„Nedomluvil jsem se na pokračování ve Frýdku a řešil jsem, co dál. Přišla nabídka z Přerova, za kterou jsem byl moc rád. Všichni říkají, že v Přerově je rodinné prostředí, chtěl jsem to tu zkusit. Bylo na čase vrátit se domů,“ hlásí Hotěk, který z Přerova odešel jako dorostenec do Karlových Varů.
V lázeňském městě prošel nejvyššími mládežnickými kategoriemi, pak jej čekal nelehký přechod mezi muže. „Byl to obrovský skok, v rychlosti i na síle. Každý hráč si na to zvyká jinak, mně to trvalo trochu déle,“ přiznává. Během dvou let vystřídal dva prvoligové a čtyři druholigové kluby. V jednu chvíli dokonce uvažoval, že by s hokejem skončil.
„Říkal jsem si, že na to vážně nemám a budu se muset dát na něco jiného. Tehdy mi hodně pomohly přítelkyně a rodina. Povzbuzovaly mě, abych vydržel, že se to jednou zlomí,“ popisuje Hotěk. Zlom přišel za covidu, kdy si vybojoval místo v kádru Poruby. „Dokázal jsem si, že první ligu můžu hrát.“ V dresu Ostravanů zaznamenal premiérové prvoligové body a hned také okusil semifinále play-off.
Poruba se tam dostala právě na úkor Přerova, proti kterému měl Hotěk jako soupeř vždy velkou motivaci. „V Přerově jsem vyrůstal a hrál do mladšího dorostu, chtěl jsem se ukázat. Někdy jsem se kvůli tomu přestal koncentrovat na hru. Chtěl jsem se až moc předvádět a vyústilo to ve vylučování a jiné negativní věci,“ netají se. „Snad už jsem se je za poslední dva roky odnaučil, aby mě nesrážely,“ doufá.
Zubrům střílel góly hlavně při dvouletém působení ve Frýdku-Místku. Tam v první sezoně po příchodu patřil k hlavním tahounům. Za 49 zápasů základní části nasbíral 32 kanadských bodů. „Naučil jsem se hrát na masce, v prostoru před brankou. Puky se ode mě odrážely do brány, měl jsem i štěstí,“ komentuje Hotěk svůj zatím nejpovedenější seniorský rok. „Dávat góly Přerovu bylo na jednu stranu blbé, je to můj mateřský klub, jako soupeř jsem to ale nemohl řešit,“ namítá.
Následující soutěžní ročník však zdaleka tak povedený neměl. I kvůli zranění. „Minulá sezona byla od začátku hodně náročná. Špatně jsme vstoupili do soutěže a dlouho jsme nemohli vyhrát. Pak přišel nový trenér a zlomil jsem si zápěstí, od té doby šlo všechno dolů,“ povzdechne si s tím, že přemýšlel nad předčasným koncem sezony.
Touha pomoci rysům bojujícím o záchranu ale u Hoťka nakonec převážila. „Ve Frýdku se mi líbilo, nechtěl jsem v tom kluky nechat. Prohrávali jsme o gól, v prodloužení, bylo to hrozně těžké na hlavu. Každý si musel poradit, jak nejlíp uměl,“ přibližuje. Doma v Přerově by rád navázal na práci v předbrankovém prostoru, díky níž se v předminulé sezoně prosazoval u řeky Ostravice. „Bude super, když budu týmu takhle pomáhat,“ uzavírá Michal Hotěk, zatím nejnovější posila Zubrů.
