to tam třeba nepadalo,“ poukazuje třiatřicetiletý křídelník na vyrovnanost přerovských utkání.

Těch může v sestavě Hanáků zkompletovat rovných 600. Potřebuje na to ještě šestnáct startů. „Doufám, že to zvládnu, i když jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Dva roky zpátky jsem odehrál 500. zápas (v únoru 2021 – pozn. red.), od té doby to nějak nepočítám. V Přerově už jsem jednou skončil, pak jsem byl rád, že jsem se mohl vrátit. Teď si užívám každý zápas,“ usmívá se Jiří Goiš, služebně nejstarší Zubr.