Když se jej zeptáte na pocity z uplynulé sezony, dává najevo, že zažil hektický rok. „Nejtěžší sezona od doby, co jsem v Přerově. Nebylo to úplně optimální.“
Michal Postava prošel čtyřmi soutěžemi ve třech klubech. „Nic příjemného,“ nezastírá. Vzápětí ale na pendlování najde i pozitivum. „Bral jsem to jako možnost vyzkoušet si různé ligy. Aspoň jsem zjistil, jak to v nich chodí.“
Když přestal chytat za přerovský A-tým, pomáhal v juniorské extralize brněnské Kometě. „Vzal jsem situaci, jak byla. Klíma s Petym chytali výborně, stálo to na nich. Nebylo to úplně jednoduché, ale bral jsem to ve prospěch týmu,“ mluví podobně, jako kolega Petrásek o brankářské pozici pro čtvrtfinále s Jihlavou.
Stále neoblíbené nájezdy
Poté se objevil zpátky mezi muži, v druholigové Kopřivnici. „Za Kometu už jsem chytat nemohl. Volali z Kopřivnice, že by mě chtěli na zbytek základní části. Domluvili jsme se, hlavně jsem zůstal v zápřahu,“ popisuje.
Navrch si připsal premiérový start v play-off druhé ligy. Rok po zápasech ve čtvrtfinále Chance ligy proti Porubě. „Ve druhé lize už byli fanoušci, atmosféru úplně změnili. Určitě šlo o zajímavou zkušenost,“ konstatuje s tím, že se mu vyřazovací boje těžko porovnávají.
Nakonec znovu oblékl dres se zubrem. Rodáka z Valašského Meziříčí povolala juniorka. Cíl zněl jasně: porvat se o návrat elitu. „Hodně nám pomohl první zápas s Pískem. Ukázal, že všechno nepůjde tak hladce, jak jsme si mysleli. Takové utkání jsme potřebovali,“ vrací se k úvodnímu finále Ligy juniorů, ve kterém Přerov doma otočil z 0:2 na 3:2 po nájezdech.
Postava při nich zastavil všechny písecké exekutory. Soupeře nestudoval, v bráně se choval pořád stejně. Umění v soubojích tváří v tvář pak předvedl ještě jednou. Během domácího zápasu baráže vyzrál na litvínovského tahouna Skuhrovce.
Názor na nájezdy ale přesto nezměnil. Pořád je nemusí. „Ukázal to zápas dvacítek proti Švédsku,“ pousměje se. S juniorkou Zubrů to dvaadvacetiletému brankáři nakonec nevyšlo. Proti favorizovanému Litvínovu – čtrnáctému (ne poslednímu nebo předposlednímu) týmu extraligy – chyběla jediná výhra. „Byli jsme hodně blízko. Ale takový je hokej, v ten den (rozhodujícího třetí zápasu – pozn. red.) nám prostě nebylo přáno,“ podotýká Postava.
Reprezentační tečka, nebo čárka?
Po baráži chtěl sbalit kufry a odletět na dovolenou. Vypnout, odpočinout si po náročné sezoně. „Každá soutěž byla něčím specifická. Bylo důležité se na všechno připravit.“
Plány mu změnila pozvánka do reprezentační dvacítky. V nominaci na přípravný kemp a Turnaj čtyř v Příbrami původně figuroval mezi náhradníky. Vsetínský Jakub Málek ale stále válčil v Chance lize, liberecký Daniel Král zase v extralize juniorů. Trenéři tak ukázali na „klidnou sílu“ z Přerova. „Tušil jsem, že by na mě mohla přijít řada,“ prozrazuje. Oproti přerovské juniorce zažil skok. Jednak ale nebyl první v sezoně, jednak si stejně musel zvyknout.
Do branky českého týmu se postavil ve dvou zápasech. Proti Švédsku přispěl k zisku bodu, pak si mohl užít vítězství nad Slováky. „Hráli jsme derby, byly tam o něco větší emoce,“ ohlíží se za duelem, který Češi zvládli rozdílem čtyř gólů.
Hlavní akce ale jeho „dorazový“ ročník 2002 ještě čeká. Odložený juniorský šampionát. Místo tradičního přelomu roku se kvůli koronaviru odehraje netradičně v srpnu. Pojede na něj (poprvé v historii) i přerovský brankář, který na posledním turnaji dostal nejvíc prostoru? „Asi by se muselo sejít více věcí naráz,“ říká realisticky Michal Postava. Hlavu ale nevěší. Ví, proč. „Šance tam určitě je.“
