„Gólmana už máme, obranu věřím, že skoro máme. Otázkou zůstává složení prvních dvou útoků. Nabídka na trhu je, snad se bude otevírat ještě další,“ předesílá Mikeska.

Zabývat se bude mimo jiné příchodem zkušenějšího obránce, kterého se Zubrům naposledy nepodařilo najít na celou sezonu. Také to byl podle osmačtyřicetiletého rodáka ze Zlína jeden z důvodů, proč si Přerov v Maxa lize nevedl lépe.

Jak shrnout zatím poslední prvoligovou sezonu Přerova?
Výsledek je určitě zklamáním. Na rovinu si řekněme: chtěli jsme se dostat do čtvrtfinále. První polovina základní části byla snová a pokukovali jsme po udržení šestky. Samozřejmě jsme věděli, že to vzhledem ke konkurenci bude těžký úkol. Na druhou stranu, člověk musí mít nějaké sny. Bohužel, po polovině sezony se to v prosinci zlomilo a už jsme neuměli nastartovat zpátky. Výsledky jsme měli nahoru dolů. Neudělali jsme šňůru výher, která vás katapultuje někam výš. Střídání výhra, prohra, výhra, prohra není ideální a nikdo si to nepřeje, jenže přišlo. První půlka sezony byla jako den a druhá naopak jako noc.

Ministr jako jedna z největších záhad sezony

Proč byl rozdíl mezi první a druhou polovinou základní části tak výrazný? Napadá mě vysvětlení, že tým celou dobu stál na pár hráčích, ke kterým už se nikdo další nepřidal.
Je to tak. Druhý útok vedený Tondou Pechancem (Číp – Pechanec – Březina, pozn. red.) byl dobrý start – cíl. Na začátku sezony to střílelo Danu Ministrovi, který ale produkci skončil v podstatě po první čtvrtině základní části. Potom byl chvíli v Olomouci, vrátil se, pak hrál zase v Olomouci a znovu se vrátil. Nevím, jestli po těch přechodech neuměl přepnout. Nebo jestli ho psychicky zasáhlo a zklamalo, že se navzdory tak skvělé čtvrtině u nás nedokázal udržet v extralize a z Olomouce ho pak zase poslali k nám. I tak by ale jeho zklamání trvalo třičtvrtě sezony, nejde mi to do hlavy.

Čím tedy mohlo být, že Ministr nenavázal na skvělý úvod sezony, ve kterém za první čtyři zápasy za Přerov nastřílel osm branek včetně dvou hattricků?
Opravdu si to nedovedu vysvětlit. Dan Ministr je pro mě jedna z největších záhad této sezony. Je mladý a má dvě přednosti: přímé bruslení a střelu. Pořád jsem mu říkal, že aby se udržel v extralize, měl by zapracovat na situaci jeden na jednoho. Také by měl být silnější na puku a pro soupeře by mělo být složitější mu ho odebrat. Další situací, o které jsem s ním nejednou mluvil, je kombinace. Jeho kombinační schopnosti nejsou na extraligové úrovni.

Pořád byl na nějaké slepé koleji. V tom, že bude jenom dávat góly, chyběla mu mezihra. Jako trenér musím bohužel říct, že v mezihře, kterou bych označil za jeho slabou stránku, se vůbec neposunul. Bojím se, že se na to strašně málo zaměřil. Furt byl slepě zavěšený na nějakém svém: ‚Já musím dělat tohle, abych se dostal do extraligy.‘ Podle mě měl ale dělat úplně jiné věci. V tom jsme se často střetávali. Vyčítal jsem mu něco, co neviděl jako důležité. Spousta lidí si řekne: ‚Ty vo*e, když mu něco trenér řekne, tak to má dělat.‘ Ale tak jednoduché to evidentně není. Myslím si, že Dan nešel po správné cestě.

Dalo by se to přikládat tomu, že Ministrovi je stále teprve 22 let?
Mladý je, na druhou stranu by měl být tvárnější. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Paradoxně jsme ale spíš naučili staré psy novým kouskům, než jsme opracovali takového mladého kluka, který by měl být ohebný. A říct si: ‚Aha, dobře.‘ Po půlroce práce by mělo být vidět, že ten kluk dělá jiné věci. Pak si můžeme vyhodnotit, jestli to je, nebo není ku prospěchu. Mini ale zůstal v podstatě rok na stejné úrovni. Dělal furt ty stejné věci dokola a evidentně ho nikam neposunuly.

V Maxa lize odehrál 35 zápasů, v extralize dalších 21. Mohlo mu pendlování mezi soutěžemi uškodit?
Za prvé, dojíždění z Přerova do Olomouce trvá zhruba dvacet pět minut, takže o vzdálenosti bych se nebavil. Za druhé, nehrál každý týden jinde. Olomouc si jej vzala na tři týdny, pak nám ho na měsíc a půl dala, následně si ho zase vzali. Vždycky měl dostatek času na to, aby si v dané kabině zvykl na spoluhráče i trenéry, jejich pokyny a nároky. Pohybům mezi extraligou a první ligou bych to vůbec nepřipisoval. O to víc mi to vadí.

Neměli jsme pocit, že tým je díky Zabusovsovi lepší

Ministr začínal v prvním útoku s Tomášem Jáchymem, hrála s nimi také další posila Patriks Zabusovs. I po změnách to ale vypadalo, že vám elitní útok chybí. Proč se nepodařilo dát dohromady podobně úderné trio, jako má například Třebíč v útoku Dočekal – Bittner – Psota?
Troufnu si tvrdit, že centra, jako je Dočekal, nemá nikdo v lize. Dokazuje to tím, že za poslední tři čtyři roky pokaždé vyhrál bodování, nebo byl občas „až“ druhý. Pokud se vrátím k naší první lajně, fungovala v podstatě první čtvrtinu sezony. Ministrovi to pálilo, dával góly ze všeho, jak se říká z bufetu. Proto to vypadalo, že první lajna funguje dobře. Bohužel se na to nepodařilo navázat ani v druhé čtvrtině, ani po odchodu Zabusovse, kdy jsme se rozhodli, že s ním nechceme dál spolupracovat. Chtěli jsme obměnit kádr. V té době se uvolnil Zaťa a přišel k nám.

Zabusovs přitom přicházel jako střelec a rozdílový hráč. Proč jste jej dál nechtěli?
Zabusovs nám řekl, že by chtěl do extraligy. My jsme mu řekli: ‚Ano, my ti dáme první lajnu, spoluhráče a šanci se do extraligy odrazit. Máme kolem sebe extraligové kluby, které nás sledují. Když budeš podávat skvělé výkony, nebojíme se toho, že tě některý z nich nezkusí. My pak řekneme, že máš naše doporučení.‘ Řeknu svůj trenérský pohled, možná diváci můžou mít jiný. Bylo na něm vidět, že chce pouze do extraligy. Jeho týmové pojetí bylo hodně slabé. Bylo to jenom o tom, aby se někam prostřílel. Já, já, já. Vyhodnotili jsme si, že jeho dopad na tým nebyl bodový. Kdyby měl bod na zápas, řekneme, že je to trochu individualista, ale má ten dopad a lajna a celý tým jsou díky němu lepší. Jenže tenhle pocit jsme neměli, proto jsme si řekli, že spolupráci s ním v listopadu ukončíme.

Zaťovič se snažil, roli sehrál také věk

Na konci listopadu přišel Martin Zaťovič, věkově i typově jiný hráč než Zabusovs. Jak dalece se minuly jeho výkony s vašimi očekáváními?
Znám to ještě sám na sobě. Pamatuju si, jaké to je, když člověk přijde z velkého hokeje do první ligy. Soutěže, která je strašně rychlá, zběsilá a častokrát vás hráč překvapí tam, kde podle pokynů vůbec nemá být. Zaťa je v pokročilém věku, čtyřicet let už je hodně. Celou kariéru ho zdobily dobrý osobní souboj, energie a předbrankový prostor. Nikdy to nebyl playmaker, jako je třeba Čachotský v Jihlavě. Playmakerům čas ubíhá trochu pomaleji. Zaťa vždycky potřeboval fyzickou stránku, která s věkem pomalu odchází. Tím se snižuje dopad hráče na pětku, potažmo na tým.

Pamatuji si, jak jste v průběhu sezony prozradil, že jste Zaťovičovi řekl, ať si vybere jednu věc a v té ukáže svou velikost. Co si vlastně vybral?
To je otázka… Je ale potřeba říct, že se snažil. Byl pro nás důležitý v kabině i na střídačce. Mluvil s hráči, snažil se je motivovat a říkat jim věci, které by se na ledě měly dít. Tohle všechno bylo v pořádku. První měsíc měl takový nijaký. Všichni jsme si říkali: ‚Dobře, rozkoukal se, už by se to mělo zlepšovat.‘ Myslím si ale, že se hodně svezl s celou první lajnou, která se celou sezonu hledala a ve finále se úplně dobře nenašla. Bylo vidět, že se Zaťa snaží, ale jak říkám, musíme už vzít v potaz i věk. Mladická dravost v soubojích už tam není.

Má takový hráč ještě co dát týmu do další sezony?
Minimálně v kabině a na střídačce určitě ano. Co se týče sportovní stránky, teprve teď se o tom začínáme bavit. Vždycky potřebujete nějaké zkušené hráče do týmu, nemůžete zase dopustit, aby všichni zmizeli. V kabině by to pak bylo znát. Faktorů, proč angažovat, nebo neangažovat, je víc.

Jáchym není rozbíječ kabiny, limitovala jej fyzička

Nakolik naplnil vaše očekávání Tomáš Jáchym, který přišel na pozici prvního centra?
Tomáš Jáchym má dobrá čísla z minulosti, takže jsme věděli, že nějaká kvalita tam je. Loni prodělal vážnou nemoc, což pro nás byl varovný prst. Velmi ho limitovala téměř celou sezonu. Než k nám nastoupil, měli jsme s ním pár telefonátů. Dvakrát nebo třikrát jsme si nechali otestovat jeho zdravotní stav. Chtěli jsme si být jistí, že v létě může do plného tréninku. Potřeboval dohnat deficit, protože výrazně pohubl. Do toho má nějaké problémy se štítnou žlázou. Výsledky testů nás ale ujistily, že je naprosto zdravý a může se začít vracet do původní formy. Ať je to váha, síla a tak dál. Letní přípravu absolvoval sám se svým kondičním trenérem, přišel až na led.

Podle mě Tomáše nejvíc limitují jeho pohyb a fyzická stránka. V soubojích není odolný a jeho bruslení není odpovídající na pozici prvního centra, na kterou jsme ho brali. Během podzimu jsme měli pohovory a několikrát jsme se s ním na to téma bavili. Na první dobrou bylo vidět, jak jej fyzická stránka omezuje. Spoustu věcí nestíhal. Když vám pak nefunguje centr, většinou tím trpí celá pětka.

Bývalý zaměstnavatel nařkl Jáchyma z toho, že mu v minulé sezoně rozvrátil kabinu. Jaký byl v té přerovské?
Neměl jsem s ním problém. Tomáš Jáchym je inteligentní kluk. Někdy má až moc svoji hlavu, že hokej by měl vypadat podle něj. Řekl bych, že to byl taky lehce problém. Většina hráčů věděla, jak má hrát, a teď Tomáš Jáchym si to chtěl všechno upravit podle sebe, aby to vyhovovalo jemu. Pak zase docházelo k tomu, že některé věci nefungovaly. Ale nemyslím si, že by v kabině měl něco špatného. Určitě nemůžu souhlasit, že by byl rozbíječ kabiny. Bohužel angažmá tady mu nevyšlo, nicméně to připisuju čistě hokeji. Znovu opakuju, ovlivňovaly jej fyzická stránka a bruslení. Řídil přesilovky, kde to na můj vkus bylo hrozně pomalé. Rozhodování a rychlost hry v našich přesilovkách byly špatné. Právě proto nebyly úplně funkční. Chtěli jsme to moc držet, dávat si moc přihrávek a to příliš nefunguje.

Přesilovky zapadly do celkově bídné produktivity. Co dalšího za ní stálo?
Individuální schopnosti. Když se díváme na pokročilé statistiky nebo zpětně na video ze zápasů, vidíme, že do šancí se dostaneme. Potom je ale rozdíl mezi námi a soupeři. Hráči ze soupeřových prvních útoků se dostanou do šance, uklidí to do víka a zdar. My jsme šestkrát minuli bránu a třikrát trefili gólmana do břicha. Je to i o individuálních dovednostech každého hráče. Máme tady Březinu, který zase dostál své pověsti a blížil se dvaceti gólům za sezonu. Skvělá meta. Letos vyběhl Čípák, který měl v podstatě nejlepší sezonu své kariéry. K nim se doplnil Tonda Pechanec. Byť to není střelec, taky dal deset gólů, což už je dobré. Zase se ale vracíme k tomu, že nám fungovala jedna lajna. Jako střelce máme Břízu a uvažovali jsme, že by to mohl být Zabusovs, který se bohužel neosvědčil. Pak už nikdo další nebyl. Měli jsme Ministra, který ale skončil po první čtvrtině. Když bychom to rozpitvali, produkce v druhé půlce sezony byla velmi bídná. Je to o tom, jakého hráče na tu pozici máte. Prostě jsme v tomhle selhali.

Předpokládám, že hledání dalšího střelce tedy bude pokračovat…
Kolik trenérů asi teď sedí někde v kavárně a přemýšlí, kde ho do p**ele najde? (Zasměje se.) Druhá věc je trénink. Celou sezonu jsme se snažili trénovat kombinace v útočném pásmu a zakončení z různých pozic. Ať už z nižšího slotu neboli blízkého předbrankového prostoru, nebo vyššího slotu – někde z vrcholu kruhů. Trénovali jsme to furt dokola. Každý hráč tak za sezonu vyslal stovky, ne-li tisíce střel z různých míst, odkud by měl ohrožovat bránu. Říká se, že trénink dělá mistry. Spousta lidí řekne: ‚No tak ho vytrénuj, ať je to střelec.‘ Někdo nemá načasování, někdo tvrdost střely, jiný zase přesnost střely. Je to různé a zase z toho vychází Březina. Chodíme kolem, kolem a kolem. Jak se říká: Jedenáct hráčů hraje fotbal, snaží se a pak stejně mistrovství vyhrají Němci. Trénujeme, trénujeme, trénujeme a stejně tam znovu vychází David Březina.

Kromě střelce budete hledat i prvního centra. Bude to podle vás o něco jednodušší úkol, nebo naopak?
Nabídka na trhu je, druhá věc je finanční dostupnost. Třetí věc je dostat toho hráče do určitého města. Nad námi jsou určitě lukrativnější adresy, co se týče hokejové prestiže. Nabídku na trhu teď nějakou vidíme, snad se bude otevírat ještě další. Zase to bude o tom, jestli vám ten člověk tady sedne pracovně, bude mít správnou motivaci, sedne si se spoluhráči. Nebo jestli dobře odstartuje sezonu, aby získal potřebné sebevědomí. Těch aspektů je moc.

Krisl? Terminátor šestka

Zatímco většina hráčů stárne, jeden „mládne“. Jiří Krisl. Kde se v něm vzala taková forma (druhý nejproduktivnější obránce a nejlepší střelec mezi obránci v základní části, pozn. red.)?
Opět jsme u toho, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Když připočtu i Čípáka, kterému už je taky přes třicet, jsou to přesně hráči, kteří se do hry snaží zavádět, co tam chceme. Jirka je zářným příkladem. Je příkladný v tréninku, baví ho to. Řekl bych, že i do budoucna se chce zaobírat fyzickou přípravou a být kondičákem, ne-li trenérem. Je mu vlastní velmi tvrdě pracovat. Je důkazem, že když tvrdě pracujete, výsledky se mohou dostavit i v pokročilém věku. Jirku zdobí zpracování puku, což hráčům nejčastěji vytýkám. Akce vypadá dobře, ale potom končíme na přihrávce a zpracování přihrávky.

Jirka má velmi dobré zpracování kotouče. Takže i když je na modré čáře a letí na něj „brambora“, která tam někde poskakuje, je schopný puk velice rychle zpracovat. A vzápětí se velmi rychle podívat, co se děje před ním. Je to věc, které si většinou lidi nevšímají. Já to ale vidím a teď se zase vrátím k Danu Ministrovi. Ten má špatné zpracování puku, tudíž se na něj musí podívat o další dvě desetiny vteřiny déle, než by měl. To už se Jirka Krisl dívá, co se děje před ním, a volí strategii další hry. Mezitím Dan Ministr ještě pořád kouká dolů a opracovává kotouč. Dvě desetiny sekundy a je to v p**eli. Jirka má navíc dobrou střelu, která trefuje cíl. Jak by řekl jeden slavný trenér: ‚Trefuje zařízení.‘

Navíc hraje velmi obětavě, je to kapitán a lídr týmu.
I kdyby nedal tolik gólů co letos… V kabině je skvělý, na tréninku příkladný. Veskrze pozitivní člověk, který na hráče mluví za mě až otcovsky. Víme, jak to funguje, když na vás mluví táta popadesáté. Některým už to letí pravým uchem dovnitř a levým ven. Ale Jirka i bez gólů hraje dobře v defenzívě, neprohraje souboj, je to silový hráč. Pro tým má obrovský přínos, nejen kvůli gólům. To byl spíš bonus, nemyslím si, že by to měl potvrzovat další roky. Samozřejmě bych byl rád, ale není to věc, kterou od něj primárně čekáte. Je to nadstavba. Jirkův základ je dobrý souboj jeden na jednoho, dobrá a rychlá rozehrávka a čistý prostor před gólmanem ve vlastním pásmu.

Právě Krisl zablokoval nejvíce střel ze všech hráčů v základní části (71).
Podle mě tyhle věci necítí. Obavám se, že je to Terminátor šestka. Měl by vzniknout nový díl s Jirkou v hlavní roli. (úsměv)

Úžasný Morky a nabušené „hovado“ Pěnčík

Další výraznou postavou mužstva byl opět brankář. Předvedl Vojtěch Mokry stejně jako předtím Michal Postava naplno, že si zaslouží extraligové angažmá?
Víme, že tady byl Postava, který letí raketově vzhůru. Nahradil jej Vojta, který teď taky vzlétne. Uvidíme, jestli to u něj bude raketové, nebo ne. Tvrdě na sobě dřel. Vždycky říkám Jirkovi Sklenářovi, že mu závidím jeho práci. Pořád je to práce jeden na jednoho. Já pracuju s dvaceti lidmi, takže člověk na ně musí hulákat po celém zimáku. V situaci jedna na jedna víte, že vás člověk naproti vám vnímá. Když mluvím na dvacet lidí, vím, že deset přemýšlí o něčem úplně jiném. Strašně fandím Jirkovi. Jsou za ním vidět výsledky a budeme doufat, že budou zase vidět na dalším gólmanovi v příští sezoně. Nicméně, když byl Vojta zraněný a dostali jsme sedmičku od Zlína a šestku od Jihlavy, všichni říkali, že bez Mokreho to nejde. Problém ale nebyl v tom, že chyběl Mokry. Pepa Němeček je skvělá dvojka. Už tehdy se ukazovalo, že problém je v poli, kde nám to neladilo. Bez ohledu na Vojtu. Je ale potřeba říct, že je úžasný.

Pokud už vynecháme Daniela Ministra, posunuli se nějak za uplynulou sezonu další mladí hráči?
Zembola a Dobšu celou sezonu limitovala jejich zranění. K nim přidám Danyho Indráka, který se zranil těsně před začátkem sezony. Prvních pět šest zápasů zkoušel urvat vůlí, ale nešlo to. Pak šel na operaci a začal hrát v půlce ledna. Je to hráč, který už se pro nás stává stěžejním, ale tuhle sezonu u něj taky vůbec nepočítám. Úplně ji odepsal, takový je holt sportovní život. Radim Hradil je typickým příkladem toho, že když vyleze hráč z juniorky, myslí si, že už všechno umí, protože v juniorce byl nadstandardní. Přechod do chlapů pro něj nebyl jednoduchý, ale zvládl ho velmi dobře. Dostával kolem deseti minut, což není málo ani moc. Na to, jaký měl prostor, měl celkem dost kanadských bodů. Víme, že je to kreativní hráč do útoku.

Letošní sezonu pro mě bylo úkolem naučit ho pracovat, nic víc. Už loni jsme sledovali jeho počínání v juniorce. Vždycky, když dostala gól, měl v tom prsty Hradil. To byl pro nás signál, že musí malinko „dostat“, aby pochopil, že obrana je nejdůležitější z celého hokeje. Přechod do mužů zvládl a chtěl bych věřit, že příští sezonu bude dobrý do obrany a zároveň už se začne prosazovat i do útoku. To je mu vlastní. Nemůže ale dělat to, co v juniorce. Vynechávat obranu s tím, ať si ji dělá někdo jiný, protože já jsem útočník. Tohle není komplexnost. Jako klub bychom chtěli, aby tady jako místní kluk byl a posouval se v hierarchii týmu. Letos pro to položil dobrý základ.

O Martinu Pěnčíkovi jste v podcastu Bomby k tyči řekl, že byste jej doporučil na vyzkoušení některému z extraligových týmů. Jak byste okomentoval jeho sezonu a progres?
Pěna to dostal v kabině sežrat. Všichni mu začali předhazovat, že je extraligista. (smích) Určitě nevadí, že je menšího vzrůstu. Kdo měl to štěstí vidět ho svlečeného v kabině jako já, ví, že to je nabušené „hovado“. Antická socha, když to řeknu blbě. Je narvaný, brutálně osvalený. Stíhá bruslařsky i silově v soubojích. Samozřejmě si nebudeme dělat iluzi, že přetlačí Zembola. Na druhou stranu vím, že ho zastaví. Nemá problém s jakýmkoliv hokejistou, ani s o dvě hlavy vyšším. Umí si ho najet a svojí silou ho aspoň zastaví, aby nejel dál. To už je dostatečné. Jeho přechody do útoku a schopnost založit a podpořit útok jsou na vysoké úrovni. Jenom mě štve – a slyšel to ode mě furt –, že má blbou střelu. Respektive blbou, a ještě k tomu netrefuje bránu. Může střílet od rána do večera a stejně budou na**aní akorát rolbaři (přerovští nikoliv, pozn. red.), že budou mít mantinel plný šmouh. Určitě má spoustu mezer. Ale podle toho, co vidím, se nebojím, že by v extralize propadl.

Do přípravy počítáme i s juniory

Juniorka v sezoně svedla neúspěšný boj o záchranu v extralize. Jaké byly možnosti vytahovat si odtamtud hráče do A-týmu?
Věděli jsme, že juniorka bude bojovat o život. Byli jsme domluvení, že si juniory brát nebudeme. V podstatě půl sezony jsme ani jednoho neměli, aby měla juniorka hráče v tréninku, byli sehraní a mohli co nejdéle bojovat a zkusit urvat extraligovou příslušnost i pro další sezonu. Když potom už bylo rozhodnuto, vzali jsme si po půlce sezony do obrany Marka Šišáka. Musím říct, že je pro mě příjemným zjevením. Hokejově mu to neskutečně pálí, konec sezony s ním se mi moc líbil. Měli jsme i další adepty z juniorky, ale ti se neprofilovali tak, že by o to měli extra zájem. Proto jsme po nich ve finále nesáhli.

Jak to bude s nasazováním juniorů po jejich sestupu?
Máme vytipovaných čtyři až pět hráčů, kteří s námi půjdou do přípravy. Určitě se dostanou i do prvního kempu a začnou s námi na ledě. Potom je otázkou, jestli se jim na nějakou dobu sežene angažmá v juniorské extralize, nebo hostování, případně střídavé starty do druhé ligy, aby se oťukávali v dospělém hokeji. Bylo by ideální, kdybychom je co nejdéle udrželi v tréninku s áčkem. Tím by museli dotahovat mužský hokej. Tvrdost, rychlost a podobně. Bude na nich, jak se s tím poperou. Někdo to zvládne první rok, někdo až druhý nebo třetí. Rozhodně dostanou čas.

Těžké úkoly: zacelit díru po Hanákovi, najít elitní útočníky

Z poslední odpovědi usuzuji, že v Přerově budete pokračovat. Jakou podobu bude mít vaše další angažmá?
Těší mě, že jsme se dohodli a budu tady trénovat i v příští sezoně. Tím, že odchází Pavel Hanák, jsme se navíc domluvili, že budu vykonávat i funkci sportovního manažera. Kompetence si rozdělíme, já budu mít na starosti sportovní část. Telefonáty s agenty, hráči a tak dál. Je mi jasné, že zacelit díru po Hanym nebude vůbec jednoduché. Pavel tu za deset let odvedl spoustu práce. Je to špičkový sportovní manažer. Pro mě je to obrovská výzva a strašně si toho cením.

Jak moc velkou proměnou bude muset mužstvo projít oproti končící sezoně?
Na podzim jsme góly dávali, úderem třetí čtvrtiny sezony to ale přestalo. Je to o individualitách. Potřebujeme najít prvního centra i první levé křídlo. Troufnu si tvrdit, že třetího k nim máme. Vím, koho tam mám naprojektovaného. Otázkou bude, jestli udržíme celý druhý útok. Březinu s Pechancem jsme podepsali. Radek Číp měl životní sezonu a je logické, že po takové sezoně přichází mámení a lákání. Nevíme, jestli Radka udržíme. Otázkou je tak složení prvních dvou útoků. Gólmana na další sezonu máme. Obranu věřím, že skoro máme.

Na předsezonní tiskové konferenci jste uvedl, že hledáte jednoho zkušenějšího, spíše defenzívnějšího obránce. Jak moc velkým problémem bylo, že jste takového hráče neměli na celou sezonu, ale pouze na její část?
Přesně to je další z důvodů, proč se nám od prosince nedařilo. Skončil Michal Hryciow, který se tady vyšvihnul k velkým výkonům. Skončil Honza Pohl, a najednou jsme takové hráče neměli. Útok je dobrý tak, jak ho založí obránce. Když ho ale nezaloží, těžko se v něm pak něco dělá. Obrana je zase dobrá tak, jak ji začne útočník. Je to trošku naopak, než se vždycky říkalo. Po odchodu Hryciowa a potom Pohla jsme lepili obranu, jak to šlo. Kvůli tomu jsme se dostali do problémů. Začátkem ledna se nám navíc zranil Robert Černý, který se vrátil až na konci základní části. I příchod zkušenějšího obránce budeme řešit. Větší problém ale vidím v prvních dvou útočnících – centrovi a levém křídle. Jsou to dvě pozice, které jsou na hledání vhodného hráče nejtěžší.