Pavle, sezonu jste s devítkou zakončili postupem do extraligy, takže jak bude znít její hodnocení?
Jsme velmi rádi, že jsme tu sezonu takovým způsobem zvládli. Hodnotí se samozřejmě krásně, protože jsme vyhráli jak základní, tak i nadstavbovou a kvalifikační část. Především si vážíme toho, že rodiče těch hráčů, kteří měli přes letní měsíce nabídky z jiných klubů, upřednostnili setrvání v Přerově, věřili našemu programu a naší cestě, kterou jsme postupně chtěli jít.

Vaše bilance je neuvěřitelná. 39 zápasů, 39 výher bez ztráty jediného bodu a celkové skóre 470:44. Věřil byste tomu, kdyby vám tohle někdo řekl v půlce září, když liga začínala?
Určitě bych tomu nevěřil. Sezona je hodně dlouhá a stát se během ní vždycky může leccos. Někdy jste nahoře, někdy dole. Čemu jsme ale věřili, to byl tým, který jsme postupně složili. Většina kluků byla samozřejmě domácích, ale doplnili jsme ho brankářem Robinem Mickou, bratry Veselými z Uherského Ostrohu, Patrikem Šišákem a Jakubem Mikulášem z Kroměříže, Tobiasem Karlíkem z Brna i polským hráčem Kamilem Klichem. Na konci přestupního termínu pak ještě přišel z Komety Samuel Pešek. Kluci zase věřili námi nastavené práci. Byli jsme přesvědčeni, že pokud budeme po celou dobu poctivě pracovat, tak můžeme postoupit. To se nakonec potvrdilo a jsme za to rádi.

Cíl postoupit do extraligy jste měli už před začátkem sezony, nebo se začal tvořit až během ní?
Postupový cíl jsme měli vytyčený už na začátku. Vždycky jsme ale řešili spíše aktuální fázi. To znamená, že jsme šli trénink od tréninku, zápas od zápasu a postupně jsme skládali kroky jeden za druhým. Samozřejmě nebylo všechno úplně růžové, některé tréninky nebyly podle našich představ a stejně tak i některé zápasy jsme neodehráli dobře. Projevila se v nich však kvalita týmu a také nastavení naší práce, takže výsledkově jsme je vždycky zvládli. Museli jsme občas i zvýšit hlas a apelovat, aby kluci měli trochu lepší přístup.

Hodně zápasů jste vyhráli s dvouciferným výsledkem. Nenastal někdy třeba problém i s motivací kluků, aby k zápasu přistoupili dobře?
O motivaci to až tak nebylo. Jsem přesvědčen, že motivaci měli dobrou, a to vzhledem k nastaveným tréninkům, možnostem zahrát si na střídavé starty Extraligu 9. tříd nebo občas naskočit za náš dorost. Pro některé kluky (celkem devět hráčů, nejvíce z krajských týmů – pozn. redakce) byla vrcholem i účast na Olympiádě dětí a mládeže za Olomoucký kraj. Spíše bylo těžší je udržet v tom, aby hráli celoplošný hokej a plnili všechny úkoly, například po ztrátě kotouče. Šlo tedy hlavně o to, udržet jim hlavu v zápase, aby podávali koncentrovaný výkon po celých šedesát minut. To byl občas problém.

Zmínil jste, že několik vašich stěžejních hráčů hrálo na střídavé starty Extraligu 9. tříd za Olomouc, Šumperk a Vsetín. Tohle bylo plánované už dopředu?
Ano, tohle jsme řešili už před sezonou. Chtěli jsme, aby kluci byli zapojení nejen do naší klubové sezony, ale abychom maximálně podpořili i jejich výkonnostní růst a rozvoj. Devátá třída není kategorie, ve které by měli hráči končit, spíše by jejich rozvoj měl teprve začínat. Někteří kluci měli výkonnost takovou, že tu extraligu mohli hrát. Byli samozřejmě k dispozici primárně u nás, ale dali jsme jim možnost odehrát i zápasy navíc. Část hráčů tedy v sezoně odehrála zápasů opravdu dost. Někteří i přes padesát. K tomu jsme ještě měli v srpnu velmi dobrou přípravu, ve které jsme odehráli tři turnaje a další zápasy. Střetli jsme se například i s Libercem a s Pardubicemi, což jsou v mládeži špičkové kluby. Během vánoční přestávky jsme odehráli tři přípravné zápasy proti starším kategoriím – dorostu Kroměříže, Hodonína a Uherského Hradiště. Tam jsme dvě utkání vyhráli a jedno prohráli.

Nebáli jste se zranění vašich klíčových hráčů, což by pak mohlo třeba negativně ovlivnit cestu za postupem?
Zranění jsou vždycky nepříjemná. Když se vám dva nebo tři klíčoví hráči zraní, tak je to v této věkové kategorii větší problém, než v těch vyšších. V deváté třídě hraje individualita větší roli, než například v juniorce nebo v áčku. Hráč může onemocnět nebo se zranit v zápase, na tréninku či třeba ve škole v tělocviku. Kdybychom se na to dívali takhle, tak bychom hráče nemohli nikam pouštět, a to jsme nechtěli.



V tabulce základní části se postupně vytvořila silnější trojka ve složení Přerov, Třebíč a Scorpions Brno. Jak hodnotíte tuto fázi?
U Scorpions to bylo především o sestavě, která do zápasu šla, protože měli k dispozici střídavé starty ročníku 2010, kteří neměli stabilní místo v kádru Komety a také nejlepší hráče ročníku 2011. Zejména tito mladší kluci z osmé třídy jim tým vhodně doplnili. Domácí zápas s nimi (hrálo se 1. prosince, Zubři zvítězili 5:0 – pozn. redakce), když přijeli v kompletním složení, byl z obou stran velmi kvalitní, ale nám se podařilo ho zvládnout. Samozřejmě jsme s přibývajícím počtem odehraných zápasů vnímali, že nás soupeři chtějí nějakým způsobem překvapit a alespoň jednou porazit. Občas někteří hráli hodně staženě, aby nás nepouštěli do předbrankového prostoru. Spoustu zápasů jsme museli hrát do plných a snažili jsme se prokousávat obranou soupeře.

Pak přišla nadstavbová část, kdy se začínalo od nuly. Ta mohla otočit vývoj celé sezony úplně jiným směrem. S čím jste do ní šli?
Věděli jsme, že jdeme do šesti zápasů, ve kterých budeme hrát o všechno. Například Poruba do té doby prohrála jen jednou a také měla jasný cíl. Už ale i první utkání s Tigers Zlín nebylo vůbec jednoduché. Vedli jsme 2:0 a soupeře jsme zlomili až ve třetí třetině. S Porubou to byly opravdu klíčové zápasy. Doma jsme vyhráli těsně o gól 4:3 a venku nám pomohla velmi dobrá a zodpovědná příprava na zápas. Tam rozhodl jeho začátek, který se nám podařil.

Doma s Porubou dokonce chvíli platil nepříznivý stav 2:3. Byla to vlastně vaše jediná chvíle v sezoně (3:02 hracího času – pozn. redakce), kdy jste prohrávali.
To byl první zápas, ve kterém šlo skutečně o hodně. Poruba také měla velké ambice postoupit do extraligy. Propásli jsme momentum toho zápasu, když jsme za stavu 2:0 na začátku druhé třetiny měli velké šance i samostatný únik, ze kterého jsme mohli zvýšit. Místo toho jsme doslova z protiútoku dostali gól na 2:1 a asi z přemíry snahy pak došlo ke dvěma útočným faulům, které soupeř potrestal. Naštěstí se nám ten stav podařilo v závěru druhé třetiny překlopit zpátky a třetí třetinu jsme už odbránili a odpracovali tak, že jsme to dovedli do vítězného konce.

A co zápas v Porubě? Soupeř po nezdaru na Hané hodně toužil po odplatě, ale hned po první třetině bylo za stavu 0:5 (z pohledu domácích – pozn. red.) už prakticky rozhodnuto.
Připravovali jsme se na to, že nás soupeř bude ve dvou třech hráčích velmi agresivně napadat. Chtěli jsme proto rychle otáčet hru, což se nám dařilo. Díky těm protiútokům jsme si vytvořili několik přečíslení a byli jsme velmi efektivní v zakončení. To rychlé vedení 3:0 po osmi minutách nám dodalo klid a pak už jsme zbytek zápasu bez nějakých větších problémů zvládli.



Říká se, že poslední krok bývá nejtěžší. Chrudim jste sice zdolali 3:0 na zápasy, ale bylo jasně vidět, že vám nedala nic zadarmo. Souhlasíte?
Jednoznačně ano. Chrudim do toho šla s velkou pokorou. Předtím o jeden bod vyhrála nadstavbovou skupinu, i když za většího favorita byla spíše považována Telč, kterou ale srazila kontumace na druhé nepostupové místo. Musím říct, že Chrudimští předvedli ve všech třech zápasech kvalifikace velmi sympatické výkony. Líbilo se mi, jak pracovali, bojovali a byli na nás připravení. V prvních třetinách to vždycky bylo naprosto vyrovnané, až ve druhé, potažmo ve třetí třetině se nám ten zápas podařilo zlomit. Před hráči Chrudimi opravdu klobouk dolů.

Když jsme se během sezony občas spolu bavili, tak jste si pochvaloval dobrou partu v kabině. Můžete to trochu přiblížit?
Základem našeho týmu byli hráči ročníku 2010, kteří chodí na Želatovskou školu a jsou spolu v podstatě už od první třídy. Třeba první útok spolu hraje snad už od minihokeje. Kluci se znají a vyhoví si. Někteří z nich jsou trochu takoví raubíři, ale raději budu krotit hráče, kteří mají emoce a zápal do hry, což je pro ten sport a soutěžení moc fajn, než kluky bez emocí do něčeho postrkávat. Do kolektivu nám dobře zapadli i hráči, kteří nejsou místní, a společně vytvořili opravdu dobrou partu, která táhla za jeden provaz. Zažili jsme společně během sezony lepší i horší chvíle, ale to k hokeji prostě patří. Všichni hráči i celý realizační tým budeme mít na tu skončenou sezonu určitě ty nejlepší vzpomínky.

Zápasy sice skončily, ale vám se teď rozběhla práce mimo led. Jaké budou přípravy na novou sezonu, kdy už bude devítka hrát extraligu?
Jedna věc je postoupit, druhá věc je nachystat se na příští rok a tým vhodně doplnit. Určitá nevýhoda pro nás je, že jsme skončili až 6. dubna. Ostatní týmy už si totiž svůj kádr nějakou dobu chystají a mají hráče z jiných klubů. Bude to pro nás tedy složitější, ale věřím, že to zvládneme. Bude to zase o tom, postavit dobrou partu a poctivě pracovat, abychom ty kluky den za dnem posouvali dál a dál a vytvořili konkurenceschopný tým pro extraligu. I proto jsme se hned rozhodli, že půjdeme cestou try-outu, který pořádáme v úterý 15. dubna na zimním stadionu v Kuřimi.

Už jste zažil v Přerově postup do extraligy s juniory, teď s devátou třídou. Bylo to v něčem jiné, například co se týče tlaku okolí? Přece jen juniorka už je starší i více sledovaná kategorie.
Nějaký tlak jsem ani moc nevnímal. Tlak je vždycky takový, jaký si ho člověk na sebe připustí nebo udělá. Neměli jsme to nějak striktně nastavené, že musíme s devítkou do extraligy za každou cenu postoupit, a když to nevyjde, tak z toho bude neštěstí. Když to srovnám s juniorkou, tam to bylo odlišné v tom, že jsme měli už dopředu nějaké signály, že i když nám finále s Českými Budějovicemi nevyjde, tak můžeme dodatečně postoupit díky rozšíření soutěže.