„V Přerově je dobrý základ k vychování dalších hráčů, jako je Karel Plášek. Hráčů pro draft do NHL,“ nezastírá svazový regionální kouč, kterého zubří trénink nadchl.
V čem vidíte přínos regionálních trenérů pro kluby, jako je Přerov?
Pozice regionálního trenéra se rok od roku rozrůstá. Původně vznikla za účelem pomoci nejmenším klubům s tréninkovým procesem, výukou trenérů, sjednocením tréninkového systému. Momentálně projekt čítá zhruba 140 klubů. Jeho smysl je pořád stejný – spolupráce a komunikace s trenéry, předávání informací, vnášení nových myšlenek do tréninkového procesu, řešení detailů tréninkového procesu v jednotlivých klubech. Regionální trenéři také pomáhají se sjednocováním tréninkového procesu napříč celou republikou, je totiž daný jednotný metodický tréninkový systém vypracovaný svazem. Kluby by se měly držet v určitých kolejích, s tím, že každý do toho přidá svou kreativitu a své nápady. Má práce je především o komunikaci s trenéry, výpomoci. Dříve to bohužel každý nazýval kontrolou, ale já to beru jako konzultaci, návštěvu u lidí, s kterými se bavíme o českém hokeji. Společně ho chceme posouvat čím dál výš a trénovat lépe a efektivněji.
Jiné děti než před dvaceti lety
Na starosti máte celou řadu moravských klubů – od Moravské Třebové po Břeclav, Brumov-Bylnici. Jste spokojený, jak se vám s trenéry daří komunikovat?
Je to o práci s lidmi. Obecně za tři roky, co působím jako profesionální regionální trenér, musím říct, že práce od nejmenších dětí šla strašně nahoru. Svaz se snaží pracovat s trenéry a podporuje je v jejich klubech. Pořádá řadu seminářů, pravidelná školení trenérů. Za poslední tři roky jsem velmi spokojený, jak se v malých klubech práce s mládeží zvedla. Pokud budeme takto pokračovat, výsledky budou vidět. Na celý region samozřejmě nejsem sám, mám k sobě skvělé spolupracovníky a práci si mezi sebou rozdělujeme. Vytvořili jsme tým regionálních trenérů pro Moravu, abychom velké penzum práce zvládali a každý klub od nás dostal, co potřebuje.
Morava byla vždycky zásobárnou kvalitních hráčů, ať už do NHL či reprezentace. Daří se na tuto historickou tradici prostřednictvím výchovy dětí v klubech navazovat?
Nechtěl bych to rozdělovat na Moravu a Čechy. Můžeme jít samozřejmě město od města, ale Česká republika obecně byla zásobárnou skvělých hokejistů. Pevně věřím, že i díky projektu regionálních trenérů a dalším projektům, které svaz rozjel a podporuje, se tou zásobárnou zase staneme. Jde jen o to, abychom se srovnali s, jak říkáme, jinou dobou. Máme na ledě jiné děti, než jsme měli před dvaceti lety. S tím je potřeba se naučit pracovat a vnímat prostředí, jaké je. Nemůžeme se pořád vracet zpátky, musíme se dívat dopředu. Je potřeba vytahovat dobré věci, které se v českém hokeji dějí. Myslím si, že jich je spousta. Pro řadu lidí je pochopitelně lepší vytáhnout a rozebírat nepopulární, ošklivé věci. Ale jsou tu i super věci. Při své návštěvě Přerova jsem například zhlédl trénink jeho druhé, třetí a čtvrté třídy (během něj rozhovor vznikal – pozn. red.) a byl jsem z něj nadšený.
K pokroku povedou dovednosti jako ze Sokola
Bez výchovy nejmenších dětí to nejde, na čem je s nimi důležité pracovat?
Jednoznačně – a to říkám vždycky všem trenérům – je potřeba už od nejmenších dětí začít pěstovat vztah ke sportu, hokeji. Tak, aby se do něj hráči zamilovali. Současně se musí podporovat jejich všestrannost, všeobecná pohybová průprava, pestrobarevnost, různé sporty. Dítě, které přijde na led, se musí hlavně ze začátku bavit. Tak, aby mělo z hokeje radost a nechtělo se mu z ledu odejít. Na další tréninky se pak bude vracet s chutí a radostí. Velkým úkolem je také chytnout rodiče, ukázat jim, jak dobře dokážeme s jejich dětmi pracovat, aby nám věřili.
Mluvíte o všestrannosti. Dětem se tedy nemůže nařizovat, aby se věnovaly jen jednomu sportu…
Rozhodně. Hokej je hrozně specifický druh sportu. Je sice krásný, leč náročný. Aby mohly děti v budoucnu – od osmnácti, dvaceti let výš – podávat špičkové výkony, potřebujeme je vychovat jako všestranné sportovce. Snáze se potom budou učit specifickým pohybovým dovednostem na ledě. Pokud dítě bude umět kotrmelec, skoky plavmo přes bednu, takové ty „sokolské“ věci, povede si na ledě mnohem lépe.
Před rokem 1989 jsme sice vychovávali řadu talentovaných hokejistů, ale neuškodil nám komunistický totalitní režim směrem k dnešku? Teď musíme dohánět země jako Švédsko, Finsko…
To je těžká otázka. Nerad bych to srovnával, prostě byla taková doba, dnes už je jiná. Naše současná nevýhoda je podle mě v tom, že děti nejsou dostatečně hladové. Nemají v sobě touhu, chtíč se samy posouvat dál a učit se novým dovednostem. My rodiče jim odmalička všechno dáme, neustále jsou v nějaké komfortní zóně. Jakmile je z ní začneme vytahovat, už jsou nevrlé, moc se jim nechce.
Klíčový trojúhelník klub – hráč – rodič
Jak to změnit?
Musíme změnit návyky dětí, a to už od jejich útlého věku. Velmi důležité také je, aby v hokejovém prostředí fungoval trojúhleník klub, potažmo svaz – hráč – rodič. Proto se snažíme s rodiči pracovat. Už loni jsme objížděli republiku a pořádali semináře pro rodiče. Letos budeme pokračovat. Bez pomoci rodičů se trenéři prostě neobejdou. Sami na ledě neuděláme nic. Pokud se nám rodiče podaří přesvědčit, že pro jejich děti chceme jen to nejlepší, a budou nám ze své pozice pomáhat, zase se můžeme posunout o kousek dál.
Jak hodnotíte práci s mládeží v Přerově?
Při tréninku jsem na ledě viděl dostatek dětí, což je základ. Viděl jsem na ledě i dostatek trenérů, což je také pozitivní. Při komunikaci s trenéry jsem pak viděl zájem zlepšovat se, vzdělávat se. I to je důležité. Když chce trenér vypěstovat v hráčích touhu zlepšovat se, musí ji mít v sobě vypěstovanou i on sám. V Přerově je dobrý základ k vychování dalších hráčů, jako je Karel Plášek. Hráčů pro draft do NHL.
Co kromě zhlédnutí tréninku jste ještě v Přerově řešil?
Měli jsme krátké sezení s rodiči na téma Trojúhelník trenér – hráč – rodič. Řešili jsme, jak si vzájemně pomáhat, podporovat se ve výchově a nejít proti sobě.
Pomoci ve výchově hokejistů navíc může i škola, jako v Přerově Základní škola Želatovská…
Jednoznačně. Nevychováváme jen sportovce, ale i lidi do společnosti. Bez potřebného vzdělání se dnes neobejdete, škola je základ. Proto je dobré, když kluby, ať už hokejové, fotbalové nebo basketbalové, se školami úzce spolupracují. Tak, jako Přerov se Základní školou Želatovská. Dětem to pomáhá do praktického života.
