ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

První trénink po dlouhém volnu byl brutální, glosoval Krisl. Druhé místo? Zatím vynikající

První trénink po dlouhém volnu byl brutální, glosoval Krisl. Druhé místo? Zatím vynikající
P ř e r o v – Začátek letošní sezony Chance ligy kvůli zranění nestihl. Jiří Krisl se do sestavy hokejistů Přerova vrátil v první polovině října, od listopadu ji pak opět vede jako kapitán. Zubři do nového roku vstoupí z druhého místa. Postavení v nejvyšších patrech tabulky je podle pětatřicetiletého obránce důsledkem pečlivého dodržování taktických pokynů. „Pokud si plníme, co nám řeknou trenéři, vyhráváme. Pak je jedno, kde hrajeme. Nikomu se proti nám nehraje dobře,“ řekl Krisl.

V závěru roku 2020 zápasy nehrajete, jak vypadá váš aktuální program?
Momentálně máme dvoufázové tréninky. Po Třebíči (Zubři se s ní utkali 19. prosince – pozn. red.) jsme měli dlouhé volno. Trvalo týden, byly tam jen dva dobrovolné tréninky. Teď to doháníme. Tři dny po sobě potrénujeme na dvě fáze. Ve středu máme jednu fázi a pak jdeme na led až po Novém roce, druhého ledna.

Konec roku bez zápasů je oproti předchozím sezonám výraznou změnou. Například loni jste hráli ještě 30. prosince (Zubři doma porazili Slavii Praha 4:1 – pozn. red.). Jak to pociťujete, že můžete jen trénovat?
Asi nikoho nebaví jen trénovat. Na druhou stranu, vždycky se najde někdo, kdo si bude stěžovat. Někomu vadí, že se hraje přes svátky, kdy chce mít klid. Někomu zase vadí, že se jenom trénuje. Osobně bych nějaký ten zápas hrál. Ale tím, že se v Chance lize snížil počet utkání (základní část se oproti původnímu plánu odehraje pouze dvoukolově namísto tří kol – pozn. red.), je asi zbytečné něco o Vánocích nahánět. Trenéři nám naordinovali opravdu dlouhé volno, takže jsme si je užili. Za poslední roky možná nejvíce. Bylo to velké plus.

Na led jste se vrátili už na Štěpána, nebo až o den později?
První trénink jsme měli dvacátého sedmého, v neděli.

Jak se vám po takovém volnu do tréninku vracelo?
V neděli to bylo až brutální. Když má člověk kolikrát jen den volna, cítí se na ledě perfektně. Ale týden bez ledu je něco jiného. Zrovna pro mě to bylo celkem těžké, po jednom tréninku si však zvyknete. Už je to v pohodě.

Byli na vás trenéři na prvním tréninku po svátcích mírnější?
Nemyslím si, že bylo potřeba být mírnější. Tréninky jsme měli rozdělené na obránce a útočníky. Trenéři nám nicméně říkali, že po takovém volnu je první trénink hlavně od toho, abychom se dostali zpátky do zápřahu. Začalo to šlapat, jak má. Neměli jsme žádný extrémní problém.

Letošní rok zakončíte s 31 body a na druhém místě tabulky. Panuje s bodovým ziskem i průběžným umístěním spokojenost?
Druhé místo je zatím vynikající. I když trošičku mate, některým týmům chybějí zápasy. Tabulka je navíc nahuštěná. Dvakrát prohrajete a můžete být osmí, dvakrát vyhrajete a můžete být druzí. Na pořadí bych se úplně nedíval. Hlavní je, že jsme si plnili postupné cíle, které jsme si dávali. Vždycky to samozřejmě může být lepší. Kdyby nám však v momentální situaci někdo řekl, že na konci roku budeme druzí, brali bychom to.

První čtyři týmy po základní části se vyhnou předkolu a půjdou přímo do čtvrtfinále play-off. O to větší musíte mít motivaci udržet se v tabulce nahoře…
Nekoukáme na to, jestli jde první čtyřka přímo do čtvrtfinále. I kdybychom byli pátí, šestí, pořád budeme říkat, že se chceme dostat do play-off. Na druhou stranu, jsme druzí, tak proč to tak neuhrát? K čemu si dávat malé cíle? Chceme vyhrát každý zápas. Jestli je umístění v první čtyřce výhoda nebo nevýhoda, těžko říct… Týmy z předkola mohou být rozehrané, první čtyři budou mít delší pauzu. Na konkrétní umístění se nedíváme, ale uděláme všechno pro to, abychom dál vyhrávali a vypracovali si co nejlepší pozici.

Letošní sezona je v mnoha ohledech zvláštní. Často se přerušuje, hraje se bez diváků. Něco takového tu ještě nebylo. Jak ji vnímáte vy osobně?
Zvláštní je slabé slovo. Opatření a podobné věci se ani nesnažím sledovat. Člověku by se z toho asi uvařila hlava. Je to šílené. Snažíme se hrát. Koneckonců, co bychom bez hokeje dělali? Je to pro nás ale složité. Diváci a atmosféra na stadionech chybí. Ať hrajete doma, nebo venku. V Benátkách nebo v Kadani, kam chodilo málo lidí, si to možná neuvědomíte. Ale když někdo přijel do Přerova, do Havířova nebo do Jihlavy, viděl slušnou návštěvu. Lidé tam chodili v hojném počtu. Teď nemohou a klubům to přineslo velké problémy. Museli jsme si na to zvyknout, ovšem určitě to pro nás není to pravé ořechové.

Doma ale ani tak body příliš neztrácíte, od září jste v MEO Aréně bodovali v každém zápase (duel s Vrchlabím byl kontumován administrativně – pozn. red.). Přitom se nemůžete spolehnout na již zmíněné skvěle fandící přerovské publikum, čím si dobré výkony na domácím ledě vysvětlujete?
Když chybí diváci, trenéři to v některých zápasech mohou mít složitější s motivací hráčů. Je to o nás. Pokud si plníme, co nám řeknou, vyhráváme. Pak je opravdu jedno, kde hrajeme. Jsme dobře připravení – fyzicky i takticky. Klíčový je důsledný týmový výkon. Pokud si vše plníme na sto procent, žádnému mužstvu se s námi nehraje dobře.

K tomu se stále můžete spolehnout na výborně chytající brankáře…
Co si budeme povídat, tady to vždycky stojí hlavně na brankáři. On pomůže nám, my pomůžeme jemu. V Přerově už několik let chytají vynikající brankáři. Ať už to byl Klíma, za poslední dva roky pokaždé vyhlášený nejlepším brankářem Chance ligy, nebo další kluci. Bránit však musí celý tým. Ať už jste obránce nebo útočník. Kostra mužstva zůstala po loňské sezoně stejná. Nějaké odchody sice nastaly, ale tým se dobře doplnil. Kluci, co přišli, to také vzali za správný konec. Klape nám to. Doufám, že to tak bude pokračovat.

Pro vás kvůli zranění odstartoval aktuální ročník Chance ligy až v říjnu. Kapitána jste začal opět dělat po restartu soutěže – od listopadového utkání ve Frýdku-Místku. Do domácího zápasu s pražskou Slavií (uskutečnil se 10. října – pozn. red.) kapitánoval Tomáš Doležal, bylo to provizorní řešení?
Nejspíš ano. Kdyby ale Ďolík zůstal kapitánem do konce sezony, nic by se nedělo. Všechno by fungovalo pořád stejně. Není to o nějakých funkcích. Je jedno, kdo kapitánské „céčko“ nosí. Když jsem se vrátil a v říjnu nastoupil proti Kladnu a Slavii, kapitánoval ještě Ďolík. Byl tam problém s jeho dresem. Měl tam našitou takovou kapsičku, s kterou nebyl vysloveně spokojený. Nechtěl jsem, aby byl kvůli tomu rozhozený. Chtěl jsem, aby na ledě vypadal skvěle (úsměv).