Co vás vedlo k tomu, že jste v Přerově začal dlouhodobě bydlet?
Přerov se pro mě stal novým domovem od první chvíle, kdy jsem sem před pěti lety přišel. Ze začátku bych na to nepomyslel, ale teď je pro mě Přerov naprostá jednička. První dva roky jsem tady pobýval denně, potom jsem se sem vždycky vracel z angažmá v zahraničí. Přerov vyloženě beru jako svůj domov. Jsem tady strašně moc spokojený a nedám na Přerov dopustit. Vím, že pocházím z jiného města (z Havířova – pozn. red.), ale Přerov je moje srdcovka. Člověk nikdy neví, ale je možné, že tady budu žít už napořád. Z Přerova mám přítelkyni, i moji hafani jsou vlastně Přerováci (úsměv).
Bylo vaše přerovské zázemí hlavním důvodem pro návrat k Zubrům?
Důvodů jsem měl víc. Tři rok jsem hrál venku, poslední rok jsem byl celou sezonu sám, přítelkyně s hafany zůstala v Přerově. Řekli jsme si, že teď je z osobního i hokejového hlediska ideální čas vrátit se. Jsem rád, že to vyšlo a zase si zahraju doma.
Už před prvním příchodem do Přerova jste působil v Rakousku, po odchodu od Zubrů následovaly další tři země. První z nich bylo Dánsko, jak na něj vzpomínáte?
Přesun do Dánska byl tehdy lehce bolestivý. Chtěl jsem pokračovat v Přerově, měl jsem k tomu dokonce možnost. Jsem ale typem člověka, kterého láká vyzkoušet si novou ligu, kulturu a životní styl. Dánsko mi v tu chvíli dávalo větší smysl. Vzpomínám na něj jenom v tom nejlepším, byla to moc zajímavá zkušenost. Jde o jednu z nejlepších zemí v Evropě, ne-li na světě. Všechno tam šlape, jak má. Prostředí je hodně pozitivní, liga zajímavá, lidé jsou fajn. V Dánsku jsem žil i s přítelkyní a tehdy ještě jenom jedním hafanem. První rok jsme měli možnost hodně ho procestovat, druhý rok jsme se pro změnu podívali do Norska, Švédska nebo Finska. Člověk navštívil místa, kde nikdy předtím nebyl. Životní zkušenost s Dánskem byla ještě o chlup lepší, než ta hokejová (úsměv).
A co dánská liga?
Je hodně bruslivá, zároveň se v ní dost hraje do těla. Na druhou stranu tam nejste tolik svázaní taktikou, v zápasech se hra často přelévá ze strany na stranu. Záleží na tom, jak dobře bruslíte a jak jste důrazní. A pak taky samozřejmě dost rozhoduje střelba.
Noční můra, pak balzám na duši
Zatímco v Dánsku jste strávil skoro dvě sezony, v Rumunsku jste hrál jen krátce. Proč?
(Pousměje se). K Bukurešti… Asi je ještě čas, abych se k ní vyjadřoval víc. Teď bych to pojal jednou větou z mého oblíbeného televizního seriálu Okresní Přebor. „Byl to experiment, který nevyšel.“ Byly to pro mě nejhorší čtyři měsíce nejen v kariéře, ale i v životě. Proto bych se k tomu prozatím víc nevyjadřoval.
I po hokejové stránce to bylo tak špatné?
Když jde člověk do Rumunska, zase nemůže čekat úplné zázraky. Bukurešť nehrála ani Erste ligu, jenom domácí soutěž. Tušil jsem, že hokejová kvalita tam bude spíš nijaká. Hlavně ale všechno to okolo… Co jsem musel absolvovat od prvního dne po přistání, v jakých podmínkách jsem žil… byla to noční můra. Byl jsem strašně rád, když to skončilo. O to víc jsem si pak užíval přesun do Nice. Tam to naopak bylo nádherné, po čtyřech měsících v pekle úplný balzám na duši.
Jak takový balzám na duši vypadá?
Nice je velmi specifické a současně krásné místo. Kolem leží spousta vesniček, daleko to není ani do Monaca, Cannes, Saint-Tropez. Za hodinu jste taky v Alpách, kde můžete lyžovat. Po tréninku tak jedete na lyže a potom si ještě jdete lehnout na pláž (úsměv). Hodně jsem si to užíval, Francie byla stejně jako předtím Dánsko moc pěkná země.
Zubrům budu vždycky vděčný
Přemýšlel jste o pokračování v zahraničí?
Rozhodoval jsem se mezi návratem do Nice a návratem do Přerova, nad ničím jiným jsem ani nepřemýšlel. Nakonec po třech letech zvítězil domov – být doma s přítelkyní a hafany. Jsem rád, že jsem dostal možnost připojit se na další rok ke klukům. Moc se na to těším.
Co vám dalo první přerovské angažmá?
Budu se opakovat, od prvního dne to bylo super. Navázal bych na to, co nedávno řekl v rozhovoru Tomáš Doležal. Vnímám to úplně stejně jako on – každý člověk v klubu počínaje Hanym přes Meňu a další vám v jakýkoliv moment podá pomocnou ruku. Přirostlo mi to k srdci. S trenéry, hlavně Víťou Černohousem a Kubou Grofem, jsme dost pracovali na střelbě. Kuba Fryč mi zase pomáhal v jiných oblastech, ohledně zdraví a těla. Na každého bych řekl jenom samá pozitiva, protože všichni mi v nějakém kousku pomohli. Vždycky jim za to budu moc vděčný. Je parádní, že jsem se mohl vrátit do takového prostředí.
Co od další sezony u Zubrů očekáváte?
Cíl se od doby, co jsem tady hrál poprvé, nezměnil. Přejít čtvrtfinále play-off. Osobní ambice neřeším, ty by měl každý odsunout na druhou kolej. Musíme mít silný tým, dovnitř i navenek, abychom splnili týmový cíl.
