ZÁPASY ONLINE ► MUŽI: Přerov - Litoměřice (sobota 17:00) | JUNIOŘI: Přerov - Poruba 4:3 | DOROST: Přerov - Olomouc (sobota 12:00)

Zápasy v reprezentaci? Moc si vážím šancí, které mi trenéři dávají, říká Jan Mlčák

Zápasy v reprezentaci? Moc si vážím šancí, které mi trenéři dávají, říká Jan Mlčák
P ř e r o v – Během listopadové přestávky ve WSM lize mohli hokejoví fanoušci sledovat hned několik přerovských odchovanců na reprezentačních akcích. Jedním z nich byl obránce Jan Mlčák, který navíc pomohl výběru do 17 let k obrovskému úspěchu na turnaji World Hockey Challenge v Kanadě.
Honzo, pravidelně se zúčastňujete reprezentačních akcí. Jaký je to pocit mít na sobě český národní dres?
Pocit je to opravdu krásný. Pro každého hokejistu je reprezentace cílem, kterého by chtěl dosáhnout. Moc si vážím šancí, které mi trenéři dávají. Budu se snažit, aby to vydrželo co nejdéle.

V loňské sezoně jste pravidelně nastupoval za šestnáctku, teď už je to sedmnáctka. Ta měla v srpnu na programu Turnaj pěti zemí v Porubě, kde jste byl dokonce kapitánem českého výběru. Jak byste turnaj zhodnotil?
Měli jsme tam soupeře z Evropy, konkrétně Německo, Slovensko a Švýcarsko, které jsme porazili a pak i Spojené státy. Ty kousaly mnohem více, než evropské týmy a bohužel se nám v tom posledním utkání zvítězit nepodařilo. Byli jsme zklamaní, protože po třech výhrách jsme měli blízko k tomu, abychom turnaj zvládli bez porážky a získali zlato.

Evropským soupeřům jste dávali spoustu branek a podle článků v médiích jste měli obrovskou motivaci zvládnout i ten poslední zápas s Američany. Proč to nevyšlo?
Těžko říct. Američané hráli trochu jiný styl hokeje, než evropské týmy. Byli velice rychlí a důrazní. Podařilo se nám ve třetí třetině vyrovnat na 3:3, ale když pak byla možnost soupeře zlomit, tak jsme jí nevyužili. Závěr nám nevyšel.

Na začátku listopadu výběr U17 vyrazil na prestižní turnaj World Hockey Challenge do Kanady. Potěšila vás nominace?
Ano, potěšila mě moc, protože dostat se na tento turnaj byl můj cíl pro letošní sezonu, co se týče reprezentace.

Ze začátku se vám nedařilo, ale díky výborné druhé části turnaje jste udělali ziskem bronzu obrovský úspěch. Jak to vnímáte?
Zápasy v základní skupině se nám moc nepovedly. Nezískali jsme ani jeden bod a skoro všechny výsledky byly celkem jednoznačné. Do čtvrtfinále jsme šli s tím, že se Rusy, kteří své zápasy vyhrávali, pokusíme zastavit. Všichni jsme bojovali, dřeli a vyšlo nám to. V semifinále s Kanadou Red jsme to měli výborně rozehrané, ale bohužel jsme inkasovali dva dost nešťastné góly. Naštěstí se nám pak podařil zápas o třetí místo s Kanadou White, od které jsme v základní skupině dostali porážku 2:7. Všichni jsme jí to chtěli vrátit.

Prozraďte, co po těch úvodních porážkách stálo za takovým zlepšením? Udělali jste třeba v přípravě na zápasy nějaké změny?
Možná to bylo i tím, že jsme v základní skupině měli jen samé zámořské soupeře. Na čtvrtfinále s Ruskem jsme ale trochu změnili taktiku. Trenéři nám před zápasem pouštěli různá motivační videa, což si myslím, že nám určitě pomohlo.

Jaký byl turnaj po organizační stránce? Kanaďané jsou známi tím, že mají všechno připravené a promyšlené do nejmenších detailů.
Celková organizace turnaje byla opravdu perfektní. Nakonec byl systém turnaje pro nás dobrý v tom, že všechny čtyři týmy ve skupině postupovaly dál. I když ty zápasy nezvládly, tak mohly bojovat o medaile. Byla tam i některá, docela přísná pravidla, na která nejsme moc zvyklí. Například při rozbruslení se nesměla vůbec přejet červená čára. Ze začátku jsme s tím měli trošku problémy, ale pak už to bylo všechno v pohodě.

Kanadská města Fort St. John a Dawson Creek, ve kterých se turnaj odehrával, nejsou moc známá. Měli jste třeba čas si od hokeje na chvíli oddechnout a podívat se po okolí?
Musím říct, že už příjezd tam nás trochu zaskočil, protože venkovní teplota byla – 23°C. Věděli jsme to samozřejmě dopředu, ale ze začátku to nebylo úplně příjemné. Před ostrým startem turnaje jsme měli dva dny volno, na nějaké nákupy však moc času nebylo. A v podstatě ani moc nebylo kde. Byla tam sportovní prodejna a jinak spíše jen pustina a nějaké pole.

Co rodiče? Drželi vám během těch deseti dní palce?
Samozřejmě ano. Sledovali přes mobilní telefon každý náš zápas a fandili. Táta říkal, že měl na mobilu malý obraz (usmívá se).

Když jsme u Kanady, snem každého hráče je zahrát si NHL. Jak jste na tom vy?
Samozřejmě i já mám sen zahrát si v NHL, nejlépe v týmu Pittsburgh Penguins. Líbí se mi, že hrají hodně taktický hokej a mým oblíbeným hráčem jen Sidney Crosby. Do NHL ale vede jen tvrdá a poctivá práce.

Teď už zpátky do České republiky. 13. říjen 2017 byl pro vás hodně důležitým dnem. Zapsal jste si totiž první start v Tipsport Extralize. Jaké jste měl pocity?
Jsem moc rád, že mi trenéři Libor Zábranský, Jiří Horáček, Kamil Pokorný a Petr Haken dali šanci. Bylo to zrovna doma proti Olomouci a nám se ten zápas podařil. Vyhráli jsme 5:0 a já jsem si to strašně moc užíval. Doufám, že brzy zase dostanu šanci, abych měl extraligových startů co nejvíce.



V Brně na zápasech tradičně panuje vynikající atmosféra. Fanoušci v DRFG Aréně navíc vyvolávali vaše jméno. Co jste na to říkal?
Byl jsem z toho hodně překvapený, že když jsem vjížděl na led, tak fanoušci začali moje jméno skandovat. Moc mě to potěšilo. Nervózní jsem byl jen chvilku. Ani ne po minutě už jsem si na to zvykl a bylo to všechno v pohodě.

Kromě A-týmu už letos máte starty i za starší dorost a juniorku Komety. Pro mladého hráče je takové zápasové vytížení určitě dobré, souhlasíte?
Za muže je to trochu jiné, než když hraji v těch mládežnických kategoriích. Extraliga se hraje více hlavou a celé ty zápasy jsou svázanější taktikou. Ve starším dorostu a v juniorce je to zase více o bruslení. Lítá se nahoru – dolů. Musím vždycky v hlavě přepnout, ale zvládám to bez problémů. Ani mi nevadí, že hraji hodně zápasů. Naopak to mám rád, když jdou zápasy rychle za sebou a hraje se i tvrdě.

Nastoupil jste už i v hokejové Lize mistrů, do jejichž zápasů Kometa nasazuje omlazenou sestavu a vede si velmi dobře. Můžete popsat, jaká je to soutěž?
Má to trošku jiné tempo, než naše extraliga. I proto je sestava v zápasech Ligy mistrů taková kombinovaná staršími a mladšími hráči. Kometa postoupila do čtvrtfinále, takže uvidíme, jak to bude dál vypadat. O nějakých medailových ambicích je těžké hovořit, i když by v Brně určitě byli rádi, kdyby se něco takového podařilo.

Na závěr do Přerova. Sledujete zápasy Zubrů, jak ve WSM lize, tak i třeba ve starším dorostu, který by se chtěl pokusit o postup do extraligy?
Sleduji to samozřejmě pořád. Hodně si píšu s klukama ze staršího dorostu i s některými z A-týmu. Tam hlavně s Mikulášem Zbořilem a s Kubou Navrátilem. Staršímu dorostu přeji hodně štěstí, aby se mu ten postup podařil. Před dvěma lety, když jsem ještě byl v Přerově, tak nám to nevyšlo. Určitě by bylo fajn, kdyby měl Přerov extraligy mladšího i staršího dorostu.

Foto: Karel Švec, www.cslh.cz / Anděla Trötzmüllerová, www.hc-kometa.cz