„Od NHL jsem ale byl pořád daleko. Už mi sice zbýval jenom poslední krok, ale zároveň to byla pořád dlouhá a náročná cesta,“ namítá lounský rodák, že mu starty v nejslavnější klubové soutěži planety neunikly před nosem. „Nebyl jsem draftovaný, v AHL jsem hrál hranu. Třetí, čtvrtou lajnu, občas jsem seděl na tribuně,“ objasňuje svou pozici u Losů z prérijní kanadské provincie.
Na ledě s Pavelcem či Lainem
Za Atlantik se vydal v roce 2014. Předtím nastupoval především za mládežnické kategorie Chomutova. „První sezonu se mi povedla juniorka v USHL (nejvyšší juniorská liga v USA – pozn. red.). Pak jsem mluvil s pár kluby z NHL, že bych se zúčastnil jejich kempu. S agentem jsme vybrali Winnipeg, kemp se mi povedl a rovnou jsem podepsal v AHL,“ popisuje, jak se dostal do farmářské soutěže hned pod NHL.
Na kempu Jets, který absolvoval dva roky po sobě, se potkal se jmény jako Ondřej Pavelec, Mark Scheifele nebo Dustin Byfuglien. „Druhý rok tam potom přišel Patrik Laine,“ doplňuje Fronk. Ve své situaci zvolil možná nejlepší adresu, jakou mohl. „S Manitobou jsme hráli přímo ve Winnipegu, takže šatnu nebo halu jsme měli na úrovni NHL. Jako jediný tým v soutěži,“ prozrazuje.
„Bylo to neskutečné. Ani jsem nevěděl, jak kluby v AHL mohou vypadat a fungovat. Prostě špička. Kdo to nevidí, nepředstaví si, jak všechno šlape. Organizace jsou propracované, působí v nich spousta lidí, kteří hráčům poskytují ohromný servis. Cestování i veškeré podmínky byly na TOP úrovni,“ ohlíží se za angažmá, během kterého v AHL zasáhl do 34 zápasů.
Zatímco první sezonu jej v Manitobě brali jako mladého hráče, během druhého ročníku už to bylo jiné. „Očekávání a podmínky, které člověk musel splňovat, už byly nastavené výš. Začal jsem pendlovat mezi AHL a ECHL (East Coast Hockey League, nižší zámořská soutěž – pozn. red.). Byly to diametrálně odlišné soutěže, úplné opaky,“ vybavuje si.
Bydlení ve „feťáckém doupěti“
Štaci v ECHL vnímal jako noční můru. „Podmínky byly úplně příšerné, v Česku se to nedá srovnat asi s ničím. Hrál jsem za Tulsu, kam jsem létal pět hodin přes celou Ameriku. Bydlení, které jsem dostal, by se dalo přirovnat ke squatu,“ netají se. „Měl jsem spodní patro baráku. Když jsem se tam nastěhoval, na zemi ležely prášky, v umyvadle byla krev, za matrací se válel použitý kondom. Opravdu mi to přišlo jako feťácké doupě,“ přidává.
V bizarním prostředí nezůstal ani měsíc. Mezitím ještě k tomu onemocněl, což zpětně přičítá právě úrovni bydlení. Tady pokračovat nebudu!, řekl si Fronk a vrátil se domů do České republiky. Do zahraničí znovu zamířil v roce 2018, tentokrát podstatně blíže – do Freiburgu v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko.
Tady si zahrál druhou nejvyšší soutěž našich západních sousedů. „Hodně berou právě cizince, třeba Kanaďany nebo Američany, soutěž má vysokou kvalitu. Určitě je kvalitnější než naše první liga,“ porovnává. „Byl jsem tam na tříměsíčním try-outu. Přišel jsem jako střelec, což jsem neplnil – góly jsem nedával. Po třech měsících jsem tak odešel,“ komentuje Fronk, jenž sezonu dokončil jižněji, ale přesto na severu.
Hokejový La Dolce Vita
Podepsal ve Val di Fiemme, známém lyžařském letovisku mezi Alpami a Dolomity. „Hrál jsem druhou italskou ligu, což je v podstatě hobby soutěž. Z celého týmu jsme byli placení jenom já a trenér, ostatní kluci hráli pro zábavu a chodili normálně do civilního zaměstnání,“ líčí s tím, že v Itálii mohl zůstat déle než pár měsíců. „Ale to bych se začal přizpůsobovat úrovni tamního hokeje a šel bych kvalitativně dolů.“
Pod horami zažil bezmála 190 centimetrů vysoký útočník bodové žně. Za šestnáct utkání osmnáctkrát skóroval a na dalších třináct branek svého celku přihrál. „Přirovnal bych to k večernímu hokeji s hobíky. S klubem jsem zůstal v kontaktu, takže možnost jít tam na rok nebo dva po kariéře je asi otevřená. Vzal bych rodinu na prázdniny,“ usmívá se.
„Byla to skoro placená dovolená. Trénovali jsme čtyřikrát týdně, zápas byl maximálně do hodiny. Bydleli jsme v obřím bytě pod sjezdovkou. Počasí bylo ideální, pořád sněžilo a zároveň svítilo sluníčko. Až na kvalitu hokeje bylo všechno výborné,“ pochvaluje si směrem k působení v Itálii Jiří Fronk, jedna z předsezonních posil Zubrů.
Foto: Aleš Novotný a Michal Struž
