ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Věk je číslo, starý se necítím. Dvacítka mi ale jen zbyla v Plzni, směje se Sýkora

Věk je číslo, starý se necítím. Dvacítka mi ale jen zbyla v Plzni, směje se Sýkora
P ř e r o v – Jestliže Karel Gott ve známé písni zpívá, že by si přál být stále mlád, Tomáš Sýkora má na jeho slova osvědčený recept. Celou kariéru tráví mezi mladými hráči, proto je v hlavě místo stařešiny pořád hokejovým teeneagerem. Mladé používá momentálně také auto, i když by za normálních okolností jezdil ve starém dobrém Saabu.

Více se dočtete ve druhé části velkého rozhovoru.

Když Milan Procházka odešel do Itálie, rozebírali jste v kabině důvody, které k tomu vedly?
Nechci mluvit za Prochyho. V té chvíli to viděl asi jako nejlepší řešení. Já osobně a podle mě i ostatní kluci jsme byli zklamaní, že nás opustil. Byl nedílnou součástí týmu, skvělý kluk do kabiny, výborný hráč. V té době ale pendloval sestavou, neměl takovou důvěru trenéra, plus přišla lukrativní nabídka. Nějak si to dal dohromady a odešel. Šťastný jsem nebyl, ale prostě to tak bylo. Co už teď…

Vás osobně žádné zahraniční nabídky nezastihly?
Kdepak. Jestli jsem měl jít někdy do zahraničí, tak před roky a roky. Momentálně už je to období dávno pryč. Nyní už bych rozhodně nikam nešel. Mám doma manželku a děti a nedokážu si představit, že bych je opustil.

Po Procházkově odchodu jste převzal roli nejstaršího hráče týmu, neznamenalo to pro vás větší zátěž?
Vůbec ne, věk je jen číslo. Takové myšlenky jsem neměl. Spíš už si člověk řekne, že už je fakt hodně starý (úsměv). Zodpovědnost jsem měl vždycky, stejně jako všichni ostatní. V týmu má každý svou roli a nezáleží na tom, jestli mu je čtyřicet, třicet nebo dvacet.

V hlavě jsem pořád puberťák

Dvacítku na drese nosíte proto, že si připadáte stále jako dvacetiletý?
(Smích). V hlavě jsem pořád mlád. Dvacítka mi tenkrát zbyla v Plzni a od té doby ji mám. S věkem to nemělo nic společného. Jak už jsem říkal, věk pro mě znamená jenom číslo. Tělo sice stárne, ale v hlavě jsem stále puberťák. Asi je to tím, že jsem pořád mezi mladými. Také se trochu děsím momentu, kdy budu někde v práci se starými chlapy. To asi budu stárnout rychleji. Hokej mi přinesl životní plus, díky němu trávím čas mezi mladými a cítím se mladý.

Lákalo by vás pracovat v hokejových kruzích?
Asi bych chtěl, ale ne jako trenér. Pak už toho moc nezbývá, uvidíme, co se mnou budoucnost zamýšlí.

Co třeba Tomáše Sýkoru jako sportovního manažera?
(Úsměv). Sportovní manažer je Pavel Hanák a dělá to skvěle. Tam to určitě nepůjde, výborný člověk je i na pozici kustoda – Meňa (Lukáš Menšík - pozn. red.). Nechávám to osudu.

Když vidím svůj bývalý Saab, ukápne mi slza

Před začátkem loňské sezony jste nuceně musel měnit auto, proč?
Je to tak, autíčko moje zlaté… Byl to Saab, kterého jsem měl deset let. Na Tyršově mostě v Přerově pro mě skončila pouť s ním. Zase už ale jezdí, i když předek měl po srážce totálně rozbitý. Každopádně Kráťa servis v Henčlově (autoservis hokejové rodiny Kratochvilů - pozn. red.) udělal nemožné a auto dal do kupy. Vždycky, když ho vidím, ukápne mi slza. To auto jsem měl moc rád, mělo duši. Teď mám jiné, taky dobré, ale Saab byl Saab.

Někomu jste ho po opravě přenechal?
Kráťové si odkoupili vrak a jejich táta ho spravil. Pak začal jezdit dál. Měl sice zdeformovaný předek a pojišťovna vyhodnotila, že oprava nemá cenu. Nicméně Kráťové ukázali svou šikovnost a dál ho používají. Já zase od pojišťovny dostal peníze za vrak a koupil si jiné auto.

Ještě štěstí, že se při srážce nestalo nic vám…
Nebylo to zase tak hrozné. Ke srážce došlo v malé rychlosti a vystřelily mi airbagy. Přední část auta nicméně dostala zabrat.

Sledujete kultovní seriál o autech Top Gear?
Rád se na něj podívám, na staré díly. Akorát jsem ještě neviděl žádný z nových dílů, škoda, že už netočí původní moderátoři.

V jednom ze starých dílů došlo ke spojení Saabu a Alfy Romeo, přičemž vznikl Salfa Romeaab. Vás asi něco tak šíleného nenapadlo, že?
To vážně ne (smích). Teď mám rodinný typ Volkswagenu – „Lidového vozidla“.

A jak to máte s rychlými auty?
Těžko říct, nevím, ale třeba na to přijdu. K narozeninám jsem dostal projížďku v rychlém autě, čeká na mě někdy v dubnu. Dokonce si budu moct vybrat ze čtyř druhů aut. Jenom čekám, až bude hezké počasí. Na půl hodiny si sednu do rychlé káry, ve které jsem nikdy předtím neseděl, natož abych ji řídil. Zatím jsem nedotčený, třeba mě rychlá auta chytnou. Ovšem nečekám, že bych si po projížďce mohl koupit Ferrari (smích). Vždyť by ho nebylo kde zaparkovat, garáž nemám.

Do ledna jsme byli nemastní neslaní, jako na houpačce

Ačkoliv letos oslavíte 41. narozeniny, v uplynulé sezoně jste byl v Přerově druhým nejproduktivnějším hráčem. Čemu to přičítáte?
Přičítám to tomu, že ostatní kluci měli letos asi strašnou smůlu. Dávali jsme hrozně málo gólů.

Není to pro mladší hráče ostuda?
Nechci říct ostuda, tak zlý nejsem. Ale je cítit, že někteří kluci nepotvrdili svou útočnou sílu. Ačkoliv na to mají. Naše útočná fáze nebyla nic extra, i proto jsem já s pár body skončil v bodování druhý. Doufejme, že příští rok budeme výrazně ofenzívnější a kluci budou bodovat častěji než letos.

V základní části jste vstřelil 17 ze 162 branek Zubrů. Takže jste byl takovou přerovskou záchrankou?
(Úsměv). Záchranka určitě nejsem. Jsme tým a jako tým také hrajeme. Když tým hraje dobře, vyloupnou se pak i individuality. Letos jsme do ledna byli nemastní neslaní, chvilku jsme vyhrávali, pak zase prohrávali. Nahoru dolů. Od ledna to začalo jít, všichni kluci se pod Láďou (Kočarou – pozn. red.) zvedli. Kdybychom ale proměňovali více svých šancí, dali bychom více gólů.

Třetí část rozhovoru s Tomášem Sýkorou vám přineseme v neděli 31. března.