Máte za sebou první část své premiérové přípravy se Zubry, jak ji hodnotíte?
Dá se říct, že s průběhem první části přípravy jsem spokojený. Letos byla o jeden týden delší než loni, celkem měla devět týdnů. V podstatě všechno jsme stihli podle plánu. Sice jsme se nevyhnuli některým individuálním a drobným zdravotním problémům, ale celkově mužstvo odtrénovalo to, co jsme si naplánovali. Teď mají kluci týden až čtrnáct dní pauzu. S tím, že druhý týden budou probíhat dobrovolné tréninky a třetí týden v červenci už budou následovat individuální a společné tréninky. Předtím, než čtvrtý týden půjdeme na led.
Můžete přiblížit, čemu jste se během posledních dvou měsíců věnovali?
Zaměřili jsme se na rozvoj všech kondičních schopností. Od vytrvalosti přes sílu až po dynamické tréninky a rychlost, které přišly na řadu ve druhé části dosavadní přípravy.
Předtím jste pracoval spíše s jednotlivými sportovci, jak velká změna pro vás byl hokejový tým?
Je pravda, že na trénincích mívám převážně jednotlivce a pracuju individuálně. Na druhou stranu, tři nebo čtyři sezony jsem připravoval šumperské florbalisty, kteří hrají národní ligu. Dva roky jsem pak působil u dorosteneckých hokejistů Uničova, takže práce s kolektivem sportovců pro mě až takovou novinkou nebyla. Poprvé jsem ale dostal tým v dospělácké kategorii, musel jsem se popasovat s výkonnostními rozdíly. V mužstvu jsou zkušenější borci, kteří už mají za sebou několik sezon a sami moc dobře vědí, co potřebují. Je tu však také dost juniorů, práce s nimi byla trochu jiná. Mladí kluci ale zase měli dvoufázové tréninky, takže ve výsledku jsme pokryli potřeby úplně všech.
Musel jste si mezi převážně profesionálními hokejisty hodně zvykat?
Průběh přípravy byl ze začátku trošku divočejší. Přišel jsou do úplně nového prostředí, ve kterém jsem neznal složení hráčského kádru, realizační tým a hlavně zázemí. Navíc se rekonstruoval zimní stadion, takže jsme museli trénovat v takových, řekněme bojových podmínkách. Střídali jsme posilovnu Fitness AVE Jindry Šejby, volejbalovou halu nebo prostor na tribunách zimáku. Po dvou týdnech jsme se s tím ale naučili pracovat. Pomůcky nám nechyběly, nakonec se to zaběhlo a druhý měsíc už odsýpal úplně v pohodě.
Po dovolených budeme dolaďovat
Do jaké míry vám s přípravou Zubrů pomáhal váš kolega a bývalý kondiční trenér Přerova Jakub Fryč?
S Kubou jsme kolegové pět nebo šest let. Už ani nevím, kolik přesně, rychle to utíká (úsměv). Dennodenně se potkáváme ve fitku a konzultujeme všechno, co se týká naší práce, děláme si i stejné kurzy. Před začátkem letní přípravy Přerova mi dal také jednotlivé informace o každém hráči, který v týmu působil v předchozí sezoně. Šel jsem do nového prostředí, ale už trochu připravený.
Na čem by hráči podle vás měli ještě zapracovat?
Limity na straně týmu jako celku nevidím, určitě tam však jsou limity na úrovni jednotlivých kluků. Každý dobře ví, kde ten limit má a na čem ještě musí zapracovat. V kádru máme i osm juniorů, kteří se budou chtít porvat o své místo v sestavě. Teď už budeme pracovat na zlepšování rychlosti, dynamiky nebo výbušnosti. Jsou to věci, které se ladí až na konci suché přípravy. Uvidíme, jak se kluci budou cítit, až vyjedou na led. Podle toho nastavíme závěrečné předzávodní období.
Na závěr odlehčeně: Robert Černý v nadsázce řekl, že jste přísnější než váš předchůdce. Co vy na to?
Robert by se měl především soustředit na to, jestli dobře počítá, kolik odjel sérií (smích). Teď vážně – nemyslím si o sobě, že bych byl přísný. Je to o tom, že jsme se s klukama první týden, možná prvních čtrnáct dní oťukávali. Teď už je všechno, jak má být, a všichni navzájem chápeme svůj humor (úsměv).
