Od Zubrů před zápasem zněla jasná slova – chceme jít v tabulce nahoru. K tomu bylo zapotřebí zdolat Hodonín, což se povedlo, ale přerovský tým byl celých čtyřicet minut v nesnázích. Až poté rozhodl. ”Závěr byl dobrý, ale dvě třetiny naopak špatné. Hráli jsme jako by se zataženou ruční brzdou. Chyběla nám častější střelba, málo jsme chodili do brány a byli dost často a zbytečně vylučovaní. Hodonín z toho těžil. Naštěstí se to ke konci otočilo a vyhráli jsme,“ pověděl v útrobách MEO Arény Jiří Goiš.

Na obratu skóre měl důrazný útočník velký podíl. Zaznamenal dva góly a stadionem znělo jeho jméno. Dokonce byl i blizoučko hattricku. “První byl v přesilovce pět na tři, kterou jsme velice dobře sehráli. Oskar (Jiří Osina) to nahrál dolů, Zdena Sedlák mi puk hned hodil a já už jsem prakticky dával skoro do prázdné. U druhého gólu se kotouč skvěle podařilo dostat přes střední pásmo do situace dvou na jednoho. Popel (Michal Popelka) by asi nikdy nevystřelil, nahrál mi to dobře a padlo to tam,“ popisovala přerovská sedmačtyřicítka.

A zmiňovaný hattrick? Při hodonínském risku bez brankáře Jiří Goiš ze středního pásma trefil tyč. “To byla moje blbost, že jsem střílel z takové dálky. Mohl jsem jet mnohem blíž k bráně nebo nahrát Popelovi na levé křídlo. Kvůli tomu to v závěru ještě před naší bránou hořelo.“

Zkušený útočník byl před třemi lety členem kádru Drtičů. Nic zvláštního však v souboji s bývalým týmem nepociťoval. “Už je to dlouho. Bylo to tedy jen o mírně zvýšené motivaci. Proti Hodonínu se mi ale určitě hraje dobře, protože jeho styl není nějaký beton, jako má třeba Frýdek. Jde hodně dopředu a to mi sedí,“ pochvaloval si Goiš.

V dalším kole budou mít o motivaci postaráno úplně všichni. Vždyť Zubři pojedou do Vsetína, na led aktuálního lídra tabulky. “Je to strašně vyrovnané, týmy jsou seřazeny na pár bodech, proto ve Vsetíně chceme uspět, abychom se zase posunuli. Bude to tam na úzkém kluzišti složité, navíc to prostředí je na Lapači takové specifické, ale určitě tam chceme vyhrát,“ dodal Jiří Goiš.