Jaké máte s odstupem času pocity z juniorského mistrovství světa žen v Japonsku?
Byl to pro nás hrozně smolný šampionát. O našem úspěchu a neúspěchu v podstatě rozhodoval první zápas, ve kterém jsme velmi smolně prohráli se Švýcarskem 0:1. Celých šedesát minut jsme byli jasně lepší, ale dali jsme si vlastní gól. Přitom poměr střel hovořil jednoznačně pro nás, soupeře jsme přestříleli 36:9! V posledním utkání skupiny jsme pak potřebovali porazit Finsko. V závěru platil stav 1:1, takže jsme sáhli k power-play. Gól ale daly Finky a nakonec se umístily třetí. Hrály dobrý hokej. My jsme také měli dobrý tým, ale bohužel to nevyšlo. Nic to však nemění na tom, že bych chtěl moc poděkovat vedení HC ZUBR Přerov, že mi práci u reprezentačních výběrů umožňuje. Díky patří i kolegům trenérům. Když jsem nebyl v Přerově, vždy vzal někdo z nich trénink za mě.
K vytyčenému cíli tak mělo vaše konečné umístění na mistrovství daleko.
Samozřejmě, cíl byl jiný. Chtěli jsme se dostat dál a hrát o medaile. Bohužel se nám to nepovedlo, což je velká škoda. Všichni jsme byli na jedné vlně, kvalitní hráčský kádr i realizační tým.
Co říct k systému turnaje? Ve skupině hrajete tři utkání, víc ne.
Systém mistrovství je daný a vy s ním nic nenaděláte. Musíte se na něj dobře nachystat. Už od července jsme proto měli různé kempy a všechno jsme směřovali k tomu, abychom na turnaji uspěli.
Japonky? Kvalitní tým, ale chybí jim česká vyčůranost
V základní skupině se český tým střetl s Japonkami, s nimiž pak bojoval i o udržení. Jak byste tyto zápasy porovnal?
Japonsko díky domácímu mistrovství angažovalo dva finské poradce. Jednou měsíčně létalo na zápasy do Evropy, celý tým mělo pořád pohromadě. Japonky hrají takový strojový hokej a jsou kondičně velice dobře připravené. Akorát neumí improvizovat ve hře, chybí jim „česká hlava a vyčůranost“. V boji o udržení jsme se s nimi trápili, protože se to protáhlo na tři zápasy.
Myslíte, že se Japonky v juniorské kategorii lepší?
Pokud porovnám mistrovství světa před dvěma roky v Přerově a letošní v Japonsku, jde vidět, že se ženský hokej celkově zvedá. Platí to jak pro kategorii do 18 let, tak pro Áčko – nedávné mistrovství světa ve Finsku jsem také sledoval.
V hotelu nechyběly japonské speciality
Měli jste čas projít si dějiště letošního šampionátu, město Obihiro?
Soustředili jsme se především na hokej, ale jeden den volna jsme měli. To jsme jeli s holkami na výlet. Prošli jsme se a byli jsme i na vyhlídce za městem. Jinak jsme však působili výhradně v režimu hotel – zimní stadion.
Připravili vám v hotelové kuchyni některou ze specialit japonské kuchyně?
Hotel byl po všech stránkách velmi kvalitní. Co se jídla týče, člověk měl opravdu velký výběr. Od japonských jídel typu sushi a podobně až po typická evropská jídla. Každý si vybral, na co měl chuť.
Tréninky Kanady a Ameriky mi daly hodně
Jako trenér jste měl na starosti zejména české brankářky. Jak hodnotíte výkony Julie Pejšové?
Julča odchytala své první juniorské mistrovství světa, věkem patří ještě do šestnáctky. Patřila k nejlepším brankářkám celého turnaje, což potvrdily i její statistiky. Předvedla parádní výkony, do budoucna má obrovský potenciál.
Jak vám osobně mistrovství v Japonsku rozšířilo obzory?
Strašně moc. Člověk při takové příležitosti může vidět tréninky Kanady, USA. Kanada má dokonce realizační tým čítající dvacet lidí. Když vidíte takové brankářské tréninky, znamená to pro vás zkušenosti navíc, které pak můžete použít do svých tréninků. Některé věci jsou novinkami, které k nám přijdou až trochu později.
Jaké novinky to jsou?
Jedná se o specifická cvičení, která zámořské reprezentace s brankářkami praktikují. U nás jsem je zatím ještě u nikoho neviděl. Od Kanady či Ameriky se skutečně můžeme učit. Na tréninky chodí s brankářkami tři trenéři a jsou velmi propracované.
Třinci přeji extraligový titul
K jinému tématu – sledoval jste semifinálovou sérii extraligy mezi Třincem a Plzní?
Jasně! Přál jsem Třinci postup do finále. Asi se teď na třinecký stadion pojedu podívat, bude to svátek hokeje. Do Třince jezdím hrozně rád, prožil jsem tam spoustu věcí. Přeji mu, aby vyhrál titul. Naposledy se to povedlo ještě za mého působení v roce 2011. Přeji to celé třinecké organizaci. Pochopitelně je to sport, takže ať vyhraje ten lepší.
Dá se říct, že semifinálovou sérii rozhodovala kvalita na postu brankáře? Dominik Frodl přece jen není tak zkušený jako Šimon Hrubec.
Neřekl bych. Říká se sice, že v play-off rozhodují gólmani. Ale série šla až do sedmého zápasu a Dominik Frodl je pro mě velice příjemné překvapení. Dobře si pamatuji, jak chytal za Slavii, kde se o něj staral Roman Málek. Je to šikovný a pracovitý kluk. Hrozně mě překvapilo, jak zvládl svou první sezonu v extralize. Mezi extraligou a Chance ligou je obrovský rozdíl, pokud jde o kvalitu. Klobouk dolů před Frodlem, jak se s tím popasoval.
Má finálový souboj favorita?
Favoritem je svým způsobem Liberec, vyhrál základní část a Prezidentský pohár. To ale paradoxně může být výhoda pro Třinec, nikdo ho nebude pasovat do role favorita. Navíc za sebou má strašně těžkou sérii s Plzní, která ho podle mě ještě víc nakopne, než kdyby vyhrál 4:0 na zápasy. Jak jsem říkal, přeji titul celé třinecké organizaci. Hlavně Vencovi Varaďovi, trenérovi a svému bývalému spoluhráči.
Úvodní foto: Archiv ČSLH
