P ř e r o v – Také v příští sezóně bude mít přerovská mládež zástupce v extraligové soutěži. Mezi elitou však už nenajdeme starší dorost, ale jejich mladší kolegy, kteří mají za sebou skutečně vynikající rok. První ligu mladší dorost HC ZUBR Přerov jasně opanoval a zaslouženě se znovu vrací nahoru. Sezóna úspěšného mančaftu byla dlouhá a celou ji v obsáhlém rozhovoru hodnotí osoba z nejpovolanějších, hlavní trenér Vladimír Kočara. Vše začalo na přípravném turnaji v Havířově a pokračovalo až k postupu do extraligy. Mladší dorostenci v sezóně prohráli jen dva mistrovské zápasy!
Mladší dorost se v uplynulé sezóně neudržel v extralize. Jak těžké bylo přebírat tým po sestupu?
Sestup z extraligy se ani moc neřešil. Část kluků odešla do staršího dorostu a ti, kteří zůstali, absolvovali klasickou letní přípravu. Všichni k ní přistoupili velmi dobře a trénovali s chutí. Nebyly vůbec žádné problémy a všechno nám probíhalo hladce.
V klubu jste byl doteď trenérsky spjat zejména s nejmenšími hokejisty a mladší dorost byla Vaše první vyšší pozice. Jak jste to vnímal?
Už když jsem tým přebíral, tak jsem měl jasnou představu, jak s ním pracovat. Pro kluky to byl možná krok do neznáma, protože si mě pamatovali právě jako trenéra těch nejmenších hokejistů. Za asistenty jsem si vybral Jakuba Ference a Jiřího Sklenáře, kteří mi hodně pomáhali už během letní přípravy Výborná byla také práce vedoucího Radima Peterky, který nám celou sezónu pomáhal s posilovnou. Od léta bylo vidět, že tým bude mít velkou touhu v sezóně uspět.
Měl už před sezónou mladší dorost nějaké ambice okamžitě postoupit zpět do extraligy?
Takové plány nebyly. Tým tvořila kategorie hráčů, kteří vloni téměř neustále prohrávali, takže mluvit nahlas o nějakém postupu, to by bylo tehdy hodně troufalé. Samozřejmě jsme už věděli, jaký systém bude liga mladšího dorostu mít, že prvních šest postoupí do finálové skupiny a druhých šest se popere o záchranu. Naše první priorita proto byla zajistit si rychlý postup do té vyšší finálové skupiny.
Do týmu přišly už během letní přípravy posily. Měl jste při jejich výběru šťastnou ruku?
Před přípravou bylo jasné, že budeme muset mužstvo doplnit. Vstoupili jsme do jednání s Kroměříží, kde liga nebyla a věděli jsme, že tam mají šest hráčů ročníku 1998, kteří do kategorie mladšího dorostu věkově patří. Oslovili jsme rodiče a klub a nakonec do letní přípravy nastoupili čtyři z nich. Sezónu pak dohráli dva. Myslím si, že toto doplnění v týmu hodně zvýšilo konkurenci. Navíc jsem ještě hodně stál o dva kluky ze Zlína, kteří už v Přerově loni hráli extraligu. Všichni byli důležitým stavebním kamenem mužstva.
Přípravné období před soutěží jste měli velmi dobré. Vrcholem byl výborný turnaj v Havířově, který jste vyhráli. Už vám zápasy něco napověděly?
Myslím si, že příprava po nás byla velmi zajímavá. Porazili jsme doma extraligový Hodonín, a to jsme zdaleka nehráli v nejsilnější sestavě. Turnaj v Havířově pak byl podle mě jasným vrcholem přípravy. Hrál se těsně před začátkem školního roku, měli jsme tam díky tomu úplně všechny hráče a hodně lidí mluvilo o tom, že tento tým by se ani v extralize neztratil. Na turnaji jsme skončili první a extraligový Havířov až pátý. Viděl jsem několik zápasů Havířova a troufám si říct, že hrát v Přerově letos s mladším dorostem extraligu, tak bychom určitě nesestoupili.
Liga se pro Přerov od začátku vyvíjela zcela jednoznačně. Někteří mluvili o tom, že její úroveň nebyla příliš vysoká. Jak jste to viděl Vy?
Soutěž kvalitu měla, neříkám, že špatnou, ale opravdu se našlo pár zápasů, které byly jen otázkou výše skóre. Postupem času se ale soupeři na nás chystali víc. Několik zápasů mělo dlouho vyrovnaný průběh, do poloviny zápasu to bylo bez branek a pak jsme je trpělivostí a naší kvalitou zlomili v náš prospěch.
Vlastně jediný soupeř, který vás během sezóny obral o body, byl neustále druhý Prostějov. Byl to jeden z nejtěžších protivníků?
Prostějov měl kvalitní kádr s většinou starších hráčů. My jsme u nich sehráli zápasy, které měly smolný závěr. V prvním jsme dostali vyrovnávací gól čtyři vteřiny před koncem téměř z ničeho a pak jsme prohráli na nájezdy. Druhý byl podobný, kdy jsme znovu inkasovali až v závěru. Vůbec nás to ale neházelo do nějakého stresu. Naopak jsme hráčům řekli, že je potřeba dál pracovat. Výsledkem toho byla další vítězná série, která se táhla hodně dlouho.
Váš náskok v tabulce byl obrovský. Během sezóny se ale změnily technické normy pro finálovou skupinu, do které jste si místo všech bodů brali jen ty, získané s dalšími postupujícími soupeři. Přineslo vám to nějaké komplikace?
Vedli jsme o dvacet bodů, ale kvůli reorganizaci jsme pak měli náskok jen osm. Do tabulky se započítávaly jen body ze vzájemných zápasů. Komplikace nám to ale žádné nepřineslo. Hned první dva domácí zápasy ve finálové skupině jsme totiž zvládli, navíc druhý byl zrovna s Prostějovem, takže už bylo jasné, že je to Přerov, kdo má do extraligy postoupit. Jedinou porážku jsme pak zaznamenali v Prostějově, který se na nás nachystal. Nastoupil kompletní, zatímco my jsme tam odjeli už omlazeni. I když jsme prohráli, tak jsem byl s výkonem kluků spokojený.
Během vánoční přestávky jste se zúčastnili turnaje v Třebíči. Určitě vám hodně dal, protože jste díky němu byli neustále v tempu, mám pravdu?
Určitě. Na třebíčském turnaji hrál mladší dorost už v sezóně předtím a myslím si, že by se z toho mohla stát tradice. Setkali jsme se tam s několika extraligovými soupeři. Sice jsme nezískali ani medaile, ale prostor dostali úplně všichni. I ti, kteří v sezóně hráli třeba méně. Podali jsme tam slušné výkony, nepovedl se nám snad jen zápas s domácí Třebíčí.
Přerov v lize mladšího dorostu vévodil statistikám, protože měl v první desítce kanadského bodování několik hráčů. Ať už to byl Blahunek, Kubíček či další.
Já bych začal spíše od brankářské dvojice Martin Kašpárek – Patrik Schneider. Oba dva odchytali převážnou část sezóny a pravidelně se střídali. To byl podle mě základ úspěchu, protože takovou gólmanskou dvojici neměl žádný ze soupeřů. Dále jsme měli dvě, opravdu nadstandardní pětky, zatímco ostatní soupeři jen jednu. Třetí určitě také nebyla vůbec špatná. Díky širšímu kádru jsme měli něco navíc, což ostatním týmům scházelo. Velkou část tvořili i naši odchovanci, naopak některé týmy spoléhaly pouze na cizí hráče, aby vůbec mohli ligu mladšího dorostu hrát. Myslím si, že pro následující sezónu v extralize určitě bude na čem stavět.
Jak probíhaly vaše postupové oslavy?
Postup jsme získali už pět kol před koncem po výhře v Uničově a až pozdě večer, po zaváhání Prostějova, jsme věděli, že postupujeme. Díky tomu jsme si tu radost na ledě tolik nemohli užít. Druhý den jsme klukům na tréninku připravili překvapení, když jsme jim pustili na světelné tabuli fragmenty z turnaje v Havířově. Bylo to hodně příjemné. Pak jsme samozřejmě přemýšleli, co dát týmu za odměnu a nakonec zvítězila Praha. Kluci v O2 Aréně viděli semifinálový zápas extraligy Slavie s Plzní a měli možnost se potkat s Tomášem Sýkorou, naším odchovancem. Byli jsme i v aquaparku. Kluci dostali volnost a neměli jsme s nimi žádné problémy. To demonstrovalo sílu, která nebyla jen o hraní, ale také o jejich charakteru. Na tom jsme také pracovali, aby z nich v budoucnu nebyli jen dobří hokejisté, ale i slušní lidé.
Nakonec jste si sezónu protáhli až do dubna, protože mladší dorost ještě odehrál přátelský zápas proti výběru Slovenska a zúčastnil se velkého turnaje v Prostějově.
Zpočátku nebylo jasné, jestli tohle absolvujeme, ale vedení klubu tomu dalo zelenou. Tyto zápasy už odehrál nově tvořící se tým pro další sezónu. Mužstvo jsme doplnili hráči z okolních klubů, kteří se nám během sezóny líbili. Uvidíme, kdo z nich v Přerově nakonec zakotví. Je škoda, že starší dorost přišel o extraligu, protože je těžké k nám kvůli tomu dostat hráče jen na jeden rok. Tým se určitě bude pro nejvyšší soutěž doplňovat a již na tom pracujeme.
Když to tedy na závěr shrneme, sezóna mladšího dorostu se nemůže nazvat asi jinak, než jako úspěšná.
Já celou sezónu považuji za výbornou. Byl to vlastně první rok, kdy už jsem nehrál, což pro mě přineslo velkou změnu. Všechno proběhlo v naprostém klidu a musím zmínit i ty nejmenší, protože jestli byl mladší dorost úspěšný, tak nevím, jak nazvat sezónu těch našich „prcků“. Spoustu turnajů a zápasů se nám podařilo vyhrát a málokdo nám mohl konkurovat. Co se týče množství dětí, nemáme v okolí konkurenci. Myslím si, že pokud se bavíme o záchraně mladšího dorostu v extralize, tak brzy přijde doba, kdy budeme v extralize hrát střed tabulky s vlastními hráči. V tomto čeká přerovský hokej dobrá budoucnost.
