ONLINE >>> MUŽI: Přerov - Slavia Praha 4:2 | JUNIOŘI: Přerov - Vsetín 3:7 | DOROST: Olomouc - Přerov (ODLOŽENO)

V Přerově jsem zůstal i kvůli lidskosti a super fanouškům, prozradil Tomáš Doležal

V Přerově jsem zůstal i kvůli lidskosti a super fanouškům, prozradil Tomáš Doležal
P ř e r o v – V listopadu uplynou tři roky od chvíle, kdy posílil hokejisty Přerova. Přesněji tři kalendářní roky. Měřeno sportovním metrem odehraje Tomáš Doležal v týmu Zubrů čtvrtou sezonu. Na klubu ctícím modrožlutou kombinaci oceňuje lidské jednání i fanoušky, kteří za ním stojí. V rozhodnutí devětadvacetiletého útočníka na východě Hané pokračovat sehrály oba faktory výraznou roli.

Prodloužení Doležalovy přerovské štace se řešilo již během loňského ročníku. „Akorát se to pozastavilo koronavirem. Nikdo nevěděl, co jak bude. Nakonec jsme se ale rozumně domluvili, že zůstanu v Přerově," pochvaluje si syn bývalého reprezentanta Jiřího Doležala a bratr stejnojmenného forvarda pražské Slavie.

Setrvání v Přerově pro vás bylo prioritou?
Měl jsem ještě další nabídky, takže jsme zvažovali i jiné varianty. Pro setrvání v Přerově ale rozhodla také lidská stránka. Vím, jak se tu ke mně lidi chovají, jaké to je. Vím, v čem budu další rok. Hraje to pro mě velkou roli. Přerovský klub má rodinné klima, známe se. Ve všem si vycházíme vstříc. Vážím si toho, v jiných týmech jsem to moc nezažil.

Lidského jednání si na Přerovu ceníte nejvíc?
Určitě! Není to jen o řešení smlouvy, ale i o jednání trenérů a vedení s hráči. Ať je to pan jednatel Pluháček, který za námi přijde, a dokážeme se pobavit o různých důležitých věcech, nebo Hany jako sportovní manažer. Hráčům vycházejí vstříc. I naše názory jsou pro ně důležité. Je to jednoznačně pozitivní.

Za Zubry zasáhnete už do čtvrté sezony. Jste sám z takového angažmá na Moravě překvapený?
Když jsem šel do Přerova, vůbec jsem si nedokázal představit, že tu budu naskakovat do čtvrté sezony. Je to ale super, nemám si na co stěžovat. Po herní ani lidské stránce. Teď mě vlastně ani nepřekvapuje, že jdeme dál. V Přerově se nám s rodinkou líbí, jsme spokojení.

V loňské sezoně jste s Romanem Pšurným a Jakubem Navrátilem váleli v prvním útoku, dařilo se i celému týmu. Šlo o jeden z nejpovedenějších ročníků ve vaší kariéře?
Šlo. Zásadní pro mě byla i spousta prostoru, kterou jsem dostával. Při hře pět na pět, v přesilovkách… Když se daří také bodově, člověku se pak hraje lépe. Odráží se to i na výsledcích. Doufám, že se celému týmu povede na loňskou sezonu navázat. Jak bodově, tak herně. Jen ať to pokračuje.

Překvapilo vás, že jste vytvořili tak úderný útok? Nebo ne? Vzhledem k tomu, že vaše spolupráce sahá až do dob příchodu trenéra Kočary k týmu…
Bavili jsme se s Láďou, že role bude taková, že na nás bude prioritně sázet třeba v přesilovkách. Věděli jsme, jaká od nás budou očekávání. Snažili jsme se je plnit už od začátku a dařilo se nám po celou sezonu. Byl to bodový a gólový standard, od kterého jsme se mohli odrazit do každého zápasu.

Vy jste však platil hlavně za velmi dobrého defenzívního útočníka, během vaší přítomnosti ve hře v pěti na obou stranách Zubři příliš neinkasovali. Jde o roli vám blízkou, nebo jen souhru náhod v úspěšné sezoně?
S rolí defenzívního útočníka jsem vyrůstal od dorostu. Jasně, hrál jsem dopředu, ale prioritou bylo spíš hrát dozadu. Loni jsme ale celkově dostávali málo gólů. Nebylo to jen o mně. Navrc sice tolik zpátky nechodil, ale Roman normálně bránil. Věděli jsme, že když jeden půjde dopředu, má za sebou někoho, kdo půjde zpátky. Hráli jsme spolu celou sezonu, sedlo nám to a odrazilo se to na pozitivu, že jsme inkasovali málo branek.

Jak velkou výhodou bylo hrát v útoku, který se během sezony měnil jen v nejnutnějších případech?
Pro mě skvělé. S Romanem i Navrcem jsme si sedli. Člověk potom vymýšlí i kraviny, co by se mohlo změnit, aby to bylo ještě lepší… Vyhovovali jsme si herně, stejně jako lidsky. Bylo to ideální. V některých zápasech skončilo pomalu všechno, na co jsme šáhli, gólem. Je to pak už i o štěstí. Když všechno lepí, funguje, fakt to tam padá. Byť člověk ani neví, jak.

Vtipálkem nejen vaší lajny, ale i celé kabiny, je předpokládám Roman Pšurný…
Romana na vtípky užije. Dokonce si vede i svůj deníček s přeřeky. Jak ubíhají měsíce, čím dál víc se mu plní. Srandičky ale k hokeji patří. V kabině je to trochu oživení, člověk si ze sebe musí umět udělat srandu. Jde o jednu z věcí, jež v kabině pomáhá ke zdravému klidu.

Chance liga poběží znovu podle nového systému, co od něj očekáváte?
Co čekat? Nevím. Už loni byl nový systém. Nevěděli jsme, jak bude soutěž vypadat po rozdělení tabulky na dvě půlky. Letos to bude ještě o něco horší, týmů je daleko víc. Cíl je jasný. Dostat se do první poloviny a pak se uvidí. Nikdo nebude chtít hrát spodek. Loni se tam dostala Jihlava a asi to pro ni nebylo nic příjemného. Musíme zapnout hned na začátku. Posbírat body jako posledně, ať se máme od čeho odpíchnout.

Čekají vás noví soupeři – Kolín, Vrchlabí…
Vrchlabí trochu znám, už mám v první lize taky něco odehráno. S Kolínem každopádně nic. Zrovna to bohužel vychází tak, že nám přibude cestování. Docela dálky. Uvidíme, nevím, co od toho očekávat, nové týmy možná také ne. Až pojedeme do Kolína nebo Vrchlabí, podíváme se na ně na videu. Určitě budeme vědět, co budou hrát a jak se na ně připravit.

Jak při utkáních v dalekých destinacích vnímáte podporu fanoušků, kteří se za vámi vypraví kamkoliv?
Je to úplně super! Člověk si říká, že je nepředstavitelné, aby někdo jel fandit takovou dálku. Do Kadaně, Benátek, kde celkově moc lidí nechodí. Každá podpora je pozitivní, moc si takových lidí vážíme. Váží za námi cestu, povzbuzují nás. O to větší pak máme radost, když uděláme body. Potěšíme nejen sebe, ale i naše fanoušky. Tím jim podporu splatíme.

Byli i přerovští fanoušci jedním z důvodů, proč jste u Zubrů zůstal?
Samozřejmě. Když se řekne, že na hokej běžně chodí 1500 lidí, pro někoho je to málo. Ale pro některé kluby v první lize nebo i v Česku je to pořád dost. Leckde nechodí ani tolik. Navíc, když se v Přerově začne fandit, hraje se hned lépe. Bouřící tribuny člověk vnímá. Pochopitelně budu raději hrát v Přerově, než někde, kde přijde padesát lidí. Roli to rozhodně hraje.

Kladete si do nadcházející sezony Chance ligy nějaký osobní cíl?
Nezastírám, že dvacet gólů, padesát bodů by pro mě bylo suprových. Člověku se líp dýchá, než s deseti body za sezonu. Ale žádné konkrétní číslo říkat nebudu. Čím více bodů budu mít, tím lépe se budu cítit. Prioritou pro mě nicméně je, abychom udělali minimálně to stejné, co loni. Držet se v tabulce bodově i výsledkově. Škoda koronaviru. Kdyby nepoznamenal celou sezonu, mohli jsme být ve finále s Budějkama. Mohlo to být obrovské – jak pro Přerov, tak pro nás hráče. Chce to zase týmový úspěch, z něhož budou mít radost všichni.

Je pro vás obhajoba druhého místa velkou výzvou?
Je. Před loňskou sezonou by asi nikdo neřekl, že skončíme na druhém fleku. Musíme tým zase dát dohromady, abychom se dostali tam, kde jsme byli loni. Uděláme maximum, abychom na tom byli stejně, ne-li o něco líp.