Na přípravu byl kladen hodně velký důraz, Zubři trénovali osmkrát týdně

Letní příprava je základem pro dobrou sezónu. Můžete popsat, jak tým staršího dorostu trénoval?
Začali jsme s příchodem května a tréninky byly po úvodním zapracování naplánovány osmkrát týdně. Příprava byla pro kluky hodně náročná, ale bez ní to prostě nejde. Velmi dobře jsme spolupracovali s AVE Fitness, kde působí jako instruktor Jindřich Šejba mladší, který nám hodně pomáhal. Využívali jsme terén kolem zimního stadionu, dráhu a hřiště Základní školy Svisle a tělocvičnu stavebního učiliště. V neděli v podvečer jsme u Henčlova měli také trénink na in-line bruslích. Model přípravy jsme moc neměnili, protože se nám v předchozích letech osvědčil. S přístupem hráčů jsme byli v letní přípravě spokojeni.

Druhá část přípravy už se odehrávala na ledové ploše. Jak hodnotíte toto období?
Testy na konci června nám ukázaly, že se kluci připravovali dobře a před nástupem na led jsme si ověřili, že nelenili ani během července, kdy měli individuální tréninkový plán. Po výjezdu na led v úvodu srpna jsme začali pomalu tvořit kádr do soutěže. Doplnili jsme jej o Michala Spěváka z Olomouce, Davida Siegela ze Zlína a Jakuba Vaňka z Brumova-Bylnice, jinak byl ale tým tvořen z drtivé části našimi domácími hráči. Vyhráli jsme dva přípravné turnaje v Přerově a v Šumperku a z celkem šestnácti zápasů jsme pouze jednou remizovali a jednou prohráli.

U přípravy na ledě nelze nezmínit týdenní soustředění v Čekyni. Tamější areál nabízí dobré podmínky pro sportovní vyžití a mládežnické týmy tam jezdí každým rokem.
Takové akce dokáží tým hodně stmelit a vytvořit velmi dobrou partu, takže se soustředěním v Čekyni jsme každoročně spokojeni. Vždy dobře splní svůj účel. Během toho týdne se dvakrát denně dostaneme na led a v Čekyni mají kluci další sportovní program doplněný například o relaxaci v bazénu.

Přípravné zápasy naznačily, že by měl starší dorost mířit v soutěži hodně vysoko. Byly už v té době postupové ambice?
V přípravných zápasech se velká síla skutečně projevila, ale o postupu jsme se nechtěli moc bavit. Mluvilo se o něm před loňskou sezónou, jenže tehdy to nevyšlo. Tentokrát jsme všemu nechali takový volnější průběh. Náš cíl byl jít v mistrovské soutěži zápas od zápasu a sbírat postupně co nejvíce bodů.

Po úvodních ztrátách velkolepá jízda, Přerov neprohrál sedmnáct zápasů v řadě!

Začátek ligy ale nebyl úplně bez problémů, protože tým remizoval v Hodoníně a hned na to doma prohrál s Porubou.
Ztráty hned na začátku byly zbytečné. V Hodoníně se nám dlouhodobě moc nedařilo a doma s Porubou jsme prohráli velmi dobře rozjetý zápas. Pak se ale celý tým semknul a dokázal sedmnáct zápasů v řadě za sebou vyhrát, což nás hodně nastartovalo. K tomu všemu jsme přidali kvalitní tréninky, jejichž objem se během reprezentačních přestávek ještě zvýšil. Trénovali jsme v této době dvoufázově a do vánoční pauzy jsme zařadili navíc i přátelské utkání ve Vsetíně.

Poruba byla největším soupeřem a bodově vás od konce října neustále naháněla. Kdy bylo takové rozhodující období, že boj o první místo zůstane mezi vámi a ní?
Už kolem Vánoc bylo jasné, že se bude rozhodovat jen mezi námi dvěma. Hned po novém roce jsme jeli do Poruby, ale zápas nám kvůli hodně špatné druhé třetině nevyšel. Všechno jsme si potom vyříkali a přišla znovu šňůra vítězných utkání, která se táhla až do dalšího důležitého zápasu znovu v Porubě. Ten měl jednoznačně extraligové parametry a vyhrát mohly oba týmy. Nakonec skončil remízou 3:3, čímž jsme si pořád udržovali na čele tabulky tříbodový náskok. Nahrály nám během sezóny do karet některé ztráty Poruby, zejména v Prostějově, zatímco my jsme zápasy zvládli a nakonec soutěž vyhráli s náskokem pěti bodů.

Slušně jste se vypořádali i s nouzovými podmínkami během Mistrovství světa osmnáctiletých dívek, kdy byl led v Přerově hodně obsazen. Jaké to v té době bylo?
Určitě to nebylo ideální, ale myslím si, že jsme se nedostali do žádné tísně. Všechno se podařilo zvládnout dobře. Led jsme měli někdy brzy ráno a někdy zase naopak pozdě večer. Pokud jsme se na něj nedostali, tak nás čekal náhradní program. Pořád jsme byli v tempu, ať už třeba v tělocvičně nebo v posilovně, kde Jindřich Šejba mladší připravil pro kluky zajímavé zpestření. Navíc jsme odehráli ten zmiňovaný přátelák ve Vsetíně, který nám ukázal některé věci, jak máme dál pracovat.

V lednu se z Hradce Králové do Přerova vrátil odchovanec klubu, útočník Vlastimil Dostálek, což bylo velké posílení týmu.
Jeho příchod byl v útočné fázi opravdu hodně cítit. Navíc jsme dělali všechno pro to, aby splnil podmínku v počtu odehraných zápasů a mohl nastoupit i v baráži o extraligu. Zde bych chtěl poděkovat kolegům trenérům Petru Dočkalovi a Pavlu Sedlákovi, že mu umožnili odehrát utkání za juniorku i muže. Velké poděkování patří i Josefu Málkovi, který dělal celý program zápasů a odvedl velký kus práce, aby Vlastimil Dostálek mohl za nás hrát i po skončení základní části ligy staršího dorostu.

Výhra v Karviné zajistila Zubrům baráž, která přilákala spoustu fanoušků

Jak probíhaly přípravy na baráž? Účast v ní jste si zajistili s mírným předstihem a znali jste dopředu už téměř všechny soupeře.
Na přípravu byl zhruba týden, protože jsme si poslední utkání s Opavou předehráli. Naše barážové soupeře jsme se rozhodli trochu zmapovat, takže já osobně jsem se byl podívat na utkání Kolína s Třebíčí, ve kterém se utkal první s druhým. Měli jsme informace i o týmu PZ Kladno, který hrál zápas v Olomouci a na zápas prvního kola baráže Ústí nad Labem proti Kolínu jsem poslal své kamarády. Chtěli jsme být na baráž připravení a nic nepodcenit.

Vstup do baráže týmu vyšel, ale poté prohrál dva zápasy za sebou. Co se stalo?
Začátek baráže na Kladně byl hodně důležitý, proto s výhrou na nájezdy panovala spokojenost. Proti Ústí nad Labem jsme měli doma skoro celý zápas drtivý tlak, jenže jsme vyhráli jen 2:1, ale důležité byly pochopitelně body. Následné utkání v Kolíně se nám však nevydařilo ve všech směrech. Doplatili jsme tam hlavně na vlastní nedisciplinovanost, protože domácí nám dali pět gólů v přesilovkách. Pak nám bohužel nevyšel ani domácí zápas Havířovem, který byl nejtěžším soupeřem v celé baráži.

Druhá polovina baráže už však byla mnohem lepší. Hráče jste na hodně důležité zápasy dokázali velmi dobře naladit.
Během sezóny jsme nikdy neprohráli dvakrát za sebou. Proto jsme si všichni sedli a řekli si, o co chceme hrát. Kluci se hodně semkli a následující zápasy vyhráli. Doma jsme v prodloužení porazili Kladno, poté přišel náš nejvydařenější zápas na ledě Ústí nad Labem, které jsme zdolali jasně 7:2 a zvládli jsme i odvetu doma s Kolínem, kdy byla pro nás výhra téměř povinností.

Baráž jste zakončili zápasem v Havířově, který byl klíčový a rozhodoval o postupu.
K postupu nám stačilo v Havířově získat jeden bod, ale na ten jsme v žádném případě hrát nechtěli. Bylo velmi důležité, že i když jsme deset minut před koncem prohrávali, tak jsme ten zápas otočili a nakonec zvítězili 6:5. Oslavy postupu do extraligy se pak naplno rozjely.

Jak oslavy probíhaly?
Kluci si to v šatně po zápase užívali a pak se vraceli s realizačním týmem zpět domů, ale já jsem hned po utkání odcestoval do Prahy, kde mě druhý den dopoledne čekaly na Fakultě tělesné výchovy a sportu závěrečné zkoušky z nejvyšší trenérské licence A, které jsem například s Richardem Žemličkou, Rostislavem Vlachem a dalšími úspěšně zvládl. Slavil jsem tedy až v pondělí odpoledne po návratu.

Jak baráž a zejména zápasy s Havířovem prožíval váš asistent Petr Školoud, jehož syn působí právě v Havířově?
Na konci baráže si hodně oddechl a určitě byl spokojený, jak všechno dobře dopadlo. Havířov se udržel v nejvyšší soutěži, jeho syn odehrál slušné zápasy a nám se podařilo postoupit.

Sezóna byla hodně dlouhá, protože jste ji protáhli až do začátku dubna. Jak na tom byl tým během soutěže co se týká zranění?
Během sezóny nás žádné větší problémy se zraněními nepotkaly, což k úspěchu a účasti v baráži jistě také přispělo. Až poslední dva týdny baráže byly nepříjemné, protože na kluky přišly nějaké virózy a objevila se i ta zranění. Sestavu jsme museli různě upravovat a lepit. Po vítězství v Havířově jsme byli všichni moc rádi, že pro nás baráž dopadla dobře a konečně si budeme moct trochu odpočinout. Sezóna byla opravdu hodně náročná.

Tým Zubrů táhl Michal Rajnoch, v základní části překonal hranici sta kanadských bodů

V mistrovské soutěži jste nastříleli spoustu gólů. Ostatní hráče jasně převyšoval útočník a kapitán Michal Rajnoch. Co říci k jeho překonání hranice stovky kanadských bodů?
Já jsem vždy pro výkon celého týmu, ale Michala Rajnocha musím vyzdvihnout. Podle mého názoru už měl hrát někde v extralize. Statistikám celé soutěže kraloval naprosto suverénně a ve 36 zápasech nasbíral celkem 105 kanadských bodů.

Tým byl postavený na výborných hráčích ročníku 1994, někteří už působí delší dobu v extraligových klubech po celé republice.
Tento ročník je velmi silný, ale už před dvěma lety nám někteří hráči odešli. Například Jiří Běhal hraje v Třinci a momentálně bojuje o závěrečnou nominaci na světový šampionát osmnáctek. Jakub Matyáš je v Karlových Varech, v Olomouci je Petr Paksi, Pavel Hradil a Aleš Jergl, za Havířov hraje Petr Školoud a Jakub Dohnal. Odchovance máme i ve Zlíně, tam působí Matouš Kratochvíl.

V zápasech ligy staršího dorostu lze využívat tři hráče na střídavé starty z extraligy, ale k tomuto jste, oproti loňsku, nesáhli.
Střídavé starty z extraligy jsou povoleny do konce prosince a my jsme vůbec neměli důvod sem někoho takovým způsobem brát. Tým jsme dobře před sezónou nastartovali. Kádr byl široký a hodně kvalitní na prvoligovou soutěž.

Krátce po skončení letošní sezóny už musíte pracovat na tvorbě týmu pro tu následující. Podaří se družstvo posílit, aby hrálo extraligu staršího dorostu důstojně?
Je jasné, že to bude hodně těžká práce. Hned po utkání v Havířově byli totiž někteří hráči osloveni různými skauty a manažery klubů, takže musíme počkat, jak všechno dopadne. Tým však každopádně doplnit musíme. Měli by přijít hráči, kteří na tom budou ještě trochu lépe, než ti, kteří postup do extraligy vybojovali. Porvali se s výborným ročníkem 1994 o extraligu, tak se budou muset během letní přípravy a potom na ledě porvat i o místo v sestavě.

Extraliga je mnohem náročnější soutěž a v jedné z jejich části vás čeká i hodně cestování mimo region Moravy.
Základní část bude mít 28 zápasů a ty odehrajeme ve své skupině. Až poté nás bude čekat fáze náročnější na cestování. První čtyři celky ze všech skupin se spojí, stejně jako týmy na pátém až osmém místě. Budeme hrát mezi sebou o play-off nebo o udržení. Musíme se na to připravit, rozhodně to nebude nic jednoduchého.

Na závěr by měl přijít prostor k poděkování, protože týmu během sezóny pomáhala a fandila i spousta dalších lidí, je to tak?
Samozřejmě největší poděkování patří Petru Školoudovi, který mi už delší dobu dělá asistenta a jeho služeb si velmi cením. Vůbec celý náš realizační tým pracoval dobře a zaslouží velký dík, stejně jako všichni doktoři, kteří se během domácích zápasů o nás starali. Navíc po skončení sezóny mužů k nám přišel kustod áčka Petr Čelko a hráčům dělal výborný servis. Nesmím zapomenout ani na Miroslava Pavlíka staršího, který kluky během sezóny mnohokrát namasíroval a na Radka Pavlíka s Miroslavem Indrákem mladším. Ti zase pomáhali se sledováním soupeřů. Za přípravu děkuji Jindřichu Šejbovi mladšímu a v neposlední řadě je třeba poděkovat vedení klubu, které se za nás postavilo a vytvořilo pro baráž výborné podmínky. Velmi si vážím i podpory rodičů a fanoušků, kteří nás doma hnali za vítězstvím. Všichni jsme po sezóně maximálně spokojení, co kluci dokázali, protože postup do extraligy staršího dorostu je obrovský úspěch.