Z postupové party odehrál více zápasů za Zubry jen Radomír Pala (736)…
Palič je v tomhle asi nedostižný (smích). Za takové číslo jsem ale určitě rád. V Přerově jsem byl vždycky spokojený a neměl jsem důvod měnit působiště. Každý rok jsme prodlužovali smlouvu a zápasy přibývaly. Nakonec jich je 628, což taky ukazuje, že už mám nějaký věk (úsměv).
Pala ale hrál za Přerov odmalička, kdežto vy jste přišel před patnácti lety jako junior…
Pamatuju si na to. Byl jsem ve zlínské juniorce a na první zápas jsem jel rovnou na derby do Prostějova. Přerov měl tehdy asi nějaké zraněné, tak povolal mě. Na stadionu bylo hrozně moc fanoušků. Byl jsem překvapený a zároveň nadšený, oproti juniorce to byl velký rozdíl. Navíc se nám podařilo vyhrát, mám na to pěkné vzpomínky.
Proč se zrovna Přerov stal osudovým klubem vaší kariéry, do kterého jste se vždycky rád vrátil?
Vždycky tady dobře fungovala kabina, lidé kolem hokeje a podobně, se všemi byla super domluva. Ještě jako mladý jsem odsud odešel do Chrudimi, protože v Přerově se tehdy hrála druhá liga a já si chtěl vyzkoušet první. Chrudim v ní pak ale skončila a byl jsem rád, že jsem se mohl vrátit do Přerova. Před třemi lety se zase situace vyvrbila tak, že mě v Přerově v létě neviděli v týmu. Zase mi to pomohlo po jiné stránce, neberu to nějak špatně. Všechno zlé je pro něco dobré. Nakonec jsem se znovu vrátil a hrál tady další dvě sezony. Člověk nikdy neví, co bude. I krok, který se napřed zdá jako špatný, se může otočit o 180 stupňů. Do Přerova jsem se opravdu pokaždé rád vrátil. Podruhé úplně extrémně rád. Bylo pro mě super, že jsem mohl být zase zpátky, o to víc jsem si pak hokej užíval.
Postup, důležité góly, bitky. Během angažmá u Zubrů jste byl u řady důležitých momentů, vyzdvihl byste některý z nich nad ostatní?
Těžko říct. Vždycky si vybavím partu v kabině nebo lidi okolo hokeje. Nejlepší v tomhle ale byla asi postupová sezona. Hrálo se dlouho, od té doby jsme takhle daleko v play-off nedošli. Závěr sezony vám vždycky určuje, jestli byla úspěšná, nebo ne. Před devíti lety úspěšná byla. Dostali jsme se do kvalifikace o první ligu a postoupili jsme. Bylo to krásné. Na týmový úspěch si vždycky vzpomenu jako první. Rychleji, než na konkrétní góly, včetně toho proti Vsetínu ve finále druhé ligy.
Mám čistou hlavu a hokejem se bavím
Jak se přerovský klub za léta vašeho působení změnil?
Hlavně se oproti druhé lize strašně zprofesionalizoval. Zlepšilo se zázemí, jako je posilovna a podobně, hráči mají větší pohodlí. Všechno je teď na vysoké úrovni, což ve druhé lize nebylo. Za tu dobu se taky spravil zimák, už nemá tribuny se starými sedačkami. Klub se prostě hodně posunul v tom, jak funguje.
Co vaše vnímání hokeje? Ovlivnily ho hlavně přibývající roky a zkušenosti, nebo zranění v roce 2020?
Zranění mi ukázalo, že hokej není úplně všechno. V Přerově jsem po něm neprodloužil smlouvu, musel jsem řešit, co bude dál. Když jste starší a máte rodinu, taky vnímáte všechno jinak. Na druhou stranu chcete chodit do prostředí, ve kterém vás to baví a naplňuje vás. Navíc, když v Přerově byla vždycky výborná parta, jak jsem říkal. Už jsem neřešil osobní ambice, ale to, aby mě hokej bavil.
V období po zranění jste se také dostal k své aktuální profesi obchodního manažera společnosti s výživovými doplňky pro sportovce…
Bylo to pro mě jednoznačně plus. Život se mi obrátil v tom, že už jsem neřešil jenom hokej. Všichni kluci v kabině mi teď říkají, že mi závidí. Mám alternativu vůči hokeji, které se můžu věnovat. Když jsem v Přerově před třemi lety skončil, tři měsíce jsem nevěděl, co bude. Člověk má hypotéku, děti jsou na něm závislé. Byla to hrozně složitá situace a nové zaměstnání ji vyřešilo. Je to přesně to, o čem jsem mluvil. Špatné se otočilo v dobré. Nakonec to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Nemusím se zase tolik stresovat, jestli mám po sezoně někde podepsanou smlouvu. Stejně bych po konci kariéry řešil, co dělat dál. Stejně jako všichni kluci, kteří hrají první ligu. Předtím jsem to bral jako smůlu, teď to beru jako štěstí. Mám klid, jistotu zaměstnání a hokejem se s čistou hlavou můžu bavit.
Otevřelo vám to v hokejovém prostředí nové obzory?
Zůstal jsem ve sportovním prostředí a teď spolupracuju s hokejovými kluby napříč Českou republikou. V tomhle je to pro mě super. Komunikuju s i manažery jednotlivých klubů, což mě inspiruje do budoucna. Přemýšlím, že bych takového manažera v klubu sám rád dělal. Třeba i v Přerově, kdyby se taková možnost naskytla. Určitě by mě to zajímalo.
Manažer? V obleku nechodím
Využil jste i kontakty, které jste získal jako hráč?
Stoprocentně mi pomáhají. Dokonce jak přátelské, tak „nepřátelské“ (úsměv). Spolupracujeme třeba se Vsetínem a komunikuju s Tesilem (Radimem Tesaříkem, sportovním manažerem Vsetína – pozn. red.). Když jsme proti sobě v postupové sezoně hráli finále druhé ligy, fakt mě nenáviděl (smích). Teď spolu v rámci pracovních vztahů vycházíme úplně v pohodě. Tesil aspoň poznal, jaký jsem na ledě a jaký mimo led. Jsou to dvě rozdílné stránky.
Bude se Jiří Goiš po přerovském stadionu místo v hokejové výstroji pohybovat v obleku?
Pořád budu chodit v teplákách (smích). Ale ne, v obleku na jednání nejezdím, úplně se nehodí. Sportovní prostředí je jiné. Není to, jako kdyby jste šel někomu nabízet pojištění. Nebo případě dělal, že rozumíte nemovitostem jako Roman Pšurný (úsměv). Sportovní byznys je specifický a musíte k němu tak přistupovat. Stačí vám vzít si rifle a maximálně polo tričko – a i to už je někdy moc. S Přerovem každopádně spolupracujeme, jsem v kontaktu s Meňou nebo s Martinou z marketingu.
Nadále ale chcete i hrát, ne?
Rozhodně, momentálně řeším nabídky z druhé ligy. Pořád přece jenom nejsem úplně nejstarší. Ještě nemám těch padesát jako Jarda Jágr (smích). Tak dlouho jako on asi hrát nebudu, ale nějakou chvilku ještě jo. Fyzicky se cítím dobře a nemám důvod končit s hokejem.
Třeba se do Přerova znovu vrátíte…
Já už počítám úplně se vším (smích). Meňa vždycky říká, že jsem odešel dveřmi a vrátím se oknem. Teď už je okno zavřené, takže nevím, kudy bych se vracel. Stát se ale opravdu může všechno, v hokejovém životě nikdy nevíte, jak se situace vyvine.
