Ve čtvrtfinále play-off každopádně zkušený Přerovan na vlastní kůži poznal, jaké to je změřit síly s ještě lepší osobnostní na buly. Tomášem Plekancem. „Na buly je to TOP hráč, ve srovnání s ním jsem hodně ztrácel,“ připustil Sýkora.
Dlouho jste nastupoval v první lajně. Nepřekvapilo vás, že vás někdo z mladších hráčů nevystrnadil?
Nepřikládal bych velkou důležitost tomu, jestli jsem první nebo třetí centr. První dvě, tři lajny jsou přibližně na stejné úrovni. Půl sezony jsem hrál v prvním útoku, pak ve druhém. Nepřijde mi zase tak podstatné, ve které útočné trojici hraji.
Rozhodčí si mysleli, že podvádím. To už ale nešlo
Vždy jste nicméně jako centr chodil na buly. Často se stávalo, že vás z nich rozhodčí vyhazovali nebo vás alespoň napomenuli. Co jim vadilo?
Vyčůranosti už jsem si nemohl dovolit, takže jim vadilo asi jen to, že jsem Sýkora. Znali mě z minulosti. Kolikrát mě vyhazovali, a já cítil křivdu. Mysleli si, že podvádím, přitom jsem nepodváděl. Letos to už moc nešlo. Možná to zapříčinily i špatné vztahy s čárovými rozhodčími, ale to je jedno. Je to hokej, ve kterém plyne spousta emocí. Po zápase se tomu stejně zasmějeme, takže to nebylo nic extra hrozného.
Při buly na vás ale opět bylo spolehnutí, stejně jako loni jste přesáhl nadpoloviční úspěšnost. Jak jste se to tak dobře naučil?
Roky předtím byla buly o hodně lehčí. Využíval jsem všelijaké grify, pomůcky, sílu nebo svou velkou lopatu. Nebudu zastírat, že člověk musel i trochu podvádět. Letos ale zavedli striktní pravidla, která s odstupem času hodnotím jako prospěšná. Na nějaké podvádění už nezbyl prostor, teď už záleží jen na síle, postřehu. Hodně dlouho jsem se s tím pral – já s rozhodčími, rozhodčí se mnou. Možná i proto mám o něco horší statistiky než loni. Nějak jsem se s tím ale srovnal a při vhazováních týmu pomáhal, co to šlo. V sérii s Kladnem to však byl pořádný oříšek. Plekanec je TOP hráč na buly, ve srovnání s ním jsem hodně ztrácel. Buly mi sice celkem jdou, tak dobrý jako on ale rozhodně nejsem.
Dynamické bruslení mi schází, přesto jsem si užil hezkou kariéru
Jen o Plekancovi nebo Jágrovi však čtvrtfinálová série nebyla, ne?
Elitní pětice dokázala výborně sehrát přesilovku a i ostatní hráči Kladna po ledě lítali. Nevymýšleli nic složitého a k tomu předváděli tisíciprocentní nasazení. Nedali nám metr zadarmo a my jsme se s tím nesrovnali.
Kladenští dost dobře bruslili. Co vy a bruslení?
(Smích). Nikdy jsem bruslař nebyl a nikdo nemůže čekat, že se najednou bruslařem stanu. Bohužel jsem se bruslit nikdy nenaučil, nemám taková dynamická vlákna jako třeba Karel Plášek. Ten by mohl bruslit klidně dva dny v kuse a ještě k tomu rychle. Bůh mi dynamické bruslení nedal a trápím se s tím celou kariéru. Na druhou stranu na to, že mám takový handicap, jsem si užil hezkou kariéru.
Vždycky bylo důležité mít dobrá křídla, která by se vracela za vás, je to tak?
(Smích). Ale dobře, vždycky je přece důležité mít dobrou lajnu. Bruslení jsem se snažil kompenzovat jinými věcmi, třeba výběrem místa. Takže jsem byl pro tým vždycky nějak platný, není to jen o křídlech.
Zkraje sezony jste měl na křídle Ivana Rachůnka. Jste zklamaný, jak jeho přerovské angažmá dopadlo?
Pro mě to bylo zklamání z jediného důvodu. Byl to výborný hráč po všech stránkách – bruslař, zodpovědný, bojovný. Pak se bohužel zranil a už pro něj nebylo místo. To je pro mě velké zklamání, že s námi nemohl být celou sezonu. Obětoval tomu hodně, rok nehrál, chtěl pro nás být platným hráčem. Nedopadlo to, což mě strašně mrzí. Kdyby byl Ivan zdravý a měl důvěru, patřil by k tahounům mužstva.
Pokud by nepřišla změna, asi bychom se do play-off nedostali
V lednu se vám vyměnili trenéři. Když se podíváte zpětně, byla ta změna potřeba?
Stoprocentně. Byli jsme nemastní neslaní. Sice jsme dokázali vyhrát, ale v některých zápasech to byla hrůza. Tým nutně potřeboval impuls, jakoukoliv změnu. Pokud by nenastala, nejsem přesvědčený, že bychom se dostali do play-off.
Byl Vladimír Kočara ideální typ nového trenéra? Je hecíř, navíc Přerovan…
Bezesporu s ním a Jirkou Sklenářem nový impuls přišel. Navíc týmu dali i nějaké novinky ohledně systému. Změnil se styl bránění, který nám hodně pomohl do útočné fáze. V poslední čtvrtině základní části už jsme opravdu hráli play-off. Potřebovali jsme každý bod, takže jsme to v hlavách ani jinak mít nastavené nemohli. Zvedli jsme se a výkony v lednu a únoru se dají považovat za skvělé.
Znovu jste zaznamenali lepší úspěšnost v hanáckých derby. Je to tím, že je berete prestižněji?
Je pravdou, že výsledky s Prostějovem máme dlouhodobě lepší. Možná se nám z jakéhokoliv důvodu povedlo pár zápasů zvládnout a oni z nás dostali deku. Jsme samozřejmě rádi, že s Prostějovem máme lepší bilanci. Přesné důvody toho ale nejsem schopný pojmenovat.
Cítíte na ledě, že prostějovské hráče štve, že dlouhodobě vyhráváte spíše vy?
Jde to cítit. I my máme pár týmů, na jejichž hřiště přijedeme a v hlavě už se nám honí otázky, co zase bude. Třeba Třebíč. Myslím si, že takto to má i Prostějov s námi. Historie ukazuje, že Přerov na Prostějov umí. Soupeř si v kabině může říkat, co chce, ale v hlavě má, že zase nastoupí proti Přerovu, na který neumí. Dokážu se vžít do prostějovských pocitů, protože nás to samé, jak už jsem říkal, trápí s Třebíčí, nebo s Litoměřicemi.
Naproti tomu Vsetín jste loni čtyřikrát porazili a letos mu čtyřikrát podlehli. Bylo to obměněným vsetínským kádrem?
Vsetín udělal od loňska obrovský pokrok a bylo to znát. Zápasy na Lapači byly ze strany jeho hráčů skutečně na krev a ničeho jsme se tam nedokázali chytnout. Domácí zápasy nás zase nezastihly v ideální fazóně. Byť v den druhého utkání přišel Láďa Kočara a i přes prohru byly ohlasy na naši bojovnost kladné. Tímto zápasem už jsme se nakopli. Někdy záleží také na štěstí, který tým vám na jaké období vyjde. Vsetín zrovna přijel na konci naší doby útlumu. V zápase jsme se na něj dotáhli na rozdíl jediné branky a skoro srovnali. Kdyby přijel později, věřím, že bychom ho porazili. Na „kdyby“ se však nehraje a mrzí mě, že jsme v derby se Vsetínem čtyřikrát v sezoně padli.
MEOfANS se klaním, domácí prostředí nám vytvářejí i venku
Co se v Přerově dá označit za dlouhodobě pozitivní věc, je podpora fanoušků. Co na ni říkáte?
Fanouškům můžeme jen poděkovat. Jsou skvělí, hlavně kotel a k němu se s fanděním přidávají i další. Lidé chodí v hojném počtu, což je jedině dobře. Před kým musím smeknout klobouk, je skupina MEOfANS, která jezdí také ven. Jsme hrozně rádi, že máme své skalní fanoušky. Na stadionech, kde nechodí domácí diváci – v Kadani, Benátkách – je sranda koukat se, jak jsou tam oni a vytvářejí nám domácí prostředí. Lidé z MEOfANS podporují přerovský hokej už desítky let, pamatuji si, jak jsme v devadesátých let se stejnými lidmi chodili na Gamu na pivo. Už je to dlouho, dvacet let, ale stále to mám v živé paměti.
V devadesátkách měl ale stadion vyšší kapacitu než dnes. Změnila to rekonstrukce před deseti lety, není to škoda?
Rekonstrukce byla nevyhnutelná a stadion teď máme pěkný. Větší by byl fajn s ohledem na prestižní zápasy. Když by přijel atraktivní celek, tribuny by se teoreticky mohly zaplnit, byla by vyšší návštěva a klub by měl větší zisk ze vstupného. Je ovšem potřeba si uvědomit, že zase tak velká reálná fanouškovská síla – aby na každý zápas chodilo pět tisíc lidí – v Přerově asi není. Raději menší a bouřící stadion, než když by stejný počet lidí měl chodit do většího a vypadalo by to, jako kdyby byly ochozy prázdné. Do budoucna bych Přerovu přál, aby měl ty nejvyšší cíle, například postup do extraligy. Aréna na toto uzpůsobená není, takže by za takové situace bylo dobré popřemýšlet, co se s tím dá dělat.
Nejprve by však pochopitelně musel nastat sportovní posun…
Ano, jasně. Co se týče aktuální situace, myslím si, že po čtyřech sezonách v první lize už by se mělo popřemýšlet, co dál. Hrát play-off každý rok je sice dobré, ale žádného úspěchu jsme v něm nedosáhli. Možná by nebylo špatné zamyslet se nad vyššími cíli, dát vyšší tlak na tým a okolí. Do budoucna by se potom jako cíl mohl vytyčit i postup do extraligy, ale s tím je samozřejmě spojená celá řada věcí. Včetně úprav na stadionu a podobně. Není to nic jednoduchého.
Prvním stupínkem vzhůru je semifinále první ligy…
Udělat zase krůček dál… Loni to bylo na na**ání, to jsme měli největší šance. Letos jsme dostali silné Kladno. Loni jsme se však reálně měli porvat o postup, prostor k tomu proti Slavii byl. Jenže se nám nedařily přesilovky, čímž jsme upadli do nějaké schízy.
Čtvrtý a poslední díl rozhovoru s Tomášem Sýkorou vám přineseme v sobotu 6. dubna.
