Davide, jaké jsou pocity v kabině necelou hodinu po utkání, které rozhodlo o vítězství v lize?
Jsem nesmírně unavený, ale zároveň nesmírně šťastný. Tohle už v Přerově dlouho nebylo a s tím jsme do sezóny šli, aby se nám podařilo takové vítězství. Je to sice teprve první krok k tomu finálnímu úspěchu, ale já jsem za něj opravdu hodně rád.

Zápasy ve finále byly vždy o prvním gólu. Kdo ho dal, ten zvítězil. V tom rozhodujícím to ale neplatilo.
Ukázali jsme, že máme obrovskou vnitřní sílu. Ani za stavu 0:2 jsme nesložili zbraně. Věřili jsme, že to dokážeme a šli jsme pořád naplno za vítězstvím, které se nakonec podařilo.

Vsetín tolik šancí neměl, ale přesto vedl už o dva góly. Jak si to vysvětluješ, že získal takový náskok celkem lacino?
Vznikly tam chyby, o kterých se bavíme minimálně půl sezóny. Vsetín nás za ně potrestal. U prvního gólu jsme si špatně rozebrali hráče v situaci tři na tři a ten dojíždějící z druhé vlny to trefil. Tam se dá vytknout snad jen to, že místo na hráče jsme všichni koukali na puk. Hráč bez kotouče musí být ten další, kdo má být pohlídaný. To jsme neudělali, všichni jsme byli zažraní na puk. Před druhým gólem jsme tlačili a tlačili, ale Ambruz nám ujel po malé chybičce a celkem šťastně nájezd proměnil.

Jak moc důležitá byla vaše snižující trefa, která pak přišla hodně brzy?
Takový kontaktní gól je vždycky vzpruhou pro mančaft, který prohrává. A soupeři to naopak hodně ztíží, protože výsledek 1:2 je velice nestálý a ošidný. Navíc byla pořád spousta času do konce utkání a já jsem věřil, že když ten gól dáme, tak ještě přidáme na obrátkách a ta obrovská dřina se nám vyplatí.

Skutečně tomu tak bylo a navíc jste ještě do konce druhé části otočili skóre.
Nasazení bylo obrovské a každý toužil po tom, abychom stav srovnali. Nám se dokonce podařilo, že jsme v té druhé třetině ještě vedli. Otočili jsme to z 0:2 na 3:2, což bylo naprosto neskutečné.

Trenér vás o přestávce v kabině nabádal, abyste hráli jednoduše. Vsetín osm minut před koncem ale po vaší další chybě vyrovnal.
Bylo to celkem obdobné, jako u prvního gólu. Máme dva hráče u brankoviště, kam přijíždí ještě třetí a my koukáme zase jen na puk. Třetí hráč tam byl sám, někdo mu ten puk přistrčil a byl z toho gól na 3:3. Toto jsou věci, které se musíme učit. Jeden hráč musí hrát soupeře s pukem a ostatní hráči musí hlídat ty další. V tomto trochu hoříme, když se všichni snažíme zlikvidovat jen puk, který je dost vrtkavý. Po takových chybách nám kotouč dvakrát spadl do brány.

Gól na 4:3, který byl nakonec vítězný, Valaši dlouho reklamovali, že byl dosažen kopnutím. Jak jsi tu situaci viděl ze svého pohledu?
Na rovinu musím říct, že jsme si zasloužili ligu vyhrát. Byli jsme aktivnější a tlačili jsme se mnohem důrazněji do brány. Plšek odchytal vynikající zápas, ale my jsme tomu vítězství šli více naproti. Pokud ten gól byl opravdu od brusle, tak je mi líto vsetínského týmu, že prohrál rozhodující finále takovým způsobem, ale tyto situace prostě k hokeji patří. Měli jsme štěstí na své straně, protože jsme více šli za úspěchem.

Když se ohlédneme ještě o krok zpět, měli jste šanci ukončit finále už Vsetíně. Proč to tam nevyšlo?
Tam jsme to vůbec nezvládli. Myslím si, že takticky a psychicky jsme měli na to, abychom vyhráli už ve Vsetíně, ale takové je prostě play-off. Nerozhoduje výsledek. Nejdůležitější je, jak jsou nastavení hráči, jaká je momentální připravenost a samozřejmě se k tomu všemu musí přidat i štěstí a vůle. Nejde to tak, že se na tom ledě chce vydat osm nebo deset lidí. Musí se jít na něj vydat všech dvacet, kteří jsou na střídačce a jsou nějakým způsobem do toho zápasu zapojení. Vsetín jsme tím postavili do role, že už nemá co ztratit a může to u nás uhrát vyloženě na štěstí. Sami na sebe jsme si kvůli tomu zbytečně vytvořili větší tlak, což se nesmí stávat. Do všech zápasů musíme jít s pokorou, s nasazením a hrát to, co umíme a co nás zdobilo v sezóně. Jestliže nás někdo přehraje, tak si řekneme ano, soupeř byl lepší. Ve Vsetíně jsme ale neviděli, že by soupeř byl lepší. Pouze jsme mu chybami nabídli, aby skóroval.

Co říct k té vynikající atmosféře v MEO Aréně, která vás hnala do kvalifikace? Fanoušci byli vaším velmi silným šestým hráčem.
Kdo má ruce, kdo má nohy, ten fandí. Lidi se prostě v Přerově zamilovali do hokeje. Jediné, co mě trochu mrzelo, že i když jsme skoro celou sezónu drželi první místo, tak ty návštěvy nebyly zase tak moc vysoké. Možná se na tom podepsaly nešťastné středy. Všem fanouškům, kteří pravidelně na zápasy chodili, za celý tým moc děkuji. Jejich podpora je opravdu naším šestým hráčem. Je to výzva obrovských rozměrů, protože zaplněný stadion dokáže z kluků vyždímat absolutní maximum. Nikdo si nedovolí něco vypustit. Že někdo udělá chybu, to není z toho důvodu, že něco vypustil. Je to spíše z přemíry snahy. Nikdo z nás nic nevypustí. Na tom mají zásluhu naši fanoušci.

Čekají vás další čtyři zápasy v kvalifikaci o kýženou první ligu. Co od ní čekáte? Přece jen, budete hrát proti neznámým soupeřům.
Soupeře opravdu neznáme. Nevíme, jakým stylem hrají, ale na to se nemůžeme dívat. Když nás někdo přehraje, tak to bude tím, že má třeba lepší mančaft. Pokud si ale budeme plnit na sto procent to, co máme a každý tomu ještě něco přidá v tom nasazení a srdíčku, tak určitě máme šanci na úspěch a ten nejdůležitější krok se nám podaří udělat.