Prostřednictvím akce se sedmnáctkou se Kuchta podíval do Rokycan a švýcarského Davosu. Na západě Čech jej nejprve prověřily tři dny s ranními a večerními tréninky, zaměřenými převážně na taktiku. Ve známé hokejové destinaci poté naskočil do dvou z celkových tří zápasů se stejně starými reprezentanty helvétského kříže. „Byly to dobré zápasy, ukázaly nám, jak vypadá hokej na mezinárodní úrovni. Nečekalo nás nic jednoduchého – i kvůli cestě předtím, nakonec jsme to ale zvládli,“ ohlíží se za přátelskými utkáními.
Mezinárodní hokej označil ve srovnání s tím českým za náročnější a rychlejší. „Kluci ve Švýcarsku i jinde v zahraničí jsou výborní. Víme, že pořád máme co zlepšovat,“ uvádí ke svým premiérovým duelům v reprezentačním dresu. V souvislosti s prvním střetnutím připustil nervozitu. Pro druhé jej trenéři sice nenominovali, ve třetím se ale do české sestavy vrátil. Nervy přerovského rodáka a odchovance tentokrát nesvazovaly. Věděl, co může od Švýcarů čekat. Ve třetí třetině dokonce skóroval. Jeho trefa rozhodla, že se svěřenci Rostislava Vlacha, Václava Eismanna a Františka Ptáčka mohli radovat z vítězství.
„Po buly jsem nevyhodil puk, který šel k mému obránci. Musel jsem blokovat střelu a ve finále mi to vyplavalo tak, že jsem beka předjel. Naštěstí mi to tam spadlo,“ komentuje Kuchta klíčovou branku. Češi přitom zápas nezačali dobře, po prvním dějství prohrávali o dva góly. Trenéři museli v kabině zvýšit hlas. „Hlavně pan Eismann nám říkal, že nereprezentujeme sebe, ale Českou republiku. Vzali jsme si jeho slova k srdci a podle toho hráli. Dost nám pomohla,“ prozrazuje zubří forvard, který už ví, jaké to je trénovat s dospělými.
„S áčkem je to daleko rychlejší. Musím mnohem víc bruslit, dívat se kolem sebe, rychleji zpracovávat puk a přihrávat. Je to o sto procent těžší,“ porovnává seniorský hokej s mládežnickým. Nechyběl ani v sestavě Hanáků pro první přípravné utkání proti Frýdku-Místku. „Bylo to skok, ale hrála spousta mladých kluků, kteří mi pomohli. Ve třetí části už to nebylo zase tak hrozné jako v první třetině. Už jsem i trochu stíhal,“ popisuje Kuchta.
V prostřední dvacetiminutovce se mohl blýsknout i prvním gólem mezi muži. Jeho zakončení po návratu z trestné lavice ale ex-přerovský brankář ve službách rysů Šimonů zneškodnil. „Honza Svoboďák mi říkal, že jsem si to mohl stáhnout doprostřed do forhendu a dávat do prázdné brány. Nemusel jsem střílet hned bekhendem, měl jsem to na dlouhou hůl,“ zmiňuje, co mohl na konci útoku udělat lépe.
Zápis do statistik mu však přesto neunikl, Vítu Seemanovi připravil jedinou přerovskou branku v zápase. „Víťa nahrál do křídla na Paťu Kleniara, který puk výborně protečoval. Jeli jsme dva na jednoho a Seemič si fakt hodně zařval, takže jsem mu přihrál. Ještě jsem to jistil pro případnou dorážku, ale jsem rád, že se trefil,“ sděluje Tobiáš Kuchta, jehož cílem je u Zubrů trénovat s A-týmem, naskakovat za juniorku a hodně pomáhat dorostu.
