Jak jste byli spokojeni s průběhem letní přípravy?
První objem letní přípravy jsme měli v květnu a kluci v počtu zhruba dvanácti až třinácti opravdu nekompromisně šlapali. Na konci května hráči absolvovali regenerační soustředění v Maďarsku a to určitě splnilo svůj účel. Jako novinka v přípravě to bylo dobré. Poslední čtyři týdny přípravy jsme se hodně zaměřili na rychlost, dynamiku. Tým byl na ligu určitě dobře kondičně připravený. Všichni, ale víme, že hokej se nehraje v posilovně nebo v tělocvičně, ale na ledě. Bylo nám jasné, že minimálně pěti až šesti hráči musíme tým ještě doplnit. Loni se dorost také zachraňoval, takže to rozhodně nebylo jednoduché. Navíc loňská devítka byla poslední ze sedmnácti moravských týmů, takže jsme se po hráčích museli podívat třeba do Zlína, do Olomouce, nebo do Vsetína.

Co Vám napověděly přípravné zápasy?
Už během přípravných zápasů k nám přišli někteří kluci ze Zlína, například brankář Dohnal, obránci Jordán, Šimon a také útočníci Žůrek, Malínek a Javora. Bylo nám jasné, že potřebujeme v kabině vytvořit dobrou partu. Výsledky v přípravných zápasech nebyly zrovna moc valné a měli jsme občas problémy. Přesto se nám podařilo dát tým dohromady a snažili jsme se chytnout začátek ligové soutěže.

Začátek ligy ale nevyšel. První dva zápasy doma jste prohráli a potom přišla řada porážek o jednu branku …
Ten začátek soutěže je vždycky velice důležitý, ale prostě byl takový, jaký byl. Proti Uherskému Hradišti jsme hráli 50 minut na jednu bránu, vedli jsme 2:0, najednou po hrubé chybě jsme dostali na 2:1 a po půl minutě soupeř vyrovnal. Kluci se potom rozsypali a po třech minutách jsme dostali třetí gól. Už jsme to pak nedokázali zremizovat, nebo otočit. Pak hned přišel v neděli domácí zápas s Břeclaví, ale bohužel to opět nezvládli. Hráči měli v hlavách to páteční utkání a než se probudili tak jsme v první minutě už prohrávali 0:2. Bylo to po dvou fatálních chybách. Pak můžeme třeba hrát na jednu bránu, ale bohužel z velkého množství šancí, které jsme si vypracovali, jsme vůbec nedávali góly. To byl velký problém té první poloviny základní části. Byli jsme vždy téměř vyrovnaným soupeřem, ale v produktivitě jsme byli prostě marní. První dva domácí zápasy jsme vůbec nezvládli, byli jsme bez bodu a ligu jsme tak špatně nastartovali.

Co pomoc bratrů Sklenářů z Třince? Když nastoupili, tak to bylo na hře znát …
Vždycky, když k nám přijeli, tak byli velkou oporou a celý tým dokázali ztmelit. Jak brankář Jiří, tak obránce Vojta nám opravdu hodně pomohli. Jirka nám chytal ve čtyřech zápasech a my jsme z nich uhráli sedm bodů a ani jednou jsme neprohráli. Vojta za šest utkání nasbíral devět kanadských bodů, s jakým nasazením a obětavostí ten kluk hrál, to bylo neskutečné. Nesmíme ale zapomenout i na Jakuba Hermana. Tito hráči svým přístupem jsou vzorem pro ostatní, proto hrají extraligu a jsou v širším výběru reprezentace do 17 let. Prostě přerovští odchovanci nám na střídavé starty hodně pomáhali. Nesmíme zapomenout ani na Jardu Tomečka, ten k nám jezdil pravidelně ze Zlína do konce prosince pomoci, protože tam nebyl tolik vytěžovaný a odváděl taky velice slušnou práci.

Pomohl týmu i návrat Jana Loupala a Daniela Kocana?
Kluci to zkoušeli v extralize dorostu v Havířově. Já jsem to říkal před sezónou, že pokud chce někdo odejít do jiného týmu, tak tam musí hrát v prvních dvou pětkách a nastupovat do přesilovek a na oslabení. V Havířově se kluci většinou motali ve třetí a čtvrté pětce a nakonec se po zvážení celé situace vrátili zpátky do Přerova. Po příchodu měli být oba dva oporou, ale Dan se do toho dostal až po reprezentační pauze, naopak Honza byl pro mě celou sezónu velkým zklamáním. Určitě má na to aby hrál, ale v první řadě si to musí srovnat v hlavě on sám.

Co se dělo v týmu během reprezentační přestávky? Po ní jste totiž začali hodně zápasů vyhrávat …
Během první poloviny základní části jsme nasbírali jen pět bodů. Ztráta třeba na Orlovou byla obrovská a na dvanáctý Prostějov jsme v té době ztráceli osm bodů. V době reprezentační přestávky jsme čtrnáct dní kvalitně potrénovali a vyříkali si některé věci. Přišel k nám v té době obránce Petr Kreisel, kterého jsem poslední tři roky vedl v Olomouci. Tam se nějak nepohodl a když jsem mu nabídl, že může hrát tady, tak toho využil. Navíc se tady objevil i brankář David Sovják, který přišel ze Vsetína a chytal tady už i loni. Velkou měrou také pomohli Daniel Pešat a Martin Gazda. Ti společně s Františkem Žůrkem vytvořili silný první útok a tomu týmu vládli. Postupně se výkonnostně zlepšovali i jiní. Můžu pochválit třeba Petra Bradu, který šel hodně nahoru a byl podporovaný Danielem Kocanem a Víťou Malínkem.

Během prosince jste posbírali hodně bodů, pětkrát za sebou se Vám podařilo vyhrát …
Podařilo se nám začít vyhrávat a dokázali jsme umazat bodovou ztrátu. Dokonce jsme v posledním kole základní části přeskočili v tabulce Prostějov. Rozhodně jsme při vstupu do té části o udržení chtěli v celém týmu udržet pohodu. Během vánoční přestávky jsme odehráli dva přátelské zápasy s extraligovým dorostem Šumperka a oba jsme dokázali vyhrát. Je pravda, že v té době už nebylo možné využít hráče na střídavý start a Gazda s Pešatem už za nás nehráli. Zlín nám ale nabídl Ondřeje Chovance, takže jsme věděli, že nám zůstane osm obránců, třináct útočníků a brankáři. Věřili jsme, že pohoda v celém týmu vydrží a v klidu už to dohrajeme.

Skupinu o udržení jste rozehráli dobře, pak ale přišel nevydařený zápas doma s Prostějovem. Co bylo hlavní příčinou porážky?
O záchranu jsme začali hrát v Břeclavi a potom v Kopřivnici. Tyto zápasy venku jsme zvládli. Pak na nás přišla taková menší krize. Jednak jako by se hráči uspokojili s dosavadními výsledky, taky to možná trochu byla moje vina, že jsem tak detailně rozebíral, co, kdo a jakým způsobem bude na Prostějov hrát. Bylo jasné, že pokud bychom ten zápas vyhráli, tak už bychom měli velký bodový náskok a dali bychom prostor i mladším. Hráče před důležitým zápasem s Prostějovem jsem až moc motivoval. V zápase jsme udělali několik chyb a soupeř je potrestal. Mohli jsme bušit nejvíc jak to šlo, ale prostějovského brankáře jsme bohužel nepřekonali. Tam byla taková menší čtrnáctidenní krize, ale pak jsme se všichni semkli a dokázali jsme tři utkání v řadě doma vyhrát. Orlová, Břeclav a Kopřivnice, to byly velmi důležité výhry a věděli jsme, že bude rozhodovat utkání v Prostějově. V té době nám velice dobře hrál druhý útok Vodák, Javora, Brada podporovaný obránci Kostihou a Matyášem.

Překvapila Vás ta hladká výhra v klíčovém utkání v Prostějově?
Tam už se tak nějak šeptalo, že bychom mohli mít díky kontumaci body ze Žďáru nad Sázavou, ale tehdy jsme to hráčům nechtěli říkat. Snažili jsme se, co nejlépe připravit. To utkání v Prostějově bylo sehráno excelentně. Bylo to jedno z nejlepších utkání, jaké kluci odehráli. Trochu bych to srovnal se zápasem s Třebíčí v základní části. V Prostějově jsme vedli už 5:0 a kluci to zvládli ve všech směrech. Potom doma jsme hráli se Žďárem 3:3 a v Orlové už jsme hráli uvolněně na čtyři lajny a do branky šel i Marek Dohnal.

V následující sezóně čekají mládežnické soutěže změny, bude mladší a starší dorost. Je to dobrý tah?
Všichni dobře víme jak to s naším mládežnickým hokejem je. Tento cyklus je udělaný na další čtyřleté období s tím, že se v jednotlivých soutěžích po konci sezóny budou zužovat tabulky týmu tak, aby to prospělo zkvalitnění soutěží. Čas ukáže, jestli to byl dobrý tah. Z kategorie žáků odpadá 9. třída, ta bude hrát nově s ročníkem 1994 za mladší dorost, současný dorost ročník 1992 a 1993 bude kategorie staršího dorostu. Juniorka bude ročník 1990, 1991, plus může na výjimku naskočit do utkání pět hráčů ročníků 1989. Zatím to vypadá, že v mládežnických kategoriích v Přerově budeme hrát ligu. Všechno by se ale mělo rozhodnout do jednoho měsíce. U některých týmů pro nasazení do soutěží jsou totiž rozhodující nějaké koeficienty z předchozích sezón a říkalo se, že máme u nás šanci i na extraligu mladšího dorostu. Já osobně bych to ale tak neviděl.