P ř e r o v – Psal se květen roku 2002, kdy hokejové mistrovství světa hostilo Švédsko a dres českého národního týmu tehdy oblékl Zdeněk Sedlák. Dlouho byl jediným hráčem, jehož úspěšná kariéra se rozjela v Přerově, který této mety dosáhl. Až po dvanácti letech, na letošním šampionátu v běloruském Minsku, se do stejné kategorie dostal další přerovský rodák a odchovanec, Martin Zaťovič. Útočník karlovarské Energie připravil ve středu besedu žákům Základní školy Želatovská a oficiálnímu webu HC ZUBR Přerov poskytl rozhovor.
Český tým pod vedením staronového kouče Vladimíra Růžičky toužil v Minsku získat některý z cenných kovů. Nakonec však obsadil tu nepopulární čtvrtou pozici. “S odstupem času si myslím, že to je celkem úspěch. Kdybychom nedostali s Američany pětiminutovou přesilovku, tak by ten zápas byl mnohem těžší a možná bychom byli doma už dříve. Výhrou se nám zvedlo sebevědomí a já už jsem věřil v nějakou medaili. Bohužel nám pak ale závěr přinesl zklamání,“ ohlíží se Zaťovič za světovým šampionátem.
Do vyřazovacích bojů vedla hodně klikatá cesta a výkony měly občas k ideálu daleko. “Hodně se to celé vyrovnává, týmy jsou každý rok lepší a lepší. Všichni umí bruslit nebo hrát do těla. Nechtěl bych se nějak vymlouvat na rozhodčí, ale v rozhodujících momentech jsme často dostali gól z brankoviště. Najednou jsme se začali bát o výsledek, což pramenilo z méně zkušené mladší obrany. To nám několikrát ublížilo.“
Během základní části se hovořilo o vzpouře outsiderů. Papírově slabší týmy totiž dokázaly překvapit. Češi tak ztratili body s Dánskem a hodně potíží měli i s Itálií, Norskem či Francií. ”Řada hráčů působí různě po Evropě, kde jsou zvyklí dodržovat systém trenéra. Tím jsou ligy čím dál kvalitnější. Pak přejdou do nároďáků, kde mají také kvalitního kouče a nedovolí si neplnit všechny jeho pokyny. Dříve na tom byli hůře technicky, prohráli třeba 1:4, ale teď už se to mění a vůbec to není jednoduché,“ uvedl Zaťovič k vzestupu soupeřů.
Složitou práci měla Růžičkova družina například se zmiňovanými Francouzi. “Je to pak ještě těžší, když se takový tým chytne gólem. Francie třikrát skórovala úplně náhodou. Dvakrát to soupeři sjelo a jednou to tečoval po střele z rohu. Byl to pro nás velký šok, ale naštěstí jsme se z něj otřepali a v tom utkání se nám podařilo uhrát alespoň dva body,“ komentoval divoký průběh zápasu.
Co se oblíbenosti týká, u Martina Zaťoviče ve stylu hry vítězí Švédové. “Na jejich hráče je nádhera se dívat. Tam se už od mala učí práci s pukem. Když jsme s nimi hráli na nájezdy, tak jsem litoval gólmana, protože u Švédů nikdy nevíte, co s pukem vyvedou. Nejen to Švédsko, ale i Kanada nebo Američané, to jsou hokejově velmi vyspělé země,“ vyslal Zaťovič pochvalu soupeřům.
Spojené státy ještě dokázali Češi ve čtvrtfinále přejít, ale pak našim reprezentantům už došel střelný prach. Dva zápasy bez gólu nebyly příjemnou tečkou za šampionátem. “Tam to podle mě bylo hlavně o zklamání z toho, že nejdeme do finále. Snažili jsme se s tím nějak srovnat, ale tlak proti Finům nám v boji o bronz nepomohl. Po inkasovaných gólech už nám nešly nohy a dostavila se únava.“
Přerovský odchovanec se na mistrovství prezentoval dvěma góly a jako nováček hrál s velkým elánem. Po jedné trefě zaznamenal v zápasech proti Švédsku a Francii. Do médií ani nepronikla zpráva, že jej limitovalo zranění. “Pět zápasů jsem hrál se zlomeným malíčkem. Možná mě to bolelo tolik, že jsem ani nevnímal únavu v nohách. Celkově to bylo ale hodně náročné. V šestnácti dnech jsme odehráli deset zápasů, takže se každý snažil co nejvíce odpočívat,“ prozradil Zaťovič.
Poslední sezóny odehrál velmi dobře i na klubové úrovni a start v Minsku byl pro něj velkou odměnou. “Hodně jsem si to užíval a snažil jsem se hrát v klidu. Bylo by to věcí trenéra, kdyby mě třeba po Švédských hrách poslal domů. Neřešil jsem to a snažil jsem se pořád hrát to svoje. V nároďáku jsem měl úplně jinou roli než v klubu, ale všechno bylo bez problémů. Individuálně se mi teď tři roky daří. Budu hodně rád, když to tak zůstane co nejdéle.“
Zda-li bude hokejová kariéra Martina Zaťoviče pokračovat v Karlových Varech je zatím ve hvězdách. Sám hráč naznačil, že se možná po deseti letech blíží čas na změnu. “Něco se děje i kolem případného odchodu do zahraničí, ale uvidíme, jak to dopadne. Mám ještě v Karlových Varech smlouvu, takže je to všechno na vedení klubu a na agentech. Nějaký stanovený termín nemám ani nic neplánuji, protože se vše různě mění ze dne na den. Kde bude o mě zájem, tam budu hrát,“ dodal Zaťovič.
